V dějinách letectví není o záhady zrovna nouze. Dodnes nikdo neví, co se stalo s Amelií Earhart, jejím navigátorem a letounem, na kterém chtěli obletět svět. Ani kdo byl tajemný D. B. Cooper, který v roce 1971 unesl letadlo mířící do Portlandu, řekl si o 200 tisíc dolarů a pak z letounu i s penězi vyskočil a zmizel.
Přesně před deseti lety však odstartoval z Kuala Lumpur let číslo MH370 s 239 lidmi na palubě, jehož osud je mnohem větší záhadou. Letadlo do cíle v Pekingu nedorazilo, 39 minut po startu zmizelo z radaru a už ho nikdo nikdy neviděl. Austrálie, Malajsie a Čína vzdaly oficiální hledání v lednu 2017, poté co v něm utopily v přepočtu zhruba 3,7 miliardy korun.
„Hledání musí pokračovat,“ prohlásil tuto neděli malajsijský ministr dopravy Anthony Loke. Tamní vláda podle něj znovu jedná se soukromou americkou firmou Ocean Infinity, která ztracené letadlo hledala po skončení oficiálního pátrání. Malajsie tehdy v případě úspěchu nabízela odměnu 70 milionů dolarů. Jenže ani roboti od Ocean Infinity v hlubinách Indického oceánu nic nenašli.
Nyní firma tvrdí, že má nové poznatky o tom, kde by se vrak letadla mohl nacházet. V pátek nabídli Malajsii podporu při dalším pátrání také zástupci australské vlády, ministryně zahraničí Penny Wong a ministryně dopravy Catherine King.
Pozůstalí totiž dodnes nevědí, co se s jejich rodinnými příslušníky a přáteli vlastně stalo. Jak může obří moderní Boeing 777 napěchovaný elektronikou jen tak zmizet?
Jestli někdo úplnou odpověď na tuto otázku má, tak jsou to úřady v Malajsii. A ty ji jen tak nevydají. Ostatně už jejich první reakce na krizovou situaci před deseti lety byla tragická.
Tamní záchranné koordinační centrum o ztraceném letu nic nevědělo ani hodinu poté, co se o jeho zmizení dozvěděli dispečeři letiště v Kuala Lumpur. A trvalo ještě další čtyři hodiny, než se vůbec spustila záchranná akce. Ta však od začátku probíhala na špatném místě v Jihočínském moři.
Zúčastnilo se jí 34 lodí a 28 letadel ze sedmi států. Zástupci malajsijské armády jim však z nějakého důvodu neřekli, co zjistili z vojenských radarů. Na nich bylo vidět, že letoun se na hranici vietnamského vzdušného prostoru prudce stočil na jihozápad. Proletěl nad ostrovem Penang, stočil se na severozápad a pak zmizel i z vojenského radaru.
V Jihočínském moři letadlo zmizelo z civilního radaru. Poté změnilo trasu, zamířilo na jihozápad a posléze severozápad. Z vojenského radaru se ztratilo v Andamanském moři severně od Sumatry. | Foto: Andrew Heneen http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/
Šest dní po zmizení přinesl deník The Wall Street Journal zprávu o satelitní komunikaci, podle které byl letoun ve vzduchu ještě dlouhé hodiny poté, co se ztratil z radarů. Ukázalo se, že zamířil s největší pravděpodobností na jih, vstříc Indickému oceánu. Malajsijci dál mlžili, ale nakonec informaci potvrdili. A tak se pátrání přesunulo z Jihočínského moře o několik tisíc kilometrů dál.
Zapojila se do něj celá řada dobrovolníků. A také amatérský americký dobrodruh Blaine Gibson, který se v minulosti v guatemalské džungli pokoušel vyřešit záhadný konec mayské civilizace nebo v etiopských horách hledal Archu úmluvy. Skutečného úspěchu však dosáhl teprve s hledáním ztraceného letu MH370.
Gibson na to šel jinak, začal obrážet pláže omývané Indickým oceánem a hledat na nich vyplavené trosky. Bez hmatatelných výsledků procestoval Myanmar, Maledivy nebo Mauricius a pak se dozvěděl, že 29. července 2015 objevila úklidová četa na pláži ve francouzském Réunionu dvoumetrový aerodynamicky tvarovaný úlomek trupu.
Ukázalo se, že skutečně pochází ze ztraceného letadla. Gibson okamžitě letěl vyzpovídat šéfa čety a poté pokračoval ve svém hledání. Dočkal se v únoru 2016, když objevil další kus ztraceného letadla v Mosambiku. Další úlomky se mu posléze povedlo najít na Madagaskaru.
Po zmizení z radaru (červená linka) letadlo zamířilo na jih (žlutě). Svůj let nejspíš zakončilo zhruba tři až čtyři tisíce kilometrů západně od australského Perthu, zde probíhalo od roku 2014 hledání pod hladinou moře (modře). | Foto: Andrew Heneen http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/
Pozůstalí se tak museli smířit s tím, že všichni pasažéři zmizelého letu jsou po smrti. Trosky potvrdily to, co naznačovala satelitní data – letadlo se někde v Indickém oceánu muselo roztříštit o hladinu. Přestože dodnes nevíme, kde skončilo, o samotném letu je k dispozici docela dost informací.
Vraťme se tedy na chvíli v čase. MH370 odstartoval 8. března 2014 dvaačtyřicet minut po půlnoci. Po půl hodině letu se nad Jihočínským mořem ocitl na dohled od vietnamského vzdušného prostoru. „Dobrou noc, malajsijský let 370,“ rozloučil se kapitán letu s řídicí věží v Kuala Lumpur. Tohle je poslední věta, která z letadla zazněla. Vietnamským dispečerům se už letoun neohlásil.
Na jejich pokusy o kontakt nikdo nereagoval. Uběhlo dvacet minut. Automatizované odesílání zprávy o technickém stavu letadla probíhající jednou za půl hodiny selhalo, letoun byl odpojen od satelitního spojení. Patnáct minut nato, během manévru nad ostrovem Penang, mobilní věž na pevnině krátce zachytila signál z telefonu prvního důstojníka.
Pak bylo satelitní spojení obnoveno. Když se dispečeři pokoušeli letadlo kontaktovat napřímo, satelitní přijímač linku spojil, ale hovor nikdo nepřijal. Bylo zhruba půl třetí ráno a letoun se už tou dobou vzdaloval pevnině, míře do odlehlých končin Indického oceánu.
Podivnou dráhu letu a rádiové ticho nemůže spolehlivě vysvětlit žádná ze spekulací o externích příčinách, které se po zmizení letadla objevily. Nebyla to závada v kontrolním systému, úder blesku, požár na palubě, exploze v nákladním prostoru ani střet s meteoritem. Byl to lidský záměr.
Někdo prostě zařídil, že letadlo zmizelo. Jenže kdo?
Malajsijští vyšetřovatelé, kteří si posvítili na kontakty všech pasažérů letu, se v závěrečné zprávě kloní k tomu, že šlo o únos. Dávají to za vinu někomu, kdo byl na palubě a letadla se jednoduše zmocnil. O tomto závěru, který zbavuje viny všechny, kdo byli té noci za něco zodpovědní, však panují značné pochybnosti.
Nesedí zejména fakt, že takový únosce by musel přesně vědět, v kolik vyšle kapitán letu svou poslední zprávu. Stroj totiž změnil směr prakticky hned poté. Navíc by ho musel únosce odrovnat tak, aby nestihl vyslat nouzový signál.
Takže to byl jeden z pilotů? Je nepravděpodobné, že by se na akci tohoto typu domluvili. A jestli za tím byl pouze jeden z nich, znamená to, že po zmizení letu z radarů byl ten druhý paralyzovaný, mrtvý nebo neměl přístup do kokpitu.
Nesmíme však zapomenout ani na 227 pasažérů a deset dalších členů posádky, kteří by si dříve nebo později u několikahodinového letu všimli, že je něco špatně. Víme, že na palubě došlo k dekompresi. V takovém případě se ze stropu spustí kyslíkové masky, ty však mají zásoby pouze na 15 minut na rozdíl od dýchacích masek v kokpitu, co vydrží hodiny.
Při delší řízené dekompresi by pasažéři ztratili vědomí a bezbolestně skonali. Tohle je nejpravděpodobnější scénář toho, jak se pilotovi, ať už to byl kdokoli, podařilo získat absolutní kontrolu nad letadlem.
Sebevražda pilota, co kromě sebe zabije i všechny cestující v letadle, není zas tak výjimečný jev, jak by se na první pohled mohlo zdát. Došlo k němu v roce 1997, 1999, 2013 i 2015.
Pokud se některý ze dvou pilotů MH370 skutečně zabil, který to byl? Mladý sedmadvacetiletý kopilot Fariq Hamid, který se plánoval oženit? Nebo třiapadesátiletý zkušený a respektovaný pilot Zaharie Ahmad Shah, co u Malaysia Airlines pracoval od roku 1981?
V roce 2018 ukázal expertní tým v australské televizi na kapitána Shaha. Vyslovil hypotézu, že příčinou nehody mohl být jeho záměrný sebevražedný manévr, který ztěžoval detekci letu střídavým překračováním hranice Malajsie a Thajska a nakonec provedl symbolický přelet nad svým rodným městem Penang.
Oficiální zpráva malajsijských vyšetřovatelů však kapitána líčí jako zcela bezchybného člověka – dobrého pilota a klidného otce od rodiny, který si rád hraje s leteckým simulátorem od Microsoftu. O tomto svém koníčku Shah pravidelně psal na různá internetová fóra.
Bývalý pilot William Langewiesche však tuto představu o Shahovi naboural ve svém rozsáhlém textu o zmizení letu MH370 pro časopis The Atlantic. Na základě rozhovorů s jeho přáteli ho popisuje jako ztrápeného osamělého člověka, který se odcizil své manželce a marně hledal romantiku jinde.
V článku také připomíná, že FBI analyzovala data ze Zaharieho leteckého simulátoru a odhalila, že si na něm vyzkoušel stejnou letovou dráhu, jakou urazil let MH370.
O příčinách tragédie můžeme pouze spekulovat a nejspíš to nezmění ani případný nález černých skříněk. Pokud na záznamu komunikace z kabiny není konkrétní vzkaz od pilota, objasní tak pouze nepodstatné detaily letu, jako napříkad kdy přesně došlo k dekompresi.
Pád letu MH370 s celkem 239 oběťmi byl největší tragédií v historii malajsijských aerolinek. Tento smutný rekord mu však dlouho nevydržel, čtyři měsíce po jeho zmizení proruští separatisté na východě Ukrajiny sestřelili jiné letadlo Malaysia Airlines s 298 lidmi na palubě.
