Svým vítězstvím v loňských listopadových volbách dnes osmasedmdesátiletý Joe Biden přijal úkol, nad nímž by s největší pravděpodobností váhal i ostřílený agent IMF Ethan Hunt: napravit škody spáchané přetrvávající koronavirovou pandemií a co nejrychleji dostat největší ekonomiku světa zpět do černých čísel.
Pravda, Biden se v podobné pozici neocitl poprvé. Už před třinácti lety coby nastupující viceprezident za vlády Baracka Obamy musel společně s celým kabinetem hasit dopady výrazným lobby ovlivněných deregulací a z nich pramenící finanční krize, která neměla obdoby od velkého burzovního krachu z roku 1929.
Jenže uplynulo dvanáct let a máme tu krizi novou. Mnohonásobně větší, závažnější a nevyzpytatelnější, neboť doteď se řada analytiků není s to shodnout, jak dlouho vlastně potrvá.
Obamův balík na záchranu tamního hospodářství přišel americké daňové poplatníky na přibližně 800 miliard dolarů. Ten Bidenův je více než dvojnásobný – dosahuje objemu 1,9 bilionu dolarů (v přepočtu přes 42 bilionů korun).
„Balík mimo jiné obsahuje peníze na zvýšení přímých plateb Američanům v souvislosti s ekonomickými dopady koronavirové pandemie, ale také třeba dodatečné finanční prostředky na zajištění distribuce covidové vakcíny,“ píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády Lukáš Kovanda.
V součtu se zbylými dvěma finančními injekcemi, kterých se americké hospodářství dočkalo ještě za éry Donalda Trumpa, vyjde celková státní pomoc tamní veřejnou kasu na 4,8 bilionu dolarů, což je zhruba osmnáctkrát tolik, co stihla česká ekonomika vyprodukovat za celý rok 2019.
Současné rozhazování, jakkoli může být do určité míry opodstatněné, by mohlo Spojené státy již v relativně brzké budoucnosti vyjít poměrně draho. „Zadlužení USA, respektive podíl federálního dluhu na HDP, je největší od konce druhé světové války a v nadcházejících letech jednoznačně dále poroste,“ všímá si analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák.
„Od roku 2002 je federální rozpočet permanentně schodkový a schodek se dále prohluboval i v posledních letech, tedy v době vrcholné konjunktury s velmi nízkou nezaměstnaností a poměrně rychlým růstem HDP. V nejbližších letech je určitě reálné, že hlavní agentury přikročí ke snížení amerického ratingu,“ dodává.
Biden tak de facto čelí téměř nesplnitelnému úkolu, kdy na jedné straně musí co nejvíce podpořit hospodářský růst, ale zároveň konsolidovat veřejné finance a provést zásadní změny v tamním daňovém systému.
A je to právě mnohonásobně větší objem dolarové hotovosti v oběhu, který nepřímo ovlivní, jak výhodná je středeční výměna šéfa Bílého domu pro českého občana a jeho peněženku.
Enormní zadlužování podle Lukáše Kovandy povede ke slabšímu dolaru, respektive silnější koruně, což se promítne na ceně pohonných hmot, spotřební elektroniky i zboží z amerických e-shopů.
Rovněž z pohledu vzájemného obchodu mezi Bruselem a Washingtonem je nový demokratický prezident pro Českou republiku daleko vhodnější variantou.
„Biden v Bílém domě znamená klid zbraní na transatlantické obchodní frontě,“ připomíná Kovanda. „Česku klid svědčí ještě více než řadě jiných zemí Evropské unie, protože je na plynulosti mezinárodního obchodování mimořádně závislé.“
Složitější to však může být s Bidenovými plány a ambicemi jeho vlastní strany, které se týkají plnění přísných environmentálních cílů. Velká část peněz z nového vládního balíku poteče do firem zaměřujících se na vývoj ekologicky šetrných technologií.
U nás je takových firem ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie i samotnými Spojenými státy spíše méně – a země se tak dostane pod ekonomický tlak.
„Přílišné zelenání našich geopolitických spojenců v západní Evropě a USA dostane Česko do nekomfortní polohy, neboť je stále prakticky nejprůmyslovější zemí EU,“ konstatuje Kovanda nelichotivou pravdu.
