Tomáš Salomon je generální ředitel a předseda představenstva České spořitelny. V minulosti ale také třeba vedl restauraci, dělal obchodního zástupce Pepsi a velkou část své finančnické kariéry strávil v konglomerátu GE. Svůj první sloupek pro Forbes.cz proto věnuje osobní vzpomínce na jeho nedávno zesnulého šéfa a manažerskou legendu Jacka Welche.
Jack Welch zemřel 1. března v den mých narozenin a já si v té chvíli uvědomil, jak moc mou práci i život ovlinilo setkání s ním před takřka čtvrtstoletím.
Právě rozhovor s Jackem, který jsem četl v roce 1997, když GE kupovala Multiservis (jako svou vůbec první českou akvizici), byl totiž příčinou, proč jsem v podstatě přes noc místo sladké vody v Pepsi začal prodávat finanční produkty v GE Multiservisu. A Jack byl také důvodem, proč jsem v GE zůstal dalších osm let. Učit se manažerskému řemeslu ve firmě, kterou řídila osobnost jeho formátu, bylo totiž neuvěřitelně obohacující.
Tomáš Salomon
Firemní kultura v GE přirozeně podporovala rozvoj lidí, a pokud byl někdo úspěšný, měl vlastně povinnost si každé tři roky vybrat novou výzvu a posunout se na nový job. Stejně přísné bylo pravidlo, že každý rok musíte v takzvaném Vitality Chartu označit 10 procent svých podřízených, kteří rychlému tempu rozvoje nestačí nebo nemají zájem. Byl to na jednu stranu krutý, ale velmi transparentní a férový systém, který vás prostě neustále nutil na sobě pracovat.
Z dnešního pohledu je pro mne fascinující, jak Jack dokázal vést tak diverzifikovaný kolos, který založil v roce 1892 T. A. Edison, ale který o 100 let později už vyráběl všechno od umělých diamantů přes původní žárovky až po obří turbíny elektráren a většinu leteckých motorů na světě.
Od výrobních procesů v oblasti leteckých motorů také pocházela Jackova posedlost kvalitou, kterou zhmotnil v metodě řízení SixSigma. Tam si prostě chybu nemůžete dovolit, respektive těžko ji vysvětlíte cestujícím v letadle, když náhodou vysadí motor. A tak jsme se s metodikou SixSigma seznamovali i v oblasti finančních služeb, učili se pracovat s daty a statistikou, a kdo neměl certifikaci Master Black Belt, nemohl se stát CEO žádného GE byznysu. Včetně televizní stanice NBC.
Setkal jsem se s Jackem osobně dvakrát a vždycky dostál své přezdívce Neutron Jack. Ať se jednalo o návštěvu v Praze, nebo přílet vrtulníkem na GE Univerzitu v Crotonvillu, vždy byl vzorně připravený, nesmlouvavě tvrdý a kladl přesně mířené otázky. A i když nebyl vzrůstem velký, měl obrovské charisma a jeho pronikavý pohled vás trochu paralyzoval.
Jack Welch
Byl schopen propsat své zásady a principy do celé nadnárodní firmy tak důsledně jako nikdo před ním. Jsem přesvědčen, že většina z jeho principů leadershipu je dnes aktuální víc než kdykoli předtím. Vřele doporučuji knihu „Get Better or Get Beaten! 31 Leadership secrets from GE’s Jack Welch“ od Roberta Slatera. Některé z níže uvedených citací z této knihy pocházejí.
Když po jmenování do čela GE zredukoval Welch počet zaměstnanců ze 411 tisíc na 299 tisíc, asi všichni pochopili, že to s nepřímou úměrou mezi náklady a konkurenceschopností myslí smrtelně vážně. Razantně snížil i počet řídicích úrovní: „Delayer: Get Rid of the Fat.“ To ale neznamenalo, že by vnímal lidi kolem sebe jen jako kusy. Právě naopak, dokázal se obklopit skvělými lidmi, věřil lidem a dával jim obrovský prostor.
Další z jeho pravidel „Managing less is managing better“ bylo založeno na důvěře v lidi a ve schopnost dát jim prostor a delegovat na ně odpovědnost. Skvěle a otevřeně komunikoval a žádné téma pro něj nebylo tabu – „Empower your workers“, „Listen to the people who actually do the work“, „Go before your workers and answer all their questions“.
Jack byl posedlý růstem. Pamatuji si, že jsme si nedovolili předložit rozpočet na další rok, pokud neobsahoval dvacetiprocentní nárůst klíčových ukazatelů. Považovali jsme to za přirozenou povinnost. Každý rok jsme hladově hledali příležitosti k růstu – „Act like a small company“, „Get faster“, „Go for the quantum leap!“. Byl také obrovským propagátorem zdravé firemní kultury a firemních hodnot – „Create a culture than spread it“, „Express a vision than let your employees implement it on their own“.
Jack byl zkrátka naprostý fenomén. Hodně lidí z mé manažerské generace má jeho přístup a myšlenky hluboko v sobě a vědomě i nevědomě je uplatňujeme v práci a životě. Myslím, že by ho to těšilo stejně jako to, že během svého působení v čele GE zvýšil tržní hodnotu firmy z 12 na 280 miliard dolarů a právem byl v roce 1999 časopisem Fortune jmenován manažerem století.
Jack se ale nerad ohlížel do minulosti. Propagoval změnu jako nutnou a přirozenou součást vývoje, a tak když jsem se na svých narozeninách dozvěděl o Jackově smrti, okamžitě mi vytanulo jeho „Don’t get stuck in the past! Be ready for change“. Mám pocit, že v době, která nás čeká, se nám právě tahle Jackova rada může vyplatit minimálně stejně, jako se v minulém století vyplatila jemu.
Díky za všechno, Jacku!
