Přesně před dvanácti lety se na druhé straně světa stala událost, která spustila řetězec reakcí, jenž vyvrcholil současnou energetickou krizí v Evropě. Co přesně vlna tsunami a následná jaderná katastrofa v japonské Fukušimě spustila?
Když se 11. března 2011 začala hrnout tsunami čím dál hlouběji do japonského vnitrozemí a ulic tamních měst, nikdo ještě netušil, k jaké katastrofě dojde za několik desítek hodin.
Mořská voda totiž zaplavila trafostanice a zanechala bez proudu celé pobřeží včetně jaderné elektrárny Fukušima Daiichi o šesti blocích s celkovým výkonem šesti gigawattů.
Výpadek elektřiny zapříčinil selhání chlazení reaktorů a následné přehřátí jaderného paliva, což vedlo k největší jaderné havárii od Černobylu v roce 1986.
Série výbuchů tří reaktorů vypustila do ovzduší vysoké množství radioaktivních látek a způsobila největší evakuaci v Japonsku od druhé světové války, když se do pohybu z okruhu dvaceti kilometrů od elektrárny dalo na 160 tisíc lidí. A nejen to, do pohybu uvedla i sled událostí, které zapříčinily energetickou krizi v Evropě.
Archivní snímek z vybuchlé jaderné elektrárny Fukušima Daiichi | Foto Forbes US
Reakce světa na jadernou katastrofu, kvůli které dle Mezinárodní agentury pro atomovou energii zemřelo patnáct lidí zejména z řad zaměstnanců elektrárny, na sebe nenechala dlouho čekat.
Nejráznější bylo Německo, kde Bundestag už v červnu téhož roku pod vedením Angely Merkel, která se do té doby k jaderným elektrárnám stavěla pozitivně, rozhodl o odstavení svých tehdy sedmnácti jaderných elektráren o celkovém výkonu čtyřiadvaceti gigawattů do roku 2022.
Německo se tak stalo jedním z prvních velkých průmyslových států, který se rozhodl pro úplné ukončení jaderné energie. Merkel tímto krokem reagovala na nárůst veřejného tlaku a obav z bezpečnosti jaderné energie po havárii ve Fukušimě.
Německo tedy své jaderné elektrárny neuzavřelo primárně kvůli zelené politice, jak se často a mylně uvádí, primárním impulzem byla bezpečnost.
Zelené myšlenky se na ni ale začaly nabalovat téměř okamžitě a odrazily se v zákonu Energiewende právě z června 2011, který spustil investice v objemu desítek miliard eur zejména do solárních a větrných elektráren.
Angela Merkel sehrála významnou roli v odstavení jaderných elektráren v Německu | Foto: Pixabay.com
Byla to dekáda, kdy si Evropa užívala extrémně levných energií, aniž by si to pořádně uvědomovala. Důvodem byl dostatek fosilních zdrojů a levný plyn z Ruska, na němž bylo Německo i zbytek Evropy čím dál více závislé.
Zejména po otevření severní cesty v podobě plynovodu Nord Stream 1 ke konci roku 2011, kterým do Evropy začalo proudit na 55 miliard metrů krychlových ročně, více než desetina roční spotřeby plynu celé EU.
Fungování starých zdrojů a zapojování nových obnovitelných zdrojů způsobovalo přetlak nabídky elektřiny na trhu a její cena se pohybovala na nižších desítkách eur za megawatthodinu. Navíc emisní povolenky byly v té době směšně levné, pohybovaly se na úrovni jednotek eur a do koncové ceny elektřiny se tak promítaly jen marginálně.
Během této dekády se rychle formovala a čím dál více zpřísňovala zelená politika EU v podobě Green Dealu, který čím dál více tlačil na odstavení zejména uhelných zdrojů, a jako přechodné médium, než se vystaví dostatek obnovitelných zdrojů, vybral zemní plyn.
Čímž jen zvýšil svou energetickou závislost na Rusku, což v době nízkých cen plynu a klidné geopolitické situace nebyl problém. Ten přišel až za pár let, když Rusko začalo utahovat kohoutky.
Německo v rámci klimatického balíčku, kterým chce snižovat emise CO2 k postupně odstavovaným jaderným elektrárnám, rozhodlo i o postupném odstavování uhelných elektráren. Ty mají v Německu skončit do roku 2038, už dnes je ale podle údajů Bundesnetzagentur u našich sousedů vypnuto na třicet uhelných elektráren o výkonu přesahujícím jedenáct gigawattů.
Dohromady s jadernými elektrárnami tak Německo dodnes odstavilo přes 35 gigawatt výkonu, což je 1,5násobek výkonu všech elektráren v celém Česku. I proto naše produkce elektřiny v zimních měsících čím dál častěji směřovala do Německa a děje se tak dodnes.
Evropská energetika se tak během dekády rozhodla stát závislá na levném ruském plynu a obnovitelných zdrojích, které jsou ale značně nestabilní a hlavně neřiditelné.
To znamená, že nezačnou dodávat elektřinu, kdy chcete, ale kdy to – v případě solárních a větrných elektráren – umožní meteorologické podmínky. A větru ani dešti i přes mnohé proklamace stále neporučíme.
Rozhodnutí, která spustila jaderná havárie v Japonsku, tak Evropu naservírovala ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi přímo do jeho moci, což byl možná původně nezamýšlený, rozhodně ale nešťastný důsledek. Ruský vládce toho beze zbytku využil. Svůj útok na Ukrajinu naplánoval na dobu, kdy byla Evropa nejvíce vydíratelná.
Zrychlovala totiž odstavování fosilních elektráren, zvyšovala význam ruského plynu ve své energetice a do toho Francie musela kvůli nutným opravám odstavit desítky jaderných bloků, které v propojené evropské energetice loni v zimě spolu s odstavenými německými gigawatty žalostně chyběly.
Letní panika na trzích se projevila v extrémním růstu cen elektřiny i na českém trhu | Zdroj: Oenergetice.cz
Záchranou se staly plynové elektrárny závislé na ruském plynu. Stačilo pak jen přiškrcovat kohoutky a výsledek v podobě paniky na trzích a prudkého růstu cen z loňského roku si stále živě pamatujeme a dodnes ho platíme na fakturách. A platit budeme i do budoucna.
Data totiž naznačují, že dekáda extrémně levné elektřiny skončila a musíme si zvykat na nový cenový normál. Zatímco cena elektřiny se na lipské burze před krizí pohybovala na úrovni kolem čtyřiceti eur, kontrakty na další roky ukazují na cenu třikrát až čtyřikrát vyšší.
