Málokdo z nás má to štěstí, že by se s nimi za celý svůj profesní život nesetkal. Zaměstnanci, kteří dokážou v pár okamžicích úplně rozbourat příjemnou pracovní atmosféru nebo morálku v kanceláři. Pozornost v hovoru stáčejí vždycky zásadně k sobě a k tomu, kdo může za to, že nemohli udělat svoji práci.
Neobtěžují se s tím vás poslouchat, protože názory druhých je stejně nezajímají a pořád si na všechno stěžují. Na tento sociální „granát“ jste nejspíš narazili taky a dost možná víte, že to následně vedlo k poklesu efektivity práce ostatních členů týmu.
Tohle jsou další pracovní faktory, které potížisté negativně ovlivňují:
- V 80 % případů neřeší v práci zásadní úkoly, aby nemuseli dělat nic složitého.
- V 60 % případů nesplní přesně zadání.
- V 48 % případů ho nesplní vůbec.
- V 47 % případů tráví v práci méně času než kolegové.
- V 38 % případů tím negativně ovlivní jejich pracovní nasazení.
Je jasné, že nikdo na světě nedokáže pokaždé stoprocentně ovlivnit, s kým bude pracovat, a s podobným typem lidí několikrát za život chtě nechtě přijdeme do kontaktu. Otázka tedy spíš je, jak z toho ven. Jde alespoň nějak minimalizovat škody, které můžou troublemakeři na pracovišti napáchat? Nebo je dokonce úplně eliminovat?
Dusno začněte řešit okamžitě
Únik toxického odpadu taky nahlásíte hned, jak na něj přijdete, a ne až když se vám to bude hodit. Podobně je třeba si počínat i s jedovatým chováním problémových zaměstnanců. Pokud vidíte, jak dělají dusno, například při poradě nebo týmové prezentaci, poukažte na to a oznamte, že s daným přístupem nesouhlasíte.
Nejde o to, vyplísnit dotyčnou osobu před všemi jako ve školce, to taky žádný efekt nepřinese, ale dokud jasně nevystoupíte pokaždé, když se to stane, bude mít troublemaker pocit (a jeho kolegové také), že se tak chovat může. Odložit celou věc „na pak“ je k ničemu. Nepříjemná pachuť ve vzduchu zůstane a nikdo z ostatních podřízených se vlastně nedozví, že jste provinilci dodatečně promlouvali do duše. Proto vše řešte s citem, ale okamžitě.
Nesuďte, chtějte vysvětlení
Když už skutečně k podobné situaci dojde a vy ji začnete řešit, snažte se k nepříjemné atmosféře aspoň nepřispívat. Buďte věcní a od dotyčného nebo dotyčné chtějte vědět, proč se konkrétně právě teď chovají tak, jak se chovají, co jim vadí a jestli sami mají nějaký nápad, jak to změnit. Tím, že na stěžovatele přehodíte iniciativu, mu vezmete vítr z plachet. Ptejte se věcně, asertivně, ale nesnažte se nad potížistou vynášet soudy.
Troublemakeři svým chováním často jenom volají po pozornosti. Nechtějí nic vyřešit a neděje se jim taková křivda, o jaké mluví, chtějí být prostě ve středu dění. Tím, že jejich argumenty vyvrátíte nebo dokážete, že jsou iracionální, je umlčíte. Ne úplně a ne na dlouho, ale když už musíte pracovat s odjištěným sociálním granátem, pomůže vám to omezit rizika.