Risk a krok do neznáma. Tak na dva roky připravovanou výstavu současného německého autora Jonase Burgerta vzpomíná Edmund Čučka, šéf pražské DSC Gallery. Jít do rizika se vyplatilo – našel se sběratel, který za jedno z Burgertových děl zaplatil přes čtrnáct milionů korun.
Jde o sumu, která je u současného umění zajímavá jak na poměry samotné galerie zaměřené na současné umění, tak z pohledu celého českého trhu. „Ukazuje to, že i u nás jsou sběratelé ochotní dát takovou částku nejen do prověřeného jména typu Sýkory nebo Špály, ale i do zahraničního žijícího autora,“ konstatuje Čučka, podle kterého neklesá boom zájmu o investice do umění, odstartovaný pandemií a následně i rostoucí inflací.
Loňský rok přinesl na trhu s uměním lehkou korekci: podle oborového webu ART+ tržby za aukčně prodaná umělecká díla ve srovnání s rokem 2022 klesly z 1,65 na 1,4 miliardy korun. Čučka však nižší ochotu zákazníků utrácet nehlásí.
„U nás byl loňský rok v prodejích hodně podobný jako rok 2022, ne-li lepší. Prodej Burgertova obrazu byl jeho příjemným zpestřením, nicméně důležitým,“ pochvaluje si.
Proč byl Burgert důležitý? Kvůli sumě, za niž se prodal?
Vedle finanční stránky jde i o renomé. Protože má Burgert takto vysoké ceny, je pro něj důležité, aby svoje díla umísťoval do významných sbírek. Ve chvíli, kdy bychom nebyli prodejně úspěšní, nám to do budoucna jako galerii poškodí dlouhodobě budovanou reputaci.
Jeden z vystavovaných obrazů Jonase Burgerta
Ukázalo se, že se vyplatila sázka na zajímavé zahraniční umění, k němuž se dostáváme klidně i pět šest let. Postupně tak získáváme přístup k zajímavějším a renomovanějším autorům. Před patnácti lety jsme si o jménech, s nimiž spolupracujeme dnes, mohli nechat zdát.
Jsou Češi ochotní ve větší míře nakupovat současné zahraniční umění?
Mezinárodní umění má jednu velkou výhodu – je skutečně mezinárodní. Můžu to vysvětlit na případu německého autora Martina Edera, což je umělec, jemuž u nás v prosinci skončila výstava a na jaře bude vystavovat v newyorské Marlborough, jedné z nejlepších galerií světa.
Má za sebou velké institucionální výstavy v Německu i za oceánem, má galeristu ve Španělsku a v Mexiku, jeho největším sběratelem je Damien Hirst… Ve chvíli, kdy si koupíte dílo takového autora, otevře se vám možnost jet se podívat na jeho výstavu třeba právě do New Yorku.
Můžete se seznámit s jeho tamějšími sběrateli, jeho newyorským galeristou. Dá vám to další radost z umění, která je mezinárodní.
Jak se ale v zahraničním současném umění orientovat?
Základním kanálem jsou veletrhy. Nejslavnější Art Basel je přímo ve Švýcarsku, ale má i pobočky v Paříži, Miami nebo Hongkongu. V Británii existuje veletrh, který se jmenuje Frieze, v USA je to Armory Show. Tohle všechno jsou akce, kam se sjíždějí zástupci předních galerií z celého světa a lze na nich vidět to nejzajímavější, co v daném regionu vzniklo.
Kdo se tedy chce vyznat ve světě umění, udělá nejlíp, když na takový veletrh vyrazí. Třeba i proto, že tam máte možnost poznat samotné umělce, ale také sběratele – zkrátka váš kmen, ke kterému se snažíte přimknout. Zároveň je dobré sledovat důležité galerie v jednotlivých státech.
Nebo si to můžete udělat snazší a letět do New Yorku do Chelsea Arts District, kde jsou pobočky kolem dvaceti světových galerií na jednom místě.
Jaký máte v DSC Gallery poměr zastoupených zahraničních a českých autorů?
Tak půl na půl a odpovídají tomu i prodeje. Zahraniční autoři jsou ale dražší, takže přinášejí vyšší obrat.
Když zůstaneme v Česku, daří se vám nacházet nové umělce, kteří v průběhu let prorazí?
Mladým dáváme prostor prakticky neustále. Do skupiny těch, kteří rozhodně uspěli, patří Jakub Matuška alias Masker. Vyhlídli jsme si ho už na AVU a pracujeme s ním dodnes.
Vydali jsme mu velkou knihu, má za sebou samostatné výstavy v Alšově Jihočeské Galerii, v Praze ve Ville Pellé, vystavoval v Paříži a na začátek příštího roku připravuje velkou výstavu do Špálovy galerie. A je zastoupený i ve sbírce Národní galerie.
Za kolik se prodává?
Pokud mluvíme o středních formátech, bavíme se o částce od 150 tisíc korun výš.
Máte mezi mladšími umělci ještě někoho dalšího, podobně úspěšného?
Určitě sochaře Matouše Hášu, jehož objevila Olga Trčková, spolumajitelka naší galerie. Brzy mu budeme dělat druhou výstavu a teď na jaře ho čeká velká prezentace v britské aukční síni Phillips, která se na současné umění specializuje.
Co když chci někoho nadějného objevit ještě předtím, než si ho všimne galerie a cena jeho prací vystřelí vzhůru?
Je potřeba chtít aktivně objevovat. Chodit na výstavy, ale třeba i na veřejně přístupné přehlídky semestrálních a klauzurních prací studentů uměleckých škol.
V období kolem covidové pandemie řada návštěvníků přišla do galerií poprvé. Vracejí se?
Všemi možnými způsoby se snažíme, aby přišli znovu, což ale platí dlouhodobě. Asi před deseti lety jsme třeba měli skupinku pětatřiceti lidí z okruhu sběratelů, s níž jsme na Julisku chodili dva roky běhat. To už je sice pryč, ale dál děláme přednášky o umění pro začínající sběratele o tom, jak se na trhu zorientovat.
Nebo zveme sběratele na vernisáže, komentované prohlídky, posíláme je na výstavy do muzea nebo jiných galerií, jezdíme společně na výstavy do zahraničí nebo na veletrhy s uměním. Těch možností je hodně. Galerijní činnost není totéž, jako když si jdete koupit třeba nové auto, vyberete si barvu a v ideálním případě se vrátíte za pět let znovu.
Sběratelství umění a vášeň kolem něj jsou tmelicí prvek, který někdy přejde v rodinné přátelství.
Jaký je věkový průměr vašich zákazníků?
Když jsem byl malý a řeklo se slovo sběratel, představil jsem si velkou knihovnu a tam nějakého rozčepýřeného staříka, který si syslí ještě starší obrazy. Realita je ale taková, že není nic zvláštního, když do galerie přijde pár vysokoškoláků, kteří si koupí levnější kresbu nebo grafiku.
Dál se ale pravidelně vracejí a ve chvíli, kdy si můžou dovolit utrácet víc, kupují dražší díla. Obecně věk sběratelů klesá.
Jaký typ umění táhne nejvíc?
Český trh je velmi konzervativní, možná až ultrakonzervativní. V DSC Gallery tvoří osmdesát procent prodejů malba. V minulosti jsme vystavovali i fotografie od kvalitních autorů, ale sběratelé jsou vůči nim skeptičtější. Prodáváme i plastiky, sochy, skleněné objekty, ale malba určitě vede a vést bude. To se nezmění.
