Surové, hrubé, ale i dokonale čisté a minimalistické. Takové jsou šperky úspěšné izraelské designérky původem z Ukrajiny, které již šestým rokem tvoří ve své pražské dílně na Vinohradech. V říjnu uvedla Vika Mayzel svou novou kolekci B.A.I.T., kterou výrazně ovlivnila válka na Ukrajině. Křehkost šperků ty, kteří její práci znají, překvapí.
„Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych se na Ukrajinu vrátila, ale když v médiích vidím fotografie měst, která jsou mi důvěrně známá, je mi smutno. Nepochopím, že se to děje v 21. století,“ říká designérka, která je absolventkou prestižní Shenkar College v Tel Avivu.
V kolekci, jejíž název v hebrejštině znamená domov, pracuje Mayzel s tématy putování a zamýšlí se nad složitou cestou uprchlíka-poutníka. Prostřednictvím šperků chce zachytit nejistotu lidského osudu, který se může ve vteřině od základu změnit. Šperkařka, která byla za svou loňskou kolekci Tamarix nominována na cenu Czech Grand Design, z Ukrajiny odešla sice již před dvanácti lety, na Krymu ale zůstali její rodiče, kteří se v březnu, poté co vypukla válka, museli se přestěhovat.
„Současnost mi připomíná osud prarodičů před osmdesáti lety. Prarodiče během druhé světové války byli také uprchlíci, protože byli Židé. Museli se stěhovat z Krymu na východ země. Zažila jsem jen svou babičku, která mi vyprávěla, že neustále plakala, bylo jí tehdy pouhých čtrnáct let,“ vysvětluje Mayzel.
Ačkoli největší část svého života strávila na Ukrajině, za svůj opravdový domov považuje Vika Mayzel Izrael, kam se sama přestěhovala ve dvaceti letech. „Studovala jsem nejdříve hebrejštinu a pak jsem se rozhodla, že bych se chtěla naučit nějaké řemeslo. Do armády jsem nemusela, a tak jsem se v Tel Avivu vrhla na šperk,“ popisuje začátky své šperkařské dráhy. Do Česka odešla až po studiích za svým manželem. „Žije se nám tu dobře, ale do Izraele často jezdíme. Nikdy jsme si s manželem neřekli, že v Praze navždy, jen stěhování zatím není aktuální,“ usmívá se.
Izraelské šperky z Prahy
Svou značku začala Vika Mayzel budovat až v Česku, a i když to podle jejích slov chtělo ze začátku trpělivost, dnes za ní na Vinohrady proudí Češi i cizinci, kteří si oblíbili šmrnc a svébytnost, které do svých šperků vkládá. Do širokého podvědomí se zapsala oceňovanou kolekcí Tamarix. Úspěšná byla také její loňská kolekce Telepatia, kterou představila na loňském Designbloku.
„Moje nová kolekce B.A.I.T. vznikala zcela jinak, asi vzešla z větší hloubky. Když jsem ji začínala tvořit, šlo mi to ztuha, dopředu jsem si nedělala skicy, potřebovala jsem v ruce držet materiál, být s ním v kontaktu,“ vysvětluje umělkyně, kterou válka niterně zasáhla.
Rozdíl je vidět na první pohled. Ve svém ateliéru má Vika Mayzel vystavené šperky z loňské kolekce nad kolekcí aktuální. Kontrast mezi nimi člověka upoutá na první pohled.
Dramatičtější jsou také fotografie a kampaň. I tentokrát se práce ujala ukrajinská fotografka Alina Chopenko, která kolekci zachytila v Kyjevě. „Nejela jsem tam, ale šperky jsem posílala a do poslední chvíle trnula, jestli dorazí v pořádku. I fotografie jsou dramatičtější. Když jsem je poprvé viděla, říkala jsem si, že asi nebudou komerčně úspěšné. Na druhou stranu, z umělecké stránky jsem velmi spokojená s výsledkem,“ říká talentovaná designérka.
Zrod kolekce provázely pochyby o světě i sobě samé. „Bylo to pro mě letos náročné, protože jsem neustále sledovala média a to mělo vliv na mou náladu. Cítila jsem takové zvláštní sevření. Vzala jsem tedy voskové dráty, se kterými často pracuju a začala je tvarovat. Tak vznikl prsten VAAL, jsou to vlastně dva provazy, každý má jinou texturu, jeden je hrubý a druhý dokonale lesklý. Zaklesnuté do sebe, provázané,“ vysvětluje Mayzel a dodává: „Když jsem se pak na prsten podívala, vznikl druhý motiv – kostka, která má nepravidelný tvar, ta představuje domov. Zrodil se intuitivně, nechtěla jsem, aby byl motiv popisný.“
Šperk jako postoj
Kolekci B.A.I.T. tak tvoří osmnáct stříbrných šperků. Minimalistické náušnice a prsteny budou ale k dispozici i ve čtrnáctikarátovém zlatě, designérka pracuje ale i s drahými kameny – modrými safíry a diamanty ve zlatě, které používá bodově – tedy s absolutní přesností.
„Stříbro je materiál mému srdci nejbližší a charakterizuje také mou značku, ale uvádím i limitovanou edici zlatých šperků, která vychází ze základní kolekce.“ Co upoutá, to jsou názvy jednotlivých kusů, šperky totiž pojmenovala Mayzel po řekách. „Vodu vnímám jako klid, řeky nás životem provázejí, vedou nás. Ale myslím, že řeky jsou se šperky provázané i vizuálně – jsou to jednoduché tvary, které se klikatí.“
Poprvé také Mayzel zařadila do kolekce dnes velmi populární ear cuffy, které nevyžadují propíchnutý lalůček, a lidé je tak mohou libovolně vrstvit. „Přišel za mnou jeden z mých zákazníků, hudebník z Íránu. Nechal si vyrobit masivnější ear cuff, toužil totiž po něčem, co by ve své zemi nosit nikdy nemohl. Chtěl vyjádřit to, že žije v demokratické zemi a může si náušnici dovolit nosit. Došlo mi, že šperk může být opravdu plnohodnotným vyjádřením postoje vůči světu,“ říká designérka.
Ačkoli v současné době Vika Mayzel nemá šperky výhradně pro muže, její unisexové kousky si přesto kupují. „Jsou to spíše cizinci. Sahají většinou po zoxidovaných, černých prstenech. Možná, že v Česku ještě muži nejsou zvyklí kupovat si tolik šperků. Ale chtěla bych udělat minisérii pro ně a vyrobit i manžetové knoflíčky.“
Do budoucna ale nezamýšlí Vika Mayzel pouze to. Chtěla by se v dohledné době přestěhovat ze svého ateliéru s výhledem na Hlavní nádraží do nového prostoru. Lákala by jí výloha přímo do ulice. „Často nad tím přemýšlím, ale chtěla bych zachovat ráz svého ateliéru. Nechci svůj pracovní stůl před lidmi skrývat, stejně je to to první, co je v prostoru zaujme. Ráda s lidmi, kteří za mnou přijdou, mluvím. A ještě raději mám, když se mě ptají, co mě inspirovalo při tvorbě. Tak uvidíme, co mi osud přichystá,“ uzavírá.
