skip to main content

Srí Lanka v dluhové pasti: odstávky proudu i příděly. Jak vidí krizi tamní Češi?

Pořád tady hřeje tropické slunce, moře má nadále pohlednicově modrou barvu a na sytě zelených svazích se pěstuje vynikající čaj. Zároveň je na Srí Lance hodně věcí jinak: populární turistická destinace se dostává do zpráv kvůli ekonomické krizi. Jejími projevy jsou demonstrace, fronty u benzinek i přerušované dodávky elektřiny.

„Ekonomická situace je zlá,“ souhlasí z ostrova v Indickém oceánu Vladimír Kořínek, Čech původem z Krnova, který na jižním pobřeží provozuje turistický komplex Ladja Beach Resort. Potvrzuje to také Helena Rotreklová, jiná Češka na Srí Lance: „V současné době tady probíhá největší ekonomická krize od roku 1948.“

Rodačce z Vyškovska odjakživa říkají Hanka, a tak se i její cestovka jmenuje Srí Lanka by Hanka – provozuje ji společně se svým srílanským manželem, rezidentkou je od roku 2014. Původně na Cejlonu začínala jako učitelka angličtiny, stejně jako krajan Kořínek ale skončila v turistickém ruchu.

Co se tedy v oblíbené lokalitě českých dovolenkářů děje? „Chybějí valuty na nákupy ze zahraničí, z toho plyne nedostatek především pohonných hmot. Země pozastavila splácení státního dluhu do doby, než najde nějaké řešení ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem,“ líčí Kořínek.

Podle něj například pouze osm procent srílanské elektřiny vzniká ve vodních elektrárnách, u tepelných jsou proto dodávky přerušovány – elektřina často funguje jen čtyři hodiny denně.

„V minulých dnech byly stanoveny příděly pohonných hmot podle typu vozidla a jeho využití. Léky v lékárnách jsou, ale za peníze. Srílanské zdravotnictví je rozdělené na státní a soukromé, státní je zdarma, a to Srílančané používají především. Z toho plyne i nedostatek léků v těchto zařízeních. Pro zahraniční návštěvníky je léků dost, protože si je platí,“ přibližuje Kořínek.

Helena Rotreklová na Srí Lance

S tím, že je situace vážná, souhlasí rovněž Rotreklová. „Plyn není aktuálně vůbec, a tak lidé vaří buď na kerosinu, nebo na ohni,“ dodává.

A aspoň ostrov, jak Kořínek zdůrazňuje, má jako jedna z mála tropických zemí štěstí v tom, že má pitnou vodu z vodovodní sítě. „Protesty jsou ale většinou poklidné. Když kolem nich projíždějí turisté, jsou přátelsky zdraveni, protože Srílančané vědí, že zahraniční návštěvníci mohou velkým dílem přispět k ukončení jejich potíží,“ odmítá, že by v zemi bylo z principu nebezpečno.

Jak je možné, že situace došla takto daleko? Oba Češi se nezávisle na sobě na dálku shodují na několika klíčových faktorech. Prvním je vládnoucí rodina Rajapaksů, která byla u moci v letech 2009 do roku 2014.

„Podařilo se jí po téměř třiceti letech bojů ukončit občanskou válku, i když za použití velmi nehumánních prostředků. Získali si tím obrovskou popularitu a zdálo se, že si moc budou předávat po několik generací – na celém ostrově visely billboardy s portrétem prezidenta Mahindy Rajapaksy, velmi často ve společnosti jeho syna Namala. Ten dokonce svého otce zastupoval na několika zahraničních oficiálních cestách, i když neměl žádnou funkci,“ líčí Kořínek.

Ve vrcholných funkcích se ocitli mimo jiné dva Mahindovi bratři – jako předseda parlamentu a ministr pro hospodářský rozvoj – a podle Čecha, který na ostrově dlouhodobě žije a nyní i podniká, kontrolovala rodina dle odhadů až sedmdesát procent státního rozpočtu.

„Jejich nelegální počínání – korupce, převádění vysokých finančních částek do zahraničí, zavádění cenzury, fyzického zbavování se nepohodlných osob – vedlo k nečekané porážce Mahindy Rajapaksy v prezidentských volbách v roce 2015,“ dodává.

Jenže po krvavých bombových útocích na Velikonoční pondělí roku 2019, jejichž podstata nebyla dosud zcela objasněna, se situace obrátila: „Mahinda Rajapaksa toho využil k veřejným vystoupením, v nichž vyzdvihoval, že za jeho vlády k ničemu podobnému nikdy nedošlo. Srílančané jako kdyby mávnutím proutku zapomněli na předchozí vládnutí rodiny.“

Vladimír Kořínek na ostrově, který se mu stal dalším domovem
Reklama

Rajapaksové se vrátili k moci a jejich metody s nimi. Kumulace funkcí, úplatky, bohatnutí elity na úkor zbytku země… Scénář se opakoval. Negativně ho podpořila ještě jedna věc, jež ukazuje na možnou odvrácenou stránku „zelenání“ států, zvlášť u rozvíjejících se ekonomik.

„Zemědělství byl nařízen přechod pouze na organická hnojiva, což vedlo k tomu, že rapidně klesla úroda. Zemědělství na toto nebylo připraveno, proto třeba nyní byl nedostatek rýže a posílá se například z Indie,“ říká Rotreklová a Kořínek souhlasí: „Přes varování odborníků došlo k obrovskému poklesu produkce rýže i čaje.“

Pandemický vývoj a uzavření ostrova pro turisty po více než rok a půl představovaly poslední ránu. S turistickým průmyslem je podle Kořínka spjato živobytí až tří milionů obyvatel země – i tady se ukazuje, že svět není černobílý. Přes všechny oprávněné výtky směrem k negativnímu fenoménu overturismu je totiž pro některé státy turistika nadále zásadním zdrojem příjmů.

Dovolená na Srí Lance proto momentálně může mít hodně tváří.

„Pobyt je určitě bezpečnější než kdekoli v Evropě. Tím, že došlo k devalvaci srílanské rupie, je pro cizince i levnější. Jídla a pití je dostatek, turistické atrakce vesměs otevřené,“ popisuje Kořínek. Zároveň to neznamená, že by bylo všechno jako dřív.

Jak dodává jeho krajanka: „Malé rodinné hotely a guesthousy většinou nemají generátory, a tudíž určitě bylo pro jejich hosty náročné přečkat dlouhé odstávky proudu. Také nedostatek plynu způsoboval a způsobuje problémy. Spousty řidičů zažily značný stres se sháněním nafty či benzinu, aby mohly své klienty vzít na výlety. Spousta lidí čekala dlouhé hodiny fronty u čerpacích stanic.“

A přidává příklad z minulého týdne, kdy kvůli demonstracím musela operativně měnit program výletu pro klienty, neboť byly zatarasené silnice.

„Samozřejmě záleží na tom, jak kdo svoji dovolenou tráví. Pokud jsou lidé v drahých resortech, budou mít vše zajištěno, ale i v levnějších ubytovacích zařízeních se místní budou snažit udělat maximum pro své hosty,“ ujišťuje.

Souběh okolností je pro Srí Lanku nešťastný především proto, že v těchto dnech se konečně zvedají poslední covidové závory: od středy 27. dubna sem opět mohou bez jakékoli nutnosti karantény i neočkovaní návštěvníci.

Otevření a rozvoj turistického průmyslu jsou v současné době velmi důležité.

„Otevření a rozvoj turistického průmyslu jsou v současné době velmi důležité, protože cizinci přivezou potřebnou zahraniční měnu okamžitě, zatímco nejrůznější hospodářské programy pomoci mají časovou prodlevu, někdy v řádů několika let,“ upozorňuje Kořínek.

Pořád je řeč o zlomcích někdejší návštěvnosti. Podle Sri Lanka Tourism Development Authority navštívilo ostrov za první tři měsíce letošního roku 285 tisíc zahraničních turistů, v posledním předcovidovém roce 2019 jich za stejný časový úsek dorazilo 740 tisíc – téměř dvaapůlkrát více.

„Před covidem byla největším turistickým trhem Čína, nyní čínští turisté nejezdí skoro vůbec. Aktuálně byla na první příčce v návštěvnosti Ruská federace,“ uvádí Rotreklová.

Ona se primárně zaměřuje na české a slovenské návštěvníky, Kořínek je láká na to, že se v jeho resortu domluví rodnou řečí a dokonce si mohou dát i česká jídla. Z Česka na Srí Lanku za úvodního čtvrt roku dorazilo pět tisíc hostů. I proto se jejich krajané ze srílanského turistického průmyslu shodují, že navzdory ekonomické krizi a pandemii za sebou nemají vůbec špatnou sezonu. Naopak.

„Jen uvidíme, jak bude situace pokračovat po článcích uveřejňovaných v evropských médiích,“ povzdechne si Kořínek. „Pro českou klientelu je přitom Srí Lanka stále přitažlivá. Především počasím, kdy celý rok je prakticky stejně, kolem 29 stupňů a většinou slunečno, nádhernou přírodou, liduprázdnými plážemi, vynikajícím jídlem, až neuvěřitelně lahodným ovocem a zcela rozdílnou kulturou.“

S tím, že Češi na „svoji“ Srí Lanku ani v hodně složitých dobách nezanevřeli, souhlasí také jeho kolegyně. „Určitě ji mají stále v oblibě. Je to pro nás taková nejbližší exotika,“ připomíná, že oproti jihovýchodní Asii je cesta na ostrov výrazně kratší.