Fenomén milostných vztahů, které skončily a o pár let později znovu začaly, známe všichni z příběhu prince Charlese a jeho druhé ženy Camilly. A kupodivu nezajímá jen média. V čem spočívá „osudová“ přitažlivost navzdory letitému odloučení se rozhodla prozkoumat i emeritní profesorka Kalifornské státní univerzity v Sacramentu, Nancy Kalish, která tvrdí, že odvaha vstoupit dvakrát do stejné řeky není jen směsicí nostalgie a fantazie.
Lepit staré vztahy, které skončily z dobrého důvodu, sice podle ní většina lidí zájem nemá, najdou se ale i tací, kteří na své dávné lásky nemohou zapomenout a snaží se je znovu potkat. V těchto případech pak často vznikne dlouhodobý a smysluplný vztah. Důkaz pro tohle tvrzení podala ve studii, kterou provedla v letech 1993 a 1996 na tisícovce lidí, jež se s někým rozešli a následně se dali znvou dohromady, s časovým odstupem alespoň pěti let (někteří čekali dokonce 75 let).
Vědkyně zjistila, že 72 procent zkoumaných lidí je stále spolu, 71 procent se nechalo slyšet, že tento návrat byl nejintenzivnějším zážitkem v jejich životě a 61 procent uvedlo, že na druhý pokus začal jejich vztah rychleji než kterýkoli jiný. Kalish k tomu dodává, že ve většině těchto případů byl původní vztah velmi silný, ale rozchod zavinil nějaký vnější faktor – například nepřející rodiče – což bylo důvodem, proč to napoprvé nevyšlo.
„Většina těchto vztahů je tak intenzivních, protože se povedlo napravit něco, co bylo špatně a většina lidí to cítila tak, že jsou konečně s člověkem, s nímž si byli souzeni,“ říká Kalish, že dříve bylo běžné brát se ve věku 17 či 18 let, zatímco v dnešní době je na prvním místě vzdělání či spousta dalších věcí, které se musejí udělat první. „A tak se do manželství pouštíme později a s těmito ztraceným láskami vztahy ukončujeme – s lidmi, které bychom si před sto lety v 17 letech nejspíš vzali – a kdybychom vydrželi, třeba by to klapalo,“ dodává pro server Quartz.
Fakt, že páry, které se daly dohromady podruhé, mají opravdu velkou šanci na úspěch, potvrzuje i antropoložka biologie Helen Fisher, výzkumnice na Kinseyho institutu a vědecká poradkyně seznamky Match.com. „Už toho o sobě vědí spoustu. Lidé mají tendenci být nostalgičtí. Čím víc času od jejich vztahu uběhlo, tím spíš si budou pamatovat jen to hezké,“ říká Fisher.
Romantická láska je podle ní jako spící kočka, která se může kdykoliv vzbudit. A pokud ji někdo dokázal vzbudit jednou, s největší pravděpodobností to zvládne i podruhé. Fisher dodává, že další výhodou je i fakt, že už nemusíme měnit své požadavky na partnera. Pokud nám totiž někdo jednou vyhovoval, může se nám zalíbit znovu.
Klinický psycholog Joe Carver, který pracoval s několika takovými vztahy a má přes 45 let zkušeností, upozorňuje, že lidé mají tendenci si pamatovat pozitivní citové zkušenosti lépe než ty negativní momenty. „Váš mozek si vybaví to vzrušení a hezké vzpomínky a najednou se cítíte zase na sedmnáct a ještě navíc zamilovaní. Krutou pravdou ale je, že o dotyčné osobě po mnoha letech nevíte vůbec nic.“
Carver dodává, že tyto vztahy bývají tak intenzivní i proto, že páry mohou zcela přeskočit fázi vzájemného poznávání. „Z fáze „rád tě vidím“ se můžete přesunout do fáze, kdy jste před sebou nazí v méně než 24 hodinách. Je to jako instantní vztah, který nedáváte do mikrovlnky.“
Obnovit starou lásku může být snadné a prožitek velmi intenzivní. Mnoho párů dokáže překonat fázi euforie a vytvořit skutečně stabilní svazek. Lidem, kteří se neustále hádali a nebyli spolu šťastní, se nejspíš nezadaří ani při druhém pokusu. Ale ti, kteří k rozchodu neměli vážný důvod, mají vyhlídky více než dobré. Ti, kteří nemohou zapomenout na svou dávnou lásku, tak nejsou zcela bez šance.
