New York bude provozovat vlastní obchody s potravinami. Starosta Zohran Mamdani slíbil pět městských supermarketů, jeden v každé čtvrti, a na jejich rozjezd vyčlenil 70 milionů dolarů z městské kasy. Vybraný sortiment, od pečiva po maso, tam má být o třicet procent levnější než jinde. Zní to jako revoluce. Ve skutečnosti je to jen stará obehraná písnička v novém aranžmá, píše ve svém komentáři Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.
Trik s výrazně nižšími cenami totiž není v žádné zázračné efektivitě, ale v dotacích. Městské obchody nebudou platit nájem ani daň z nemovitosti, protože sídlí v městských budovách. Kterýkoli soukromý obchodník by uměl nabídnout stejné ceny, kdyby mu město také odpustilo nájem a daně. Jen by to nikdo nenazýval „modelem budoucnosti“, ale starým dobrým nákupem hlasů voličů z veřejných peněz.
Výsledek podobných experimentů už dávno známe.
Ještě zajímavější na celém příběhu je, kdo ty městské obchody bude provozovat: soukromé firmy, které si město najme jako operátory. Takže recept na záchranu lidí před chamtivým kapitalismem zní: nejprve zničit kapitalistům jejich poctivé podnikání a pak si je najmout, aby začali podnikat o ulici vedle, a zaplatit jim to z veřejných peněz. Kdo tohle chápe, ať se prosím přihlásí.
Přitom výsledek podobných experimentů už dávno známe. Kansas City provozovalo vlastní obchod přes deset let, s celkovou ztrátou 18 milionů dolarů, prázdnými regály a chronickými krádežemi, než ho letos zavřelo.
A stejný příklad známe z Česka. Minulý ministr zemědělství Marek Výborný s velkou pompou u Václaváku otevřel „státní“ prodejnu českých potravin. Jaké bylo překvapení, když se zjistilo, že v tomhle obchodě mají na potravinách o třetinu vyšší marže než v supermarketu a že tam nikdo nechodí. Ministr Výborný nakonec musel nechat obchod potichu zavřít ještě před volbami a jen se modlil, aby se nikdo nezeptal, kolik peněz celá tahle šaráda stála.
Tento příklad z Česka byl jen úsměvnou historkou, v New Yorku může mít tohle rozhazování peněz na místní obchodníky mnohem větší dopad, protože ty obchody budou o dost větší a Mamdani jim dá i silnou marketingovou podporu, takže tam lidé budou chodit místo nákupů v obchodech, které využívají doteď. Může se nám to nelíbit, ale zákazníci jsou po období vysoké inflace velmi nevěrní a bez jakékoli loajality mění obchody podle toho, kdo jim nabídne lepší cenu.
Ziskovost v maloobchodě s potravinami se běžně pohybuje kolem jednoho až dvou procent. Takže není potřeba mnoho, aby se poctivý obchodník propadl do ztráty, když mu dotovaný konkurent ukradne část zákazníků. Někdo by si mohl říct, že je to přece jedno – obyvatelé New Yorku ušetří, a když zkrachuje obchod, kam chodili roky, budou prostě chodit k dotovanému konkurentovi.
Jenže věci jsou málokdy tak jednoduché. Těch 70 milionů dolarů, kterými si chce newyorský starosta kupovat hlasy voličů přes levnější maso, bude chybět na jiné městské výdaje.
První viditelnou obětí pak budou poctiví obchodníci, kteří roky budují svůj byznys, platí zaměstnance, nájem i daně, ale budou mít smůlu v tom, že sídlí za rohem od dotovaného obchodu. A výrazně se zvětší sociální rozdíly mezi těmi, kdo mají dostatek času cestovat přes kus New Yorku za dotovaným nákupem, a těmi, kdo tráví celý den v práci a jsou rádi, že si nakoupí cestou domů.
Na tyhle problémy dnes upozorňuje spousta lidí, a nejen v New Yorku. Ale superlevicovému starostovi Mamdanimu to nevadí, protože jeho cílem nikdy nebyla ekonomika. Byla to pozornost médií a algoritmů sociálních sítí. A tu si zajistil dokonale, bez ohledu na potopu, co po něm zbude.
