Kosmická loď Starship tankuje palivo z dalších Starshipů upravených na tankery a vyráží dál směrem k Marsu či pásu planetek. Právě takhle by mohla vypadat budoucnost na oběžné dráze Země.
A to budoucnost, ke které vedou zásadní kroky, odehrávající se právě teď – firma SpaceX hraje o povolení prvního letu Starship na oběžnou dráhu na počátku příštího roku. Pořád jsme ještě na začátku, ale tankování na oběžné dráze by umožnilo doposud nepředstavitelnou míru pohybu po celé sluneční soustavě.
„Aktuálně má za sebou Starship lety do středních výšek, tedy do výšky deseti až dvanácti kilometrů,“ říká zakladatel a šéfredaktor serveru Kosmonautix Dušan Majer. „Nyní pokročí na vyšší úroveň letem na oběžnou dráhu, ovšem nepoletí už jen samotná Starship jako doposud, ale bude potřeba navíc ještě prvního stupně v podobě rakety Super Heavy,“ vysvětluje.
Zatímco samotná Starship dosahuje výšky padesáti metrů, Super Heavy má metrů sedmdesát. Startující kolos tak celkově dosáhne stodvacetimetrové výšky. „Mělo by se jednat o model Starship S 20, vybavený kompletním tepelným štítem pro návrat do atmosféry,“ dodává Majer.
Startovat se bude ze základny Starbase v jihotexaské Boca Chica, odkud Starship zamíří nad Mexický záliv. Po dvou minutách stoupání Super Heavy vypne motory a od lodě se odpojí, aby sama Starship zažehla vlastní raketové motory a dosáhla oběžné dráhy.
Pokud jí tedy dosáhne – podle dosavadních odhadů se ve výšce pětaosmdesáti kilometrů nedostane na stabilní orbitu a také nedokončí kompletní oběh planety. O tom ale nakonec rozhodne, jaká verze Super Heavy s kolika motory vlastně poletí. Je tu zároveň větší zádrhel, který start rakety v současné chvíli ovlivňuje.
„Aktuálně má SpaceX povolení od Federálního komunikačního úřadu, což je ale to jednodušší povolení,“ říká Majer. „Stále se čeká na to zásadní – od leteckého úřadu FAA, který posuzuje bezpečnost letu.“
A tady Muskův SpaceX naráží – a nikoli poprvé – na jisté tření. „Problém v pohledu na věc je kupříkladu v tom, že firma se na rozdíl od jiných subjektů nebojí svůj hardware zničit, protože i při havárii získá spoustu cenných informací,“ objasňuje Majer.
FAA ale takové zničení klasifikuje jako nehodu, která se musí důsledně vyšetřit, jako kdyby havarovalo letadlo.
Musk úřad kritizuje na Twitteru jako zkostnatělou instituci, rozhodnuto má být do konce roku. V současnosti jde hlavně o vliv startu na životní prostředí – základna Starbase měla původně sloužit pro starty Falconu 9 a Falconu Heavy a mnohem větší Super Heavy a Starship měly startovat z Floridy.
Podle toho se před sedmi lety vypočítal vliv startů na životní prostředí, jenže nyní má ze Starbase startovat právě Super Heavy se Starship. „Jde tedy o to, zda se původní povolení dá vztáhnout i na tuto mnohem větší techniku,“ říká Dušan Majer.
„Pokud SpaceX souhlas dostane, poletí se hned na začátku roku v lednu nebo v únoru. Pokud se ale bude vypracovávat nové povolení, mluvíme o zpoždění několika měsíců, v horším případě i celých let,“ odhaduje.
Hlavní cíl je kolonizace Marsu – ale to je podle Majera cíl vzdálenější. „Do té doby se musí systém otestovat, prokázat své kvality a případně také vydělat další prostředky,“ připomíná. Bližším plánem je tak provést několik set bezpilotních letů, kdy bude Starship vynášet nahoru náklad.
Ten může zahrnovat družice Starlink, neboť oproti dosavadnímu Falconu, který jich vynese šedesát, se do Starshipu vejde těchto malých družic klidně čtyřnásobek. „Krom toho už má SpaceX také dohodu s NASA,“ dodává Majer.
„V rámci programu Artemis, který vrátí lidi na Měsíc, hledala NASA pilotovaný přistávací modul, který dopraví kosmonauty z oběžné dráhy Měsíce na jeho povrch a pak zase zpátky k lodi Orion. SpaceX přihlásila upravenou verzi Starship a vyhrála,“ říká a připomíná, že ačkoli byla tato verze přistávacího modulu největší, byla také nejlevnější – oproti konkurenci o zhruba tři miliardy dolarů.
Tohle první praktické využití Starship je podle Majera velice blízko. Další možnosti se pak otevírají kolem roku 2030, kdy by mohly být odstaveny rakety Falcon 9 a Falcon Heavy a nahradit by je měla Starship s nosnou Super Heavy. „Vzhledem k tomu, že Starship je kompletně znovupoužitelná, je také ekonomičtější pro vynášení nákladů, i když je větší,“ vysvětluje Majer. Létalo by se jen s drobnou revizí a dotankováním pohonných látek.
A je tu ještě jedna zajímavá možnost: 22. prosince bude do kosmu startovat nástupce přesluhujícího Hubbleova vesmírného dalekohledu – dalekohled Jamese Webba. Už teď se ale uvažuje nad tím, jak by měl vypadat i jeho nástupce, kterým by měl být ještě větší teleskop Luvoir.
Zatímco Hubble pořizoval snímky vesmíru zrcadlem o průměru 2,4 metru a Webb se může chlubit šesti a půl metry, průměr zrcadla teleskopu Luvoir může mít klidně metrů patnáct. A záložním nosičem takového monstra by podle analýzy NASA mohla být právě Starship.
„Nejde jen o to, že na oběžnou dráhu dopraví přes sto tun nákladu, ale když tam následně dotankuje za pomoci tankerů – což budou další upravené lodě Starship – bude moci těch sto tun doručit na široké spektrum dalších oběžných drah nejen Země, ale i Měsíce či kolem Slunce,“ vysvětluje Majer.
Díky systému tankování na oběžné dráze bude moci plně natankovaná Starship v budoucnu v klidu a pohodě doletět s velkými náklady k Marsu či pásu planetek. „Možnosti jsou v tuto chvíli nepředstavitelné a pro kosmonautiku by to znamenalo revoluci,“ říká šéf serveru Kosmonautix.
A co se týče samotného Marsu? „Před rokem 2030 tam člověka nečekám,“ předpovídá. „Optimisticky je to rok 2040, realisticky 2050. Je ale možné, že do toho SpaceX naopak šlápne a za cenu vyššího rizika pro posádku tam pošle kosmonauty dřív – stejně jako se riskovalo při programu Apollo či objevitelských plavbách.“
