Born to be happy. Tohle o sobě může říct málokdo. Jedním z takových je ale třeba umělec Pavel Šťastný nebo šéf Sazky Aleš Veselý. Oba přitom vlastní štěstí přisuzují úplně něčemu jinému.
Tenhle rozhovor je netypický. Oba aktéři se nikdy neviděli a ani nemají příliš společného. Jeden vede loterijní kolos, druhý je uznávaný umělec a grafik.
Za to, že se třetí listopadovou středu v předvečer třiatřicátého výročí sametové revoluce sešli u jednoho stolu, vděčí svým příjmením. A heslu, které se nese celým prosincovým vydáním Forbesu.
Na to, jakou roli hrají v lidském štěstí peníze nebo svoboda, jsme se zeptali Aleše Veselého, šéfa nejvýraznější a pro širokou veřejnost nejuchopitelnější značky portfolia druhého nejbohatšího Čecha Karla Komárka, společnosti Sazka, jejíž jackpoty vyvolaly v jednadvacetileté historii pocity štěstí u nejednoho Čecha.
Vedle něj usedl Pavel Šťastný, respektovaný umělec a grafik, který stojí za logy miliardových firem jako třeba Datart nebo Seznam či polistopadového hnutí Občanské fórum. To ostatně sehrálo na počátku veselejšího období naší země důležitou roli.
Rozhovor se nese v příjemné náladě protkané humorem a nadsázkou, možná i proto se po skončení oba respondenti dohodli na společném pivu. Možná trochu očekávané střetnutí dvou světů se tak nekonalo…
Cítíte se šťastní a veselí?
Š: Občas. Spíš ano.
V: Já jsem věčný optimista, takže většinou ano. Ale je to samozřejmě sinusoida – jsou momenty, kdy je člověk dole a kdy je naopak extra veselý. Důležité ale je, že většinu času se šťastný cítím.
Před tímto rozhovorem jste se nikdy neviděli. Co jste jeden od druhého očekávali?
Š: Mě to hrozně pobavilo a byl jsem zvědavý na to, jestli je pan Veselý opravdu veselý.
V: Já jsem čekal, že přijde absolutně nesvázaný umělec, který nezapadá do korporátních škatulí. Umělců v práci moc nepotkávám, takže jsem se těšil.
