Ve světě českého designu si Jan Plecháč vybudoval jméno experimentátora a střelce. Teď se vydal na cestu uměleckého šéfa tradiční sklárny Moser a má před sebou nelehký úkol: konzervativní značku přetavit na firmu budoucnosti.
Jan Plecháč není ve světě designu žádným nováčkem. Rodák z Prahy a absolvent architektury a designu na UMPRUM má na kontě několik ocenění Czech Grand Design, úspěchy v zahraničí, návrhy pro světové brandy jako dánské Menu, italské Cappellini nebo českou Bommu i Lasvit.
Od přelomu roku má tenhle sedmatřicetiletý designér ještě něco: funkci uměleckého ředitele sklárny Moser a také obrovskou zodpovědnost, která se s pozicí pojí.
Po letech profilování se jako značka pro konzervativnější zákazníky, kteří si potrpí na tradici, preciznost a status, který jde s vázami za šestimístné sumy ruku v ruce, nastal čas sklárnu znovu omladit. A udělat ji, jak sám designér říká, sebevědomou a vizionářskou.
Když před několika měsíci po devíti letech spolupráce s Henrym Willgusem ve vlastním studiu do Moseru přišel, popsal by ji prostě jako tradiční. „Ta sklárna na mě ale zároveň hrozně zapůsobila a překvapila tím, jak je otevřená,“ vzpomíná designér.
Foto Michael Tomeš
„Ve fabrice jsem byl poprvé ještě někdy před Vánoci, než jsem na nabídku vůbec kývl. Paní na vrátnici na mě koukala, co jsem zač, zkontrolovala mi obsah batůžku tak jako ostatním návštěvníkům, a když jsem odcházel, prohodila: „Jo, vy tu asi budete něco dělat!“ směje se Plecháč.
To něco by se ve stručnosti dalo popsat nějak takhle: nastartovat novou éru sklárny. Poslední měsíce se proto ve svém vršovickém ateliéru snažil přijít na to, co to znamená. Když s Forbesem mluvil těsně po nástupu do funkce uměleckého ředitele, důrazně rozlišoval mezi zájmeny „my“ a „oni“.
„Co jsem z fungování Moseru ještě nepochopil, tam říkám oni. A to, co už jsem zpracoval, tak říkám my,“ vysvětloval. Dnes už nejčastěji prohlašuje „my“. Stejně často jako tohle hrdé zájmeno pak používá slovo „ready“.
„Pochopil jsem, jak lidi v Moseru přemýšlejí, ale hlavně proč. Oni naopak pochopili, jak přemýšlím já a jakou mám vizi. Trvalo to, ale teď jsme ready začít tvořit,“ říká.
Sedíme v ateliéru mezi nákresy a skicami. Kdy se promění v realitu?
Brzy. Těch posledních pár měsíců jsem se soustředil na to, abych značku poznal a také abych představil její novou vizi. Akcionářům, vedení společnosti, ostatním zaměstnancům…
Trvalo to možná dlouho, tři čtvrtě roku, ale byl to krok, který jsem prostě potřeboval udělat. Výsledkem je, že tu vizi všichni přijali. Teoretickou část tak máme za sebou, teprve teď začíná správná doba začít tvořit.
Když jste s Forbesem mluvil na jaře, zněl jste ohledně směřování značky dost pesimisticky.
Nebyl jsem pesimistický, akorát pravdomluvný. Když vidím nějaké věci, které jsou složité, tak to řeknu. V Moseru jsem od začátku předesílal, že je důležité nic neuspěchat a všechno dobře poznat – to dobré i to špatné, co ve firmě je.
Také jsem hned říkal to, co si myslím dodnes: že nestačí vytvořit novou kolekci skleniček. Pokud chceme být jako značka světový hráč, musíme tak začít přemýšlet a změnit celý koncept toho, jak pracujeme.
Co je tedy teď ta největší výzva?
