Rovnocenné postavení žen a mužů na tuzemském trhu práce se v celosvětovém srovnání dál propadá. Česko aktuálně ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zaujímá 24. místo. Oproti loňsku si tak pohoršilo o tři pozice.
Ukazuje to studie Women in Work Index, kterou u příležitosti Mezinárodního dne žen pravidelně vydává poradenská společnost PwC. Výsledné skóre zkoumaných zemí je váženým průměrem hodnocení pěti ukazatelů: rovnosti platového ohodnocení, rozdílu uplatnění obou pohlaví a účasti žen na trhu práce, nezaměstnanosti žen a míry jejich zaměstnanosti na plný úvazek.
PwC sleduje rovnost pracovních podmínek ve třiatřiceti zemích světa už jedenáctým rokem a Česko ze srovnání nikdy nevycházelo moc dobře. Tradičně se umisťuje v horší polovině, jen před třemi roky si připsalo lepší výsledek, když se posunulo z třiadvacátého na devatenácté místo.
Češky si tehdy polepšily nejvíce ze všech sledovaných států, jenže pandemie posun kupředu obrátila. Loni a předloni se tuzemsko propadlo o dvě místa, letos o další tři. Sice u nás výrazně vzrostl počet žen ve vedoucích pozicích, ale celkový výsledek sráží dolů hlavně rozdíl ve mzdách obou pohlaví.
„Ani poměrně vysoký podíl manažerských pozic u žen nevede k tomu, že by se srovnával rozdíl mezi příjmy. Češky stále vydělávají o pětinu méně než muži na stejných postech,“ upozorňuje expertka PwC na rovnost odměňování Andrea Linhartová Palánová.
Devatenáctiprocentní rozdíl ve výdělcích nás řadí k nejhorším zemím v rámci OECD. Z Evropy je na tom hůř pouze Estonsko, poměrně překvapivě jsou na podobných úrovních jako my i Německo nebo Rakousko. Jediným státem, kde ženy pobírají stejnou mzdu jako muži, je Lucembursko. Do pětiprocentního rozdílu spadá ještě Belgie a Řecko.
Studie také připomíná, že jsou u nás poměrně málo rozšířené flexibilní úvazky nebo sdílené pozice, což ženám opět ztěžuje přístup na pracovní trh.
„Přes 92 procent českých žen pracuje na plný úvazek. Firmy zatím velmi málo nabízejí částečné úvazky, které by jim například usnadnily návrat po mateřské dovolené. Ve vyspělých evropských zemích přitom na plný úvazek pracují zhruba dvě třetiny žen a třeba v Nizozemsku je to dokonce necelá polovina,“ podotýká Linhartová Palánová.
Od února sice platí novela o sociálním pojištění, díky které zaměstnavatelé odvádějí o pět procent nižší odvody za pracovníky s částečným úvazkem, avšak podle expertů na trh práce takové zvýhodnění není pro firmy dostatečně motivující.
S flexibilními úvazky je tedy situace stále bídná, ale některé firmy urychlily dosazování žen do vedoucích pozic. V představenstvech již mají čtvrtinový podíl. Linhartová Palánová si to vysvětluje interními směrnicemi zejména nadnárodních společností, které se snaží naplňovat interní kvóty k zastoupení žen v managementu.
„Motivuje je k tomu v praxi buď jejich mateřská firma, nebo příprava na evropskou směrnici, která by měla do několika let začít platit,“ dodává expertka.
Europoslanci na podzim kývli na kvóty pro ženy ve vedení firem, jejichž akcie se obchodují na burze. Směrnice, na jejíž přijetí se od zveřejnění původního návrhu čekalo deset let, ukládá povinnost obsadit čtyřicet procent křesel ve správních radách ženami. Měla by začít platit od července 2026.
Nejvíce žen ve vedení firem je podle PwC na Islandu či Novém Zélandu, kde se blíží polovině. Tyto dva státy také patří do první šestky žebříčku. Prvenství připadlo Lucembursku, následuje Nový Zéland a Slovinsko.
Zdroj Women in Work Index
Šestku doplňují země severní Evropy, konkrétně Švédsko, Island a Norsko. Na úplném chvostu leží Chile, Mexiko a Jižní Korea, z evropských zemí pak především jižní státy jako Itálie, Španělsko či Řecko.
