„Jste v prváku a proti vám na hodině sedí profesor, který má Nobelovku. To se vám u nás nestane,“ uvádí Václav Pecha, ředitel nadace Bakala Foundation, s úsměvem jeden z důvodů, proč by čeští studenti měli vyrážet a taky vyrážejí za univerzitním vzděláním do světa. A přidává další.
„Nejenže ve světě najdou atraktivní obory a můžou je různě kombinovat, což u nás není běžné. Studenty láká i vysoká úroveň vědy a výzkumu. Chválí si vztah profesor–student; vyučující s nimi jedná jako rovný s rovným. Cílem není studenta nachytat na tom, co neví, ale poskytnou mu podporu, aby mohl podávat co nejlepší výsledky. A to třeba i z hlediska duševní pohody.“
Václav Pecha ví, o čem mluví. Absolvent dvou amerických univerzit šéfuje nadaci Bakala Foundation, která za uplynulých dvanáct let finančně podpořila na cestě za kvalitním univerzitním vzděláním v zahraničí téměř dvě stovky českých talentů.
Mezi jinými to byl třeba i klavírní virtuos Tomáš Kačo z Nového Jičína. Nadějný talent pocházející z jedenácti sourozenců s podporou stipendia vystudoval prestižní Berklee College of Music v Bostonu, koncertoval ve slavné Carnegie Hall v New Yorku a letos jeho klavírní koncert slavnostně zahájí české předsednictví EU.
Známá popularizátorka umělé inteligence Sara Polak i díky stipendiu vystudovala University of Oxford a dnes se mimo jiné podílí na české iniciativě prg.ai propojující startupy, akademiky, stát i průmysl s ambicí vytvořit z Prahy světové centrum AI.
Příliš drahá Anglie
Elitní americké a britské univerzity dlouho vévodily zájmu studentstva z celého světa a pochopitelně i z Česka. Minulý čas je ale namístě. Prioritami totiž pořádně zamíchal brexit. A taky covid.
Na ostrovech brexit zahýbal cenou školného, omezil možnosti výhodných studentských půjček, přinesl poplatky za studentská víza i úhrady zdravotního pojištění. Zatímco dřív se průměrné roční školné na Oxfordu nebo Cambridge pohybovalo kolem devíti tisíc liber za rok, teď je pro studenty z EU několikanásobně vyšší.
„Cena ročního studia v Anglii narostla po brexitu až čtyřnásobně. Britové mluví až o sedmdesátiprocentním poklesu zájmu z východní Evropy. Britské univerzity si přitom chtějí tyto studenty udržet. Bez nich se ztrácí široká názorová a kulturní diverzita, na které si prestižní univerzity tradičně zakládaly,“ vysvětluje Václav Pecha.
Amerika opět v kurzu
Covid omezil univerzity za oceánem, kde vedl ke komplikacím se studentskými vízy, jelikož část výuky probíhala online. Lockdowny působily nejistotu a vyšší náklady za cestování nebo za náhradní ubytování při uzavření kampusů. Zájem studentů ale dramaticky neklesá – vyhlášené univerzity, jako je Harvard, Stanford, Princeton či MIT, zůstávají v kurzu.
„Snad i v důsledku brexitu jsou americké univerzity opět velmi žádané – náklady jsou teď porovnatelné s Británií,“ podotýká Pecha. Češi jsou podle něj i v Americe žádaným „zbožím“, hlavně díky pracovní morálce.
„Máme to potvrzené z univerzit. Češi v sobě mají touhu po vědění, houževnatost, ale zároveň jistou dávku pokory. To slýcháváme často.“
Kam místo Oxfordu?
Češi, kteří lační po zahraničním stylu vzdělávání, teď začali hledat jinde. A evropské školy dokázaly na přeliv poptávky z Británie rychle zareagovat. Školné na univerzitách v Nizozemsku, Švýcarsku, Belgii, Irsku či Francii vyjde na jednotky tisíc eur ročně, v některých zemích je pro studenty z EU dokonce zdarma. A kontinentální univerzity dnes nabízejí špičkové programy a vzdělání srovnatelné s elitními školami v USA i Velké Británii.
„Byly připravené. Už před brexitem měly velkou část předmětů v angličtině. Vše rychle dotáhly a zapracovaly na marketingu, aby mohly oslovit studenty,“ popisuje Pecha.
Rychle zareagovalo například Nizozemsko. Studijní programy jsou podstatně otevřenější a mnohokrát levnější. „Větší problém je sehnat, například v Amsterdamu, levný nájem. Bydlení na kolejích tam není tak dostupné jako v Británii nebo Americe,“ upřesňuje Pecha.
Švýcarsko boduje v technologiích
Do popředí v oblíbenosti u českých studentů se dere i Švýcarsko, kde je možné studovat na šesti mimořádně kvalitních univerzitách. Například ETH Zurich patří mezi top dvacet univerzit světa hlavně v technologických oborech a přírodních vědách.
„Švýcarsko zajímá lidi, kteří se specializují na vyšší IT, strojové učení, umělou inteligenci. Vysoký standard dostanete i v managementu, hoteliérství, pohostinství a cestovním ruchu. Kromě toho ve Švýcarsku vystudovalo mnoho laureátů Nobelových cen,“ podotýká Václav Pecha.
Návratnost českých mozků
Důsledkem dvou pandemických let je příklon k „public health“ oborům, jako je imunologie nebo epidemiologie. Obecně roste zájem i o technické obory spojené s analýzou velkých dat, od inženýrství po psychologii, ekonomii nebo medicínu.
„Kombinace špičkové univerzity a specifického oboru otevírá absolventům dveře do výzkumu a soukromé sféry v zahraničí. Mnoho z nich se ale po zkušenosti v zahraničí vrací do Česka a přináší velký potenciál,“ vysvětluje absolvent univerzit v Marylandu a New Yorku.
Díky stipendijnímu programu Scholarship nadace Bakala Foundation si každoročně splní sen o zahraničním studiu až patnáct nejnadanějších českých studentů. Stipendium v hodnotě stovek tisíc a v případě nejprestižnějších univerzit i kolem milionu korun ročně studenti využívají na školné, ubytování a další náklady. Podpora od nadace trvá po celou dobu studia.
Česko v investicích do vzdělání zaspalo
Podle Pechy by českým studentům prospěly i další možnosti financování zahraničního vzdělání. „Kromě Erasmu v Česku neexistuje systémová forma financování jako například na Slovensku, kde si můžete půjčit na studium za úplně jiných podmínek. Ale není to jen o tom, domluvit s bankami výhodné podmínky. Česko by mělo vytvářet přívětivé prostředí pro ty, kteří se chtějí vrátit,“ naráží na nespočet stipendistů, jejichž životní cesty v nadaci sledují i dávno po dokončení studia.
„U nás reagujeme pozdě na trendy, které ve světě jsou. To zahrnuje i míru podpory výzkumu. Dalším tématem je zdlouhavá a byrokratická nostrifikace univerzitních diplomů. Člověka, který přináší zahraniční know-how a chce zlepšit fungování věcí v Česku, bychom měli vítat, ne mu vytvářet bariéry,“ říká Václav Pecha a dodává: „Dokud si nebudeme vážit vzdělání a nebudeme do něj investovat tolik co ostatní státy, nebude to lepší. Mělo by tu fungovat propojení byznysu, státní, ale i akademické sféry.“
Záblesk naděje vidí i ve změně myšlení lidí z byznysu. „Je důležité, aby se zapojily i soukromé firmy. Když byznys investuje do studia talentů v zahraničí, mnohonásobně se mu to vrátí. Nemělo by to být jenom na nadacích, jako je ta naše. Neobsáhneme celý koláč, každý rok musíme odmítnout spoustu studentů,“ dodává Pecha.
