Příliš obrazů, příliš nálepek a málo času na skutečnou analýzu a pochopení. To jsou témata, která představí umělec a oceňovaný production designer Jan Kadlec na výstavě „Aphantasia for Sale“. Vedle reflexe aktuálního tématu jde také o jeho velký umělecký comeback.
Když sahá do oranžového batohu položeného na vedlejší židli a opatrně z něj vytahuje pečlivě zabalený objekt, je jasné, že jde o něco speciálního. Držitel Českého lva a muž, který se podepsal pod uměleckým ztvárněním filmu Amerikánka Viktora Tauše, si totiž na sebe bere bílé rukavičky.
Z bublinkové fólie pak Jan Kadlec opatrně vybaluje hliníkový projektil do revolveru. Na rozdíl od toho běžného však měří kolem dvaceti centimetrů a leskne se jako objekt z klenotnické vitríny. Pak je tu ještě jedna zásadní odlišnost: na konci projektilu stojí jednoduché heslo „Aphantasia“.
Právě stav, jemuž výtvarník, architekt a production designer říká také „mentální slepota“, stojí v čele jeho nejnovějšího uměleckého počinu. Výstava „Aphantasia for Sale: Prodám bronzovou figuru ženy. Výrazově blízká Maillolově škole“ se odehraje v říjnu v pavilonu Bohemia na nově rekonstruovaném pražském Výstavišti.
Výstava, která proběhne pod záštitou letošního Designbloku, představí hned dva monumentální objekty tohoto umělce. V jeden celek tu splyne dílo vycházející z více než třicet let staré předlohy a letos vytvořená skulptura. A ač z dálky mohou působit vesele či hravě, Jan Kadlec chce skrze ně otevřít pro něj zásadní témata.
Scéna bude vypadat následovně: v novorenesanční budově bývalé restaurace Bohemia v levé části areálu Výstaviště bude ležet socha plyšového medvěda. Ten své několikametrové tělo uloží vedle obdobně rozměrné postele, jejíž čela tvoří loga nejznámějšího fastfoodového řetězce na světě.
Postel Mcbed, kterou Jan Kadlec vytvořil poprvé v roce 1995 v reakci na do Česka rychle pronikající globalizaci, poukazuje na fenomén mcdonaldizace společnosti. „V tomto kontextu ji můžeme chápat ve smyslu rychlosti přísunu informací a způsobu, kterým je konzumujeme a zpracováváme,“ vysvětluje umělec.
Je to právě naše neschopnost číst obrazy bez předem připravených nálepek, stejně jako celospolečenská zahlcenost vizuálními podněty, které chce absolvent pražské Akademie výtvarného umění ve výstavě tematizovat.
Pro vizuálně citlivého člověka, jímž Jan Kadlec bezesporu je (to ostatně dokládají dvě dekády, které strávil v audiovizi jako production designer, scénograf a kostýmní výtvarník), je ztráta schopnosti skutečně si představovat, kriticky přemýšlet a hledat vlastní významy velké téma.
Jan Kadlec na fotografiích z roku 2005, kdy se ještě aktivně věnoval volné tvorbě. Na spodní fotografii je zachycen s režisérem Viktorem Taušem, s nímž stvořil oceňovaný film Amerikánka. | Foto Jaroslav Brabec, Mia Rosa
Otevírá ho i skrze druhý objekt ve výstavě: Ukončit trápení, zmíněnou velkou sochu plyšového medvěda, jehož tělo bezvládně leží u nohou postele. Je důvodem jeho stavu nedaleko ležící, blyštivý a metr dlouhý revolver? Nebo se globálně známému symbolu, plyšovému medvídkovi, stalo něco jiného?
Při bližším zkoumání zjistíte, že medvěd má sice deformovanou hlavu, ale po vstřelu není stopy, říká Jan Kadlec a dodává, že smrt monumentálního plyšáka je spíše dobrovolným odchodem, vědomou snahou odejít ze světa, který se ve své rychlosti, zjednodušování a otupělosti vyosil až příliš.
Pokud má instalace Jana Kadlece poukázat na to, že jako společnost ztrácíme schopnost kriticky nahlížet nejen vizuální obrazy, nelze nezmínit vliv umělé inteligence. „V díle její vliv samozřejmě můžeme číst také, i když jsem s tímto tématem cíleně nepracoval. Ale ano, i ona nám ubírá schopnost analyzovat svět kolem nás,“ dodává.
Dá se říct, že jde o umělecký comeback. Zároveň to neznamená, že se stahuji z audiovize.
Jan Kadlec na sebe v posledních několika letech upozornil zejména filmem Amerikánka, snímkem Viktora Tauše z roku 2024, který uspěl nejen na Českých lvech, ale rovněž na Cenách české filmové kritiky. Právě spolupráce na tomto projektu ho podle jeho slov opět vrátila na cestu volné tvorby.
Jeho jméno je spjato s devadesátými lety, kdy platil za progresivního umělce své doby. Pak ale ze scény dobrovolně odešel. „Byl jsem příliš mladý na to, abych se udržel. Navíc se v té době začal prosazovat konceptuální minimalismus a já si začal připadat jako outsider,“ líčí dnes důvody, proč odešel do světa audiovize.
Do filmu Amerikánka však vytvořil tři objekty, jež v něm fungovaly jako svébytná výtvarná díla, ne jako pouhé rekvizity. Svou volnou tvorbu pak rozšířil i dílem Copy, několik metrů vysokou sochou filmové postavy Rockyho vytvořenou z padesáti tisíc VHS kazet, která odkazuje i na ústřední motiv Taušova filmu.
Původní Mcbed vytvořil umělec v devadesátých letech. Protože je v soukromé sbírce, na výstavě se objeví v novém provedení. | Foto se svolením Jana Kadlece
„Dá se říct, že jde o umělecký comeback. Zároveň to neznamená, že se stahuji z audiovize,“ říká Jan Kadlec ke svým posledním výtvarným realizacím. A dodává, že pokračuje v přípravách uměleckého projektu Sixtinská kaple je mrtvá, v rámci něhož by chtěl vystavit i další díla. Nápadů na ně má prý v myšlenkách dost.
Pozornému čtenáři jistě vrtá hlavou, co se stalo s oním blyštivým projektilem, který jsme zmínili na začátku textu. Jestliže medvěd nezemřel jeho vinou, kde je? Vězte, že umělec s ním má velké plány. I když v době našeho setkání našel útočiště v bublinkové fólii na dně batohu, před výstavou by měl skončit na zcela jiném místě.
Protože nese nápis „Aphantasia“, a tudíž představuje symbolickou hrozbu pro společnost, která už tak ve schopnosti číst a analyzovat ztrácí, je třeba ho uložit do bezpečí. Přestože detaily ještě nejsou jasné, s největší pravděpodobností půjde o místo, kde vzdělanost naopak kvete. O místo, kde se proti mentální slepotě už staletí bojuje.
