Ze dřeva, jež si pro své housle oblíbil legendární italský houslař Antonio Stradivari, už desítky let vyrábí společnost Ciresa klíčovou část hudebních nástrojů. Jejich duši. Podívali jsme se, jak to vypadá v rodinném podniku z italských Dolomit, o jehož služby mají zájem světové značky.
Z ulice byste nepoznali, že právě tady se zpracovává dřevo pro významné výrobce pian, jako jsou C. Bechstein, J. Blüthner, Fazioli nebo Čechům velmi dobře známý Petrof. Právě v nenápadném domě se světlou fasádou, řadou vlajek nad vchodem, jako mívají hotely, a spoustou dřeva kolem sebe sídlí společnost Ciresa.
Lomoz ve zdejší dílně dává tušit, že se zde, v obci Tesero v severoitalském regionu Trentino, právě rodí pro nějaké piano či jiný akustický nástroj nová duše. Takto poeticky se přezdívá rezonanční desce. Tedy dřevěné ploše, která přebírá zvuk strun u nástroje, zesiluje ho a dodává mu výslednou barvu a charakter.
Bez rezonanční desky, což je například u pianina jeho zadní část, u houslí a kytary ta spodní (tedy ta bez otvoru), tedy můžete hrát sebelíp, ale nikdo vaše umění pořádně neuslyší.
Ve zdejší dílně, kde rámusí stroje, pokud zrovna zvonění jako ve škole neohlásí čas na pauzu, se ročně vyrobí na osm až devět tisíc rezonančních desek. Pro kytary, ukulele, smyčcové nástroje, piana… Jen na samotné klavíry a pianina donedávna připadala zhruba třetina produkce. Nyní je to méně kvůli poklesu zájmu světa o piana.
S ohledem na to, kolika nástrojům zde dávají zvuk, je paradoxní, že dcera zakladatele Ciresy ani její švagr, kteří rodinný podnik dnes vedou, na žádný hudební nástroj nehrají.
„Když jsem byla malá, učila jsem se na klavír a pak na kytaru, ale neměla jsem na to pořádně čas, takže jsem toho nakonec nechala,“ líčí Piera Ciresa, jejíž otec Enrico továrnu v roce 1952 založil.
Původně vyráběl klaviatury pro klavíry a krátce také harmonia, ale o ně už později nebyl tolik zájem, a tak firma přesedlala na výrobu rezonančních desek. Po úmrtí zakladatele na začátku devadesátých let pak chod podniku převzala právě Piera Ciresa a její sestra s manželem Fabiem Ognibenem.
Právě on má na starosti výběr dřeva na rezonanční desky. Ciresa je vyrábí jen ze smrků, které rostou ve zdejším údolí Val di Fiemme, kde jsou v letech v nadmořské výšce přes tisíc metrů pro ně ideální podmínky.
Foto Benedikt Lederer
Díky silné zimě a krátkému vegetačnímu období tu mají smrky jednotné a těsné letokruhy, bez zalomení nebo pryskyřice, které by mohly tlumit zvuk. Ideální strom v lese vypadá tak, že má mohutný kmen a větve z něj rostou až ve vyšší výšce.
V přírodním parku Paneveggio, kde právě rezonanční smrky rostou, se nechávají polena vhodná na výrobu houslí dozrávat ve větraném skladišti. Dřevěný domek uvnitř vypadá jako vinný sklep, jen v policích jsou místo lahví polínka s uvedeným rokem „sklizně“.
Některé kusy vedle toho nesou i písmeno L jako luna, aby bylo hned jasné, že byly řezány v prvních dnech novoluní. Důvod? Traduje se, že to zajistí lepší zvuk nástroje. Jiná polínka zase nesou písmeno T, jelikož klády, z nichž takto označené kusy pocházejí, byly před rozřezáním namočeny v potoce u lesa.
To má napodobit podmínky, za kterých se vyráběly housle v minulosti. V době slavného mistra houslaře Antonia Stradivariho se totiž klády odsud přepravovaly po řece do Cremony, kde z nich teprve vyráběli řemeslníci nástroje.
Zatímco cena kubíku běžného smrkového dřeva určeného na výrobu nábytku nebo stavebních konstrukcí vyjde zhruba na 110 eur (asi 2676 korun), stejný objem toho s rezonančním potenciálem se prodává i za patnáct tisíc eur (365 tisíc korun).
Ale zpět do Ciresy. Tady se po nákupu klády rozřezají a jejich střed se rozdělí na menší kusy. To je materiál na výrobu rezonančních desek. Než se ale ze dřeva začnou skutečně vyrábět, nechává se přibližně rok ještě venku přirozeně dozrát, uschnout.
Až poté jej v dílně zpracují. Duše pro piana se vyrábějí z dlouhých latěk, které se k sobě slepují do tvaru nástroje, pro nějž se rezonanční deska chystá. Tvar drží i dřevěná žebra.
„Od sušení venku až po hotovou rezonanční desku to může trvat přibližně jeden až jeden a půl roku,“ říká Piera Ciresa. „Rezonanční desky musejí být vždy dokonale hladké. Jako samet,“ dodává.
Foto: Benedikt Lederer
Foto: Benedikt Lederer
Foto: Benedikt Lederer
Foto: Benedikt Lederer
Do devadesátých let prodávala Ciresa rezonanční desky hlavně v Itálii. Po pádu železné opony se ale vydala do světa a její „duše“ se začaly objevovat v nástrojích významných značek. Tehdy se také dostaly i do Česka. A to když královéhradecký výrobce pian Petrof začal po revoluci kupovat jednorázově zkušební vzorky.
„Ve větších dávkách jsme kupovali poprvé kolem roku 2000,“ říká Anna Petrof Prousková, šéfka rodinné firmy a dcera majitelky a jedné z nejvlivnějších žen Česka Zuzany Ceralové Petrofové.
„Byly roky, kdy jsme kupovali vše, co nám nabídli k prodeji, a z dodávek jsme mohli postavit stovky kusů ročně,“ líčí Anna Petrof Prousková. V letech největší spolupráce se používalo dřevo z Val di Fiemme až u osmdesáti procent královéhradeckých pian.
„Dřevo z Ciresy jsme zkusili ve všech modelech a nejvíce používané bylo za posledních několik let v našich nejprodávanějších středně vysokých modelech pianin,“ popisuje zástupkyně šesté generace rodu, jenž piana vyrábí od roku 1864 a dnes je největším evropským výrobcem těchto instrumentů.
Jen je třeba dodat, že italská firma dodává Petrofu rezonanční laťky, které k sobě ještě nejsou slepené. Kompletaci si dělají v Hradci Králové sami, upozorňuje Piera Ciresa.
Přesto do východočeského města míří i celé rezonanční desky. A to k dalšímu velkému výrobci: Bechstein Europe, který spadá pod světově známou německou značku C. Bechstein.
Z byznysového pohledu je to však pro Ciresu v posledních letech smutná píseň. Války, vysoká inflace ve světě, nejistota na mezinárodní scéně kvůli clům, která rozjely loni na jaře Spojené státy… to vše přispělo k tomu, že lidé začali šetřit a na trhu s piany to obecně skřípe.
„Poslední dva roky jsou extrémně problematické,“ přiznává smutně Piera Ciresa. Zatímco v roce 2023 měla italská firma tržby kolem 1,2 milionu eur, tedy zhruba 29 milionů korun, teď činí polovinu.
„Právě kvůli problémům v hudebním průmyslu jsme už před lety začali vyvíjet nové produkty,“ přidává se švagr Fabio Ognibene. Ten rozjel projekt, kdy klasické rezonanční desky přizpůsobuje moderní době.
Konkrétně z nich v Cirese vyrábějí luxusní domácí reproduktory. A zatímco v případě normálního reproduktoru slyšíte hudbu jinak podle toho, kde v místnosti stojíte – zda před ním, nebo třeba z boku –, u těchto dřevěných od Ciresy je zvuk všude v místnosti stejný.
„Mají o to zájem lidé, kteří chtějí něco exkluzivního, jsou vášniví posluchači hudby, kterou chtějí slyšet správně, a mohou si to dovolit,“ uvádí Fabio Ognibene.
V nabídce mají jedenáct modelů, jejichž cena se pohybuje od zhruba čtyř do sedmi tisíc eur, tedy od zhruba 97 tisíc do 170 tisíc korun. Za poslední roky i tak prodali asi 110 kusů.
Foto: Ciresa
Foto: Ciresa
Vedle toho vytvářejí i tělo pianina či křídla bez klaviatur, ale s rezonanční deskou. K tomu lze připojit elektrické klávesy a dát jim tak zvuk, jako má normální křídlo. Nebo ho také využít jako reproduktor. Cena? Okolo sedmnácti tisíc eur, a přes deset prodaných kusů.
S výrobou rezonančních desek v novém hávu začal Fabio Ognibene v roce 2018, jenže v ten rok zasáhla les s rezonančními smrky ve Val di Fiemme bouře, která za sebou nechala miliony zničených stromů. Následně přišla pandemie covidu, tudíž pořádně se tato větev Ciresy rozjela až v posledních několika letech.
Ve studiu plném dřevěných reproduktorů a klavírních těl pro klávesy je na Fabiovi Ognibenem vidět, že je ve svém živlu. Že přemýšlí, kam dál posunout rodinný byznys, že je tohle cesta, jak trochu archaickou část nástrojů otevřít i lidem, kteří se hudbě aktivně nevěnují.
K tomu koncem roku 2024 spustil výrobu rezonančních desek určených pro muzikoterapii. Buď je to asi půl metru dlouhá deska, na kterou lze položit ruku či se postavit a vnímat vibrace, nebo vyrábějí i takovou postel. Cílem je pomocí vibrací ulevit lidem s psychickými problémy, ADHD nebo autismem.
Na vývoji spolupracuje s univerzitou ve Veroně a právě s organizací zastupující lidi s autismem. Za rok prodá podnik dvanáct až patnáct těchto desek stojících kolem tisíce eur a zájem pomalu roste. V nevelké horské obci tak vznikají z rezonančních smrků věci, které umějí pohladit po duši na několik způsobů.
