Bývalý italský premiér a miliardář Silvio Berlusconi zemřel v pondělí ve věku 86 let v milánské nemocnici San Raffaele. Mediální magnát, z něhož se stal politik, byl po desetiletí dominantní postavou italského života, nejprve jako drzý byznysmen, který vybudoval největší mediální konglomerát v zemi, později jako nejdéle sloužící premiér po druhé světové válce.
Byl kontroverzní postavou, a to jak v úřadu, tak mimo něj. Během své kariéry čelil několika soudním vyšetřováním, včetně usvědčení z daňových podvodů v roce 2013 a z uplácení bývalého senátora v roce 2015.
„S hlubokým zármutkem a upřímnou soustrastí vzpomíná Fininvest na svého zakladatele Silvia Berlusconiho,“ uvádí se v prohlášení jeho holdingové společnosti. „Jeho tvůrčí síla, podnikatelský génius, neutuchající spravedlnost v jednání a mimořádná lidskost byly pro společnost vždy neodmyslitelným přínosem.“
Politická strana Forza Italia, kterou Berlusconi založil v roce 1994, zveřejnila na Twitteru vzkaz „Sbohem, prezidente“. Oficiální příčina smrti zatím nebyla zveřejněna, ale Berlusconimu byla v dubnu diagnostikována leukemie, když byl 45 dní hospitalizován kvůli plicní infekci. V pátek byl znovu přijat do nemocnice na „plánované testy“.
Poté, co se Berlusconi v roce 1988 poprvé objevil v žebříčku světových miliardářů časopisu Forbes s odhadovaným majetkem ve výši jedné miliardy dolarů, se až do své smrti objevoval v každém dalším žebříčku.
Podle odhadů časopisu Forbes měl Berlusconi v době své smrti čisté jmění ve výši 6,8 miliardy dolarů – z velké části vázané na jeho investice do mediální skupiny Fininvest, která vlastní podíly ve vysílací společnosti MediaForEurope, vydavatelství Mondadori a italské bance Banca Mediolanum.
V době své smrti byl senátorem za svou stranu Forza Italia, do senátu se vrátil po zisku mandátu v italských parlamentních volbách loni v září. Forza Italia získala ve volbách osm procent hlasů a vstoupila do koaliční vlády premiérky Giorgie Meloni.
Podle posledních údajů společnosti v italském obchodním rejstříku vlastnil Berlusconi přímo 61,2 procenta společnosti Fininvest, zatímco jeho nejstarší děti Marina a Pier Silvio vlastní každý po 7,65 procenta. Eleonora, Barbara a Luigi – Berlusconiho děti z druhého manželství s herečkou Veronicou Lario – pak vlastní po 7,14 procenta firmy. Marina je od roku 2005 předsedkyní společnosti Fininvest, zatímco Barbara, Luigi a Pier Silvio jsou členy představenstva společnosti.
Od prodavače vysavačů k magnátovi
Silvio Berlusconi se narodil v roce 1936 v italském Miláně, kde navštěvoval střední školu. Později se věnoval prodeji vysavačů a zpívání v nočních klubech a na výletních lodích a v roce 1961 dokončil studia práv na Milánské univerzitě.
Byl osvobozen od povinné vojenské služby, údajně proto, že byl prvorozeným dítětem, a po ukončení studia založil v Miláně realitní společnost. O tři roky později se oženil s Carlou Lucií Elvirou Dall’Oglio, se kterou měl dvě děti, Marinu a Piera Silvia.
Jeho realitní společnost se v sedmdesátých letech rozrostla v impérium – Berlusconi skupoval pozemky a stavěl obytné komplexy po celém Miláně a okolním regionu Lombardie, včetně ambiciózního projektu výstavby nové čtvrti Milano 2, která nyní poskytuje domov téměř šesti tisícům lidí.
V roce 1977 byl jmenován rytířem Řádu za zásluhy, což je jedno z nejvyšších italských vyznamenání, a přijal přezdívku Il Cavaliere („Rytíř“). Tohoto titulu se dobrovolně vzdal po svém odsouzení za daňové podvody v roce 2013.
V roce 1980, čtyři roky poté, co koupil televizní stanici v Miláně, se rozhodl zaměřit svou pozornost na celostátní televizní monopol, jemuž dominovala usedlá státní televize RAI, a přeměnil svou Canale 5 v první soukromou televizní síť v zemi.
V osmdesátých letech jeho jmění stoupalo s tím, jak neustále skupoval televizní stanice a expandoval po celé zemi. V roce 1986 koupil A.C. Milán, jeden z předních italských fotbalových týmů, čímž ještě zvýšil své národní renomé.
Se svou první ženou se rozvedl v roce 1985 a o pět let později se oženil s Veronicou Lario.
Poté, co italskou politickou třídu na počátku 90. let minulého století položil rozsáhlý korupční skandál a hlavní politické strany v zemi se zhroutily, Berlusconi vycítil příležitost, jak využít svého postavení. V roce 1994 založil středopravicovou stranu Forza Italia! (Vpřed, Itálie!) a v koalici s pravicovou regionalistickou stranou Liga severu získal v parlamentu většinu 43 procent hlasů.
Jeho první působení v nejvyšší funkci však nemělo dlouhého trvání. Nelehké partnerství se do konce roku rozpadlo a další volby v roce 1996 Berlusconi prohrál.
Po pěti letech v opozici, z nichž část strávil svojí obranou proti obvinění z korupce, včetně obvinění z nezákonných darů Italské socialistické straně v roce 1991 a případu účetních podvodů spojených s firmou Fininvest (oba případy byly nakonec odloženy), se vrátil k moci a v roce 2001 byl zvolen premiérem.
V úřadu setrval až do roku 2006. Poté, co zapojil italské jednotky do amerických válek v Iráku a Afghánistánu, byl v roce 2005 poražen v regionálních volbách a rezignoval. V roce 2006 znovu kandidoval v nových celostátních volbách, ale prohrál. O dva roky později se však rozpadla krátce trvající středolevicová vláda, která ho vystřídala, a Berlusconi v následných celostátních volbách zvítězil, čímž se stal předsedou vlády potřetí.
Dvacet soudních řízení, jedinkrát vinen
V té době se Berlusconi zmítal v několika soudních vyšetřováních. Během svého života čelil více než dvaceti soudním řízením, která byla později zastavena nebo skončila osvobozujícím rozsudkem, byl obviněn například za zneužití funkce či za nabízení prostituce nezletilým. Výjimkou byly pouze rozsudky z let 2013 a 2015, z nichž ten druhý byl po dvou letech po uplynutí promlčecí lhůty zrušen.
Další obvinění byla zrušena, protože Berlusconiho činy již nepředstavovaly podle italského zákona zločin poté, co jeho vláda změnila zákon v jeho prospěch.
Jediný proces s Berlusconim, který tak skončil pravomocným odsouzením, byl soud za daňové podvody, falešné účetnictví a zpronevěry spojené s jeho mediálním impériem, které se tehdy jmenovalo Mediaset. V roce 2013 potvrdil nejvyšší soud Berlusconimu trest čtyř let odnětí svobody, z nichž na tři se vztahovala milost.
Jeho třetí funkční období překonalo rekord nejdéle sloužícího premiéra od založení italské republiky v roce 1946, ale v roce 2011 se Itálie propadla do hluboké hospodářské recese v důsledku dluhové krize v eurozóně. Berlusconi odstoupil, aby uvolnil místo technokratické vládě vedené ekonomem Mariem Montim. V roce 2012 se Berlusconi a jeho druhá žena Lario po třech letech odloučení rozvedli.
Ani po odstoupení z funkce se Berlusconi nevzdal podnikání ani politiky: ponechal si těsnou kontrolu nad svým obchodním impériem Fininvest a až do své smrti zůstal v čele své strany Forza Italia. Od května 2019 do října 2022 byl poslancem Evropského parlamentu.
V červnu 2017 prodal za 630 milionů dolarů A. C. Milán čínským investorům, ale v roce 2018 se mu vrátilo fotbalové vlastnictví, když získal A. C. Monza, sídlící poblíž jeho vily z osmnáctého století ve městě Arcore. Během pandemie v Itálii věnoval Berlusconi svému těžce postiženému domovskému regionu Lombardie přibližně deset milionů eur na výstavbu nové nemocnice na bývalém výstavišti Fiera Milano v Miláně.
Berlusconi po sobě zanechal pět dětí – Marinu, Piera Silvia, Eleonoru, Barbaru a Luigiho, bratra Paola a sedmnáct vnoučat.
