Málokterý kus oblečení může být tak jednoznačným prostředkem apelu jako obyčejné tričko. Je zároveň silným nástrojem marketingu, ať už jde o hudební kapely, či politickou stranu.
V poslední době jsme ale svědky pozoruhodného fenoménu: tričko s nápisem se stalo prostředkem, jak vlivní a závratně bohatí upozorňují na společenské kauzy. A nevyjde je to úplně levně.
Zdánlivě obyčejný kus bavlny s otvory na hlavu a ruce, potištěný několika slovy, může najednou stát i téměř 77 tisíc korun – jako v případě amerického umělce Sterlinga Rubyho, jehož trička Death Angel s citáty socioložky Hannah Arendtové či afroamerické spisovatelky Audre Lorde jsou považována za „umění, které můžete nosit na hrudi“. Pokud na to máte.
Kreativní šéfka Dioru Maria Grazia Chiuri už v roce 2016 natiskla na trička citát z TED přednášky Chimamandy Ngozi Adiche a celý svět tak věděl, že „We all should be feminists“. Na takový slogan na své hrudi spolu s logem Dioru jste ale potřebovali šestnáct tisíc korun.
Zatímco tento kousek je beznadějně vyprodán a na aukcích s použitým luxusním oblečením jeho cena ještě vzrostla, na hlavu Marie Grazie Chiuri se od té doby snáší vlna kritiky za to, že velmi jednoduchým způsobem komercializovala zásadní společenskou otázku.
Stejný nástroj k upozorňování na neduhy naší doby používá designérka Stella McCartney, která se však otázce etičtější módy věnuje řadu let. Letos na jaře angažovala herečku Kate Hudson a její dceru Rani do kampaně triček, která uvedla společně s Greenpeace. V případě, že chcete jejich nákupem podpořit deštné pralesy, připravte si na nákup trička necelých deset tisíc.
Pro celebrity jsou trička s názorem formou, jak ukázat svůj aktivismus. Herečky Regina King a Uzo Aduba například přebíraly cenu Emmy a na prsou měly obličej Breonny Taylor, afroamerickou lékařku z pohotovosti, kterou omylem zabil policista.
Aktivistické slogany na hrudi nejsou v historii lidstva ničím novým. Už v sedmdesátých letech minulého století jste si mohli pořídit trička, která volala po ukončení války ve Vietnamu či impeachmentu prezidenta Richarda Nixona.
Novinkou je onen komerční aspekt – aktivistická trička sloužila těm, kdo neměli ve společnosti silný hlas. Dnes je však „billboard“ na prsou od Victorie Beckham, jejíž tričko na podporu pochodu Pride vyjde na skoro 2500 korun, spíš demonstrací statusu.
I drahá trička s nápisem ale mohou sloužit vyšším cílům, jako když japonský umělec Takashi Murakami společně se streetwearovou společností Supreme uvedl charitativní model za 1400 korun na podporu boje s covidem, konečný výtěžek z prodejů přesáhl milion dolarů.
Když si slavní a mocní kupují kolaboraci Versaceho a Lady Gaga, která má formou trička za pět a půl tisíce korun podpořit mentální zdraví LGBT+ spoluobčanů, chtějí být uvědomělí i módní zároveň. Otázkou zůstává, nakolik je takové vystavování svých názorů na odiv autentické.
