Bylo to tenkrát poprvé. Ten pocit, když jsem před čtyřmi lety zmáčkl pedál v Tesle Model S. První chvíle za volantem elektromobilu jsem zažil na nejlepším možném místě – před kalifornskou fabrikou ve Fremontu, kde se tyhle revoluční vozy rodí.
Na soukromé cestě, kde neplatí rychlostní limit, jsem na to dupnul a drastické lineární zrychlení mě zabořilo do sedačky. Za nějaké tři sekundy jsem pádil stovkou a na tváři jsem měl úsměv jako Joker.
Čtěte také: Tesla se pomalu hrabe z pekla a vyčerpaný Musk slibuje zisk
Tohle zrychlení se včera povedlo i akciím Tesly poté, co Elon Musk v tweetu oznámil, že zvažuje stažení společnosti z burzy. Prý to má finančně zajištěné, ale jinak byl na podrobnosti skoupý. Jediná informace, kterou pustil do světa, byla cena 420 dolarů za akcii, což znamenalo 23 procent extra oproti obchodované ceně. Akcie se zablýskaly a vyletěly téměř o devět procent.
Co to vlastně znamená? Stažení z burzy není žádná novinka, pár let zpátky to udělal třeba Dell a vyplatilo se mu to. U Tesly to dává smysl ještě víc. Být na burze znamená být svlečený do nejniternějších čísel, dodržovat přísná burzovní pravidla (což tweetování kurzotvorných informací teda zrovna moc není) a dokola bankovním analytikům a novinářům vysvětlovat, co a proč děláš.
Kdyby nebyla Tesla na burze, nemusel by Musk čelit jejich „suchým a nudným otázkám“, jak si postěžoval v předposledním kvartálním konferenčním hovoru s analytiky a nakonec s nimi odmítl mluvit. On by si totiž určitě radši povídal o tom, jak mění svět a transformuje celá odvětví, než aby obhajoval finanční i výrobní nedostatky, rekordní ztrátu a ziskovost v nedohlednu.
Nebýt na burze z tohoto pohledu tedy dává smysl. Zvlášť u firmy, která je tak progresivní jako Tesla a své poslání vnímá spíše jako průkopnické než byznysové. Pro Muska jsou nepochybně důležitější inovace než uspokojení trhů. Ano, někdy jdou tyto mise ruku v ruce a je třeba si na to vzít spacák, lehnout si na gauč přímo do fabriky a dohlédnout na to, aby se výroba alespoň trošku blížila předpokladům.
Pak je tu ale i jiné vysvětlení nečekaného Muskova tweetu. Americký miliardář prý potřeboval rychle vyhnat cenu akcií nad 360 dolarů (což se mu podařilo, obchodování s Teslou včera Nasdaq zarazil na 379 dolarech), aby nemusel splatit téměř miliardový konvertibilní dluh (v dolarech), splatný k březnu 2019, v hotovosti. Na to samozřejmě Tesla nemá peníze a musela by přijmout další kapitálovou injekci, což je něco, co nechce ani Musk, ani investoři.
Když vlastníte pětinu firmy, jejíž akcie po jediném vašem tweetu naberou přes 10 procent, máte důvod k úsměvu.
I kdyby Musk blufoval a nemyslel stažení z burzy vážně, nepochybně to prospělo jeho dlouhodobému boji proti shortařům, kteří akcie Tesly léta torpédují. Tahle hra se mu sice zřejmě vrátí jako facka od úřadu SEC, který vykonává dohled na finančním trhem, ale dost možná opravdu skončí akcionářskou volbou o stažení z Wall Street.
„Argumenty má racionální. Musk nepochybně není podvodník, nýbrž mění svět hned v několika oborech,“ napsal na Facebooku investor Ondřej Fryc a těm, kdo se ušklíbají nad tristními finančními výkony Tesly, nabídl paralelu s Amazonem. „O něm se velmi dlouho říkalo, že to je money burning machine a že nikdy nic nevydělá. Ponziho schéma! křičeli shortaři. Masivně prodělával 14 let. Byl založen v roce 1994 a profit neudělal s jednou malou výjimkou do roku 2008. V té době, na podzim 2008, stála akcie 42 dolarů. Nyní stojí 1862 dolarů.“
Fryc je jedním z řady českých investorů a technologických podnikatelů, kteří Tesle dlouhodobě věří. Jezdí jejím elektromobilem stejně jako třeba Ivo Lukačovič, Aleš Zavoral, Tomáš Čupr, Michal Illich nebo Ondřej Vlček. Na druhou stranu takový Eduard Kučera, spoluzakladatel Avastu, je k budoucnosti Tesly značně skeptický…
Čtěte také: „Programovat po čtyřicítce? Absurdní.“ Jak přemýšlejí miliardáři z Avastu
Musk v jednom ze svých tweetů napsal, že akcionáře nebude vytlačovat. Že mohou své akcie buď prodat, nebo jít s ním do soukromého vlastnictví. A že ať už se stažení z burzy povede, nebo ne, zajišťuje jim prosperitu. Ta je do velké míry spjatá s novým (a prvním finančně dostupnějším) Modelem 3. Tesla u něj konečně našla cestu, jak ho vyrobit za nižší cenu, než kterou platí zákazník (reálně stojí okolo 60 tisíc dolarů). V Americe už se Model 3 dostal do top 10 nejprodávanějších aut a jeden kousek má doma v Los Angeles i Otto Fabri, český designér, který pracoval pro Teslu či další elektromobilový startup Faraday Future. Jeho první zkušenosti s novým vozem jsou prý jen výborné.
Na druhé straně barikády začíná být také živo. Jedna tradiční automobilka za druhou ohlašuje chystané elektrické modely a v prémiové váhové kategorii už se konečně objevil i přímý protivník Tesly. Nedávno jsem měl možnost řídit Jaguar I-Pace, první čistě elektrické SUV od tradiční automobilky, a bylo mi hned jasné, že Model X od Tesly konečně dostal reálnou konkurenci. Jaguar těží z letitého know-how, zázemí obří společnosti a výrazné uživatelské zkušenosti. (Jsou chvíle, kdy jeden obří tablet na ovládání všeho prostě není nejlepší řešení.)
Na druhou stranu, u aut bude software čím dál důležitější a v tomhle směru má Tesla oproti tradičním automobilkám náskok. Díky softwarovým updatům dokáže dělat auto, které bude mít jinak stejný motor, kola i kapotu, čím dál chytřejší, rychlejší a bezpečnější.
Jenže… Vyrobit skvělé auto je jedna věc. Ale vyrobit dost skvělých aut a vydělat na nich je věc druhá. Není pochyb o tom, že tahle proměna by se Muskovi lépe prováděla s volnýma rukama, nesvázanýma nedočkavou burzou a dotěrnými analytiky. Možná se opravdu blíží kritický a křehký moment, kdy se má Tesla přetočit do profitability, a na to potřebuje větší manévrovací prostor.
Včera jsem si do noci esemeskoval s jedním českým miliardářem a úspěšným investorem do akcií a ten tvrdí, že se break even Tesly blíží a právě to je důvod, proč chce Musk společnost z burzy stáhnout. A vrátí ji tam, až bude superzisková. Pak by byli šťastní všichni. Musk, řidiči, analytici i akcionáři. Jen ti shortaři by si museli najít novou hračku.
