Nejdřív stavebnictví a továrny, potom banky a leasingové firmy. Dvacet pět let v jednom oboru může někomu znít jako rutina. Pro Davida Batala, vedoucího partnera auditního oddělení společnosti Deloitte pro Česko a Slovensko, je to naopak nekončící cesta plná změn a nových podnětů. Odhaluje, jak se z mladého absolventa podnikohospodářské fakulty stal jeden z klíčových hráčů v českém auditu, ale popisuje i ty nejkurióznější situace, které coby auditor zažil.
„Upřímně, nikdy jsem netoužil být auditorem, nebyl to můj sen. Myslím, že jsme ani pořádně nevěděli, co to je,“ říká David Batal. Když v roce 1999 nastupoval do Deloitte, bylo to spíš pragmatické rozhodnutí než splněný sen.
Nabídky tehdejšího pracovního trhu nebyly příliš lákavé. „Tehdy byla velká pětka – dnes už jen čtyřka – jasnou volbou, pokud jste chtěli dělat práci, která dává smysl,“ vzpomíná s odkazem na čtyři velké auditorské firmy PricewaterhouseCoopers, KPMG, Deloitte a Ernst & Young. Pátou společnost Arthur Andersen potopil na přelomu tisíciletí skandál s firmou Enron.
Cesta k vrcholu nebyla jednoduchá. „Pamatuji si, že na úvodním školení nám tehdejší partner řekl: ‚Jenom jeden z vás to dotáhne na partnera.‘ A já si říkal, že to určitě nebudu já,“ popisuje Batal. Přesto se jím stal. Díky tvrdé práci, schopnosti přizpůsobit se a nadšení pro neustálý rozvoj.
„Na té práci mě baví nejvíc neustálé vykopávání z komfortní zóny,“ říká Batal. Role auditora totiž podle něj není jen o fakturách a účetních uzávěrkách, jak si mnozí myslí. „Velká část naší práce je o týmové spolupráci a řešení problémů. Často vedete týmy, řešíte chyby nebo byznysové záležitosti klientů. Když se stanete partnerem, už to není jen o číslech, ale o spoustě dalších věcí,“ vysvětluje.
Práci podle Batala doprovází neustálý rozvoj a adaptace na nové technologie. „Za posledních pětadvacet let se práce hodně změnila. To, co jsme dělali dřív ručně, dnes zvládají počítače. Díky tomu se můžeme soustředit na zajímavější části auditu,“ dodává.
Vedle své hlavní agendy se Batal věnuje i lidským zdrojům. „U nás má každý manažer nebo partner nějakou roli. Někdo školí, někdo chodí na náborové akce, jiný implementuje systémy. Já se věnoval HR,“ říká.
Tato zkušenost mu pomohla, když převzal vedení auditu. „Práce s lidmi mě bavila natolik, že mě utvrdila v tom, že chci zůstat. Vždycky přišla nějaká nová výzva, která mě motivovala pokračovat,“ vysvětluje.
Batal považuje audit za atraktivní a dynamický obor. „Okolo mé profese je tuna tabu. Není pravda, že práce auditora není sexy. Je to supersexy pozice a je zábavná,“ říká.
Jeho cesta navíc ukazuje, jak se díky odhodlání a schopnosti učit se novým věcem může člověk dostat na vrchol. „Největší mýtus je, že auditor jen „cifršpión“, který se od rána do večera hrabe ve fakturách. Ve skutečnosti je to práce plná výzev, která vás neustále posouvá. A pokud chcete dělat něco, co dává smysl, je to ideální volba,“ uzavírá.
I v tradiční profesi, jako je audit, je podle něj místo pro inovace, osobní rozvoj a smysluplnou práci. „Faktury jsou jen malá část práce. Většinu času trávíme analýzou rizik. Musíte chápat, co firma dělá, jaké má příjmové toky, interní kontroly, a podle toho určujete, co je rizikové. Je to o hlubokém porozumění, ne o mechanické práci,“ říká.
Líheň talentů
Během prvních dvou let se člověk naučí chápat nejen účetnictví, ale celý systém a jak fungují firmy. Podle Batala „velké čtyřky“ nevychovávají jen odborníky na čísla, ale především komplexní profesionály.
„Je to dobrá líheň. Lidé se naučí chápat ekonomiku jako celek. A proto si takové lidi rád vezme každý – rychle se adaptují, umějí spolupracovat a jsou vytrénovaní pro život,“ popisuje.
Jedním z nejzajímavějších aspektů práce auditora je možnost nahlédnout do zákulisí firem a pochopit, jak fungují. „Z čísel se dá vyčíst hodně – nejen finanční zdraví firmy, ale i to, jak je řízená. Vidíte, že některé firmy platí vysoké platy, ale chovají se k lidem špatně. To se pak projeví na dlouhodobém výkonu. Naopak tam, kde je kultura otevřená a přístup férový, výsledky bývají lepší,“ podotýká.
Při práci na auditech si také všímá dynamiky v organizacích. „Když je vedení brutální, může to poškodit firmu. Tlak na zaměstnance není dlouhodobě udržitelný, a i když rostou platy, nízká kultura to nepřebije,“ dodává.
Batalova minulost se pyšní i řadou neobvyklých zážitků, které ukazují, jak pestrá může práce auditora být. Na začátku kariéry, tak jako každý, chodil po inventarizacích a na inventury majetku. „Když jsem prvního ledna v zimě lezl na silo, tak mi to vtipné nepřišlo, ale teď už to vtipné je,“ říká.
V jedné stavebnické firmě inventarizoval majetek a práce. Součástí toho byl do půli vyražený tunel, kde musel inventarizovat razicí stroj. „Bylo to brutální. Tam přijdete, všichni si z vás dělají legraci, dostanete holínky a gumový oblek. Jdete k rozkopanému tunelu, plazíte se 500 metrů v blátě ještě nevyzděným tunelem, kdy na vás prší bláto, až ke stroji. To jsou chvíle, kdy si uvědomíte, že audit není jen o papírech,“ popisuje Batal se smíchem.
Další historka na sebe nenechá čekat. „Jeden den jsem prověřoval asi deset staveb a v jednom dvoře i bagr. Už na mě čekal šéf skladu a říkal mi, že Franta s bagrem dokonce zajel do myčky. Ověřil jsem, že inventární číslo bagru sedí a chtěl jsem to odškrtnout. Jenže milý Franta vyplňoval kvůli mně chudák knihu jízd tři měsíce dozadu, a tak jsem za ním zašel, knihu jízd jsem musel pochválit, i když jsem ji vůbec nepotřeboval vidět,“ směje se zase při vzpomínce.
Jednou zase při auditu zjistil, že „zmizelo nábřeží“. Jednalo se o nepořádek v evidenci. Zažil ale i situace, kdy se lidé vztekali, křičeli na něj a zkoušeli ho zastrašovat. „Bereme toto chování jako součást vyhodnocení rizikovosti,“ říká.
Foto Deloitte
„Jsme na klienty extrémně vybíraví a například velké podvody nenacházíme. Auditoři jsou ti, co dbají na to, aby se věci dělaly správně. My nemáme žádnou továrnu. Máme prestiž a máme důvěru. Skandály ale budou, protože jsou lidé chamtiví a hledají skulinky. Třeba oblíbená hláška po povodních byla, že účetnictví vzala voda,“ vzpomíná.
Batal zdůrazňuje, že prostředí, ve kterém lidé pracují, má klíčový vliv na jejich výkon. „Vždycky jsme se snažili, aby v auditu nebyla situace, že se lidé bojí mluvit. Když najdete problém, musíte to oznámit, a ne ho zametat pod stůl, protože máte strach z nadřízeného.“
Pracovní kultura se za poslední dvě dekády výrazně změnila. „Když jsem začínal, všichni museli nosit obleky a kravaty. Dneska je svět jiný – flexibilita práce a otevřené prostředí jsou standardem. Lidé už nemusejí být každý den v kanceláři a to atmosféru hodně zlepšilo,“ říká.
V roli auditora nachází smysl, ať už jde o zajištění transparentnosti finančního světa, nebo o správné nastavení mezilidských vztahů v rámci profesní nezávislosti. Po sedmi letech jsou povinné rotace klientů, aby se s nimi auditoři příliš „neskamarádili“.
Auditor ve své práci spojuje odborné znalosti, empatii a zkušenosti, díky kterým vytváří hodnotu nejen pro klienty, ale i pro své kolegy. A jak Batal říká: „Čísla nikdy neřeknou celý příběh, pokud nepochopíte, co je za nimi.“
Zároveň ale upozorňuje, že toto povolání není jen o přísných pravidlech, ale i o schopnosti hledat rovnováhu mezi nezávislostí a praktickými řešeními. „Audit je komplexní proces, který musí být důsledně kontrolován. Auditor nesmí poskytovat poradenství, protože to může ovlivnit nezávislost auditu,“ vysvětluje David Batal. Tento princip je v auditorském světě svatý a je klíčový pro udržení důvěry veřejnosti.
Klíčovým bodem auditu je nejen analyzování finančních výkazů, ale rovněž porozumění rozdílům: „Auditor zkoumá jen věci, které jsou významné. Není to tak, že by dohledával každou pětikorunu. Musíte chápat, proč rozdíly vznikají. Pokud jde o malé odchylky, je zbytečné ztrácet čas. Není to o tom, že akceptujeme chyby, spíše jde o toleranci tam, kde to dává smysl,“ komentuje schodky a nesrovnalosti v číslech, které mohou být i v řádech milionů či miliard.
Profese auditora je v neposlední řadě spojena s přísnými etickými pravidly. „Pokud auditujete banku a měl bych u ní hypotéku, naši nezávislí odborníci se podívají na sazbu a řeknou, zda je tržní. Pokud ano, je to v pořádku, ale nemůžete mít investiční záměr s tou bankou,“ říká. Tento přístup zajišťuje, že auditoři nejen dodržují zákony, ale i působí jako příklad integrity.
I ve vztahu s klienty platí přísná pravidla. „Pokud nás klienti zvou na akce, často si je platíme sami. Vánoční dárky mohou být pouze v nízké hodnotě, aby se předešlo jakémukoli konfliktu zájmů,“ říká Batal.
Digitál v auditu
David Batal je v oboru od roku 1999 a měl možnost sledovat zásadní změny, které auditorský svět za tu dobu prošel. „Dnes je to úplně jiný svět – všechno je digitalizováno. Pamatuji si doby, kdy se majetek inventarizoval ručně, dnes nám s tím pomáhají počítače a analýzy,“ popisuje.
Profesionalismus a kritické myšlení zůstávají stejné, i když technologie a související regulace se dostaly úplně někam jinam. Z jeho slov je znát, že technologie nejen zjednodušily auditorské procesy, ale také zvýšily jejich přesnost a efektivitu. Přesto přiznává, že i dnes přetrvávají náročné situace: „Termíny jsou příjemnější než dřív, ale stále to není snadné. Období kolem konce roku je pro nás skoro nejhektičtější,“ říká.
Inventury se totiž dělají v období Vánoc a Silvestra. „Týden před Vánocemi mladí nadávají. Nemůžou si vzít dovolenou a musí fičet přes Vánoce. První týden v lednu je ještě dobrý, ale pak začíná to hlavní šílenství. Máme hlavní sezonu do konce dubna. To nastane brutální nápor, kdy se pracuje opravdu hodně,“ popisuje.
Na otázku spolupráce s mladými lidmi odpovídá oklikou. „Já jsem byl klasické panelákové dítě s klíči na krku. Mobily neexistovaly a rodiče nevěděli, kde jsem. To jsou dneska nepředstavitelné věci. To, že jsou lidé pracovití nebo líní, to je stejné a nemá to co dělat s věkem. Nemám vůči jakýmkoli generacím předsudky,“ říká.
Batal si zakládá na lidském přístupu. „Je důležité mít všechno správně připravené a být schopný diskutovat. Auditorské povolání není nepříjemné, ale jde o to být profesionální a držet si určitý odstup,“ říká. Tento vyvážený přístup mu umožňuje budovat dlouhodobé a zdravé vztahy s klienty, aniž by ohrozil svou nezávislost.
Závěrem Batal říká, že auditorské povolání má i v moderní společnosti nenahraditelnou roli „Pokud by audity nebyly povinné, bylo by to pro všechny katastrofální. Skandály z minulosti nám ukazují, že lidská chamtivost může mít fatální následky,“ říká.
