Ví, jak vypadá. Osmnáct let byla Jen Holdsworth pravou rukou Banksyho. Světoznámého pouličního umělce, který svou anonymitu přísně střeží. V jeho týmu zastávala klíčové role v organizacích, které zaštiťují Banksyho projekty a ověřování jeho děl. Letos od něj odešla. Nejen o Banksym promluvila během eventu Forbes Life: The Club, který proběhl ve středu v rámci Designbloku.
Na podiu se setkala se svou kamarádkou Martinou Lowe, majitelkou PR agentury M Consulting, která pro Českou republiku zastupuje značky jako je Bvlgari či Louis Vuitton nebo nezávislé designéry, třeba šperkařku Janju Prokić.
K Banksymu se kreativní manažerka Jen Holdsworth dostala prý náhodou. Viděla jednu z jeho výstav a pátrala po tom, jak by pro něj mohla pracovat. „Byla jsem tehdy velmi mladá, neměla jsem v tomhle oboru moc zkušeností, ale Banksyho jsem znala, byl to pro mě úžasný člověk. Tak jsem ho vyhledala a dostala se do jeho týmu. A zůstala osmnáct let, protože jakmile se k němu dostaneš, je neuvěřitelně těžké od něj potom odejít,“ prozradila s úsměvem.
Anonymní umělec také nepřímo spojil obě ženy. Potkaly se spolu loni v Londýně na formální večeři během večeře v rámci festivalu moderního umění Frieze Week.
„Obvykle na takové večeře nechodím, protože se rychle začnu nudit. Díkybohu seděla naproti mně Jen, s níž jsme vedly spoustu zajímavých rozhovorů o umění, o Banksym, kterého zbožňuju. Ve skutečnosti mám ve své soukromé sbírce dva jeho obrazy, a miluju jeho pop-upy i všechno, co kdy dělá. Myslím, že je naprosto geniální. Takže když mi Jenny řekla, že s ním spolupracuje, měla jsem tisíce otázek. Vím, že mi neřekne, jak vypadá, ani mi neukáže fotku, ale byla to skvělá večeře,“ zavzpomínala na setkání Martina Lowe.
Ptala se na Dismayland, zajímalo jí, jak do obrazu v Sotheby’s zabudoval skartovací mechanismus. Ptala se, zda podniká akce na hranicích Gazy a Izraele, a samozřejmě chtěla vědět, co plánuje dál. Jenže nic z toho ji Jen Holdsworth neprozradila. Právě ochrana umělců je u ní na prvním místě a spolupráce s nimi, a nemusí jít jen o ty anonymní, stojí hlavně na důvěře.
„Velká část důvěry spočívá v tom, že jakmile se dostaneš do té pozice, máš určitou míru vlivu nebo moci nad informacemi, které se k umělci dostávají. A je tedy samozřejmě velmi důležité zajistit, aby všechna rozhodnutí, která činí, byla založena na dobrém informovaném základu. Vidíte to v jakémkoli odvětví, ve světě umění, u hudebníků, u herců, ti všichni mají kolem sebe takové klíčové osoby. Je to takový štít, hodně toho zachytí,“ vysvětluje Holdsworth s tím, že časem člověk pochopí, co daný umělec bude nebo nebude dělat, co ho zajímá a jaké je třeba udělat rozhodnutí.
Chráníme umělce i kupující
Ostatně na ochranu umělců založili v roce 2008 společnost, která se jmenuje Pest Control Office, a v podstatě vše přenesli pod vlastní střechu. „Chtěli jsme mít kontrolu, umělec chtěl mít možnost na všechno dohlížet. To, co by se normálně rozdělilo mezi galerie, obchodníky, poradce nebo správní rady, to jsme si vše vzali pod sebe my,“ zmínila Holdsworth.
Důvodem byla podle ní rovněž ochrana kupujícího, protože v té době se objevovaly velmi dobré padělky, za něž lidé utráceli spoustu peněz. „Toho jsme si všímali a museli s tím nějak vypořádat. Výsledkem byla právě organizace Pest Control, která funguje dodnes. Akorát já z ní na začátku roku odešla,“ dodala bývalá Banskyho pravá ruka.
Nemyslím si, že anonymita činí jeho umění zajímavějším.
Banksyho tvorba je od začátku spjatá s jeho utajenou identitou. Anonymita je pro něj důležitá především proto, že maluje na ulici. Stejně jako pro všechny pouliční umělce je to způsob, jak se vyhnout případnému zatčení.
„Je to tedy nutnost. A nemyslím si, že anonymita činí jeho umění zajímavějším. Myslím, že spousta lidí si dokáže představit, kým by ten umělec měl být, a navázat s ním spojení, protože nemá žádné nedostatky a je v podstatě superhrdinou – a já věřím, že on superhrdinou je,“ sdělila Jen. A fakt, že tvoří pod anonymitou podle ní pro jeho tvorbu není to nejdůležitější.
Přesto jeho díla dosahují podle dostupných zpráv vysokých hodnot, ačkoli podle Jen Holdsworth se spousta uměleckých děl prodává za vyšší částky. „V tisku ale bylo velmi vzrušující číst, že pouliční kluk z Bristolu dokázal vydělat šílené peníze. Myslím, že existuje pár děl, jako třeba „Girl with Balloon“ a „Flower Thrower“, která budou vždycky neuvěřitelně cenná, prostě proto, že když se objeví v aukci, hodně lidí je chce mít doma, což přirozeně vyžene cenu nahoru,“ prozradila Jen.
Dílo Banksyho ostatně miluje i Martina Lowe. A láska k němu přišla ještě dřív, než poznala Jen. Na dva obrazy, které má doma, se prý ráda dívá, baví ji jako umělec, který je nesmírně kreaitivní a pokaždé přijde se skvělým nápadem. Ona sama jako sběratelka investuje jak do nováčků, tak i do zavedených jmen. Kupuje umění, které se jí hlavně líbí.
„Nedávno jsme byli v ateliéru Lukáše Musila a myslím si, že je to úžasný umělec, miluju jeho díla a už mnoho let kupuju jeho práce, nebo jsem si koupila některé akvarely Keitha Cunninghama čistě proto, že se mi líbí. A samozřejmě je skvělé, když si můžu dovolit koupit Francise Bacona a žít s ním ve svém obývacím pokoji,“ dodala Martina Lowe.
Posuzovat kvalitu díla jen podle ceny ale může být zavádějící. Pokud člověk umění trochu rozumí, je schopen při pohledu na obrazy posoudit, zda je dílo skvělé či průměrné. „Můžete mít obraz od Basquita, který bude úžasný a pak další, který až zas tak skvělý není. To samé platí pro Andyho Warhola. Vytvořil obrovské množství děl a některá z nich jsou mistrovská, zatímco jiná jsou prostě jen díla Andyho Warhola. Každý umělec má období, které je pro něj typické, nebo cennější, nebo mu chvíli trvalo, než si vypracoval svůj styl, ale myslím, že když se na to podíváš a líbí se ti to, poznáš to,“ doplnila Lowe.
Podle Jen Holdsworth jsou pro kariéru samotného umělce důležité také instituce, jako třeba galerie či muzea. Právě v nich ti nejkvalitnější kurátoři nezávisle ověřují, zda se jedná o důvěryhodné umělce s udržitelnou kariérou, a sledují jejich vlastní cestu i to, jak se jejich tvorba vyvíjí.
Ostatně i ona do jedné takové instituce po odchodu od Banksyho zamířila. Stala se členem správní rady galerie Whitechapel, jejíž historie je dlouhá zhruba 125 let, a která vznikla díky filantropii. Jejím cílem bylo přinést umění do londýnského East Endu.
„Byli první, kdo vystavoval Marka Rothka, Jacksona Pollocka, Davida Hockneyho, Barbaru Hepworthovou. Opravdu odvedli skvělou práci, pokud jde o objevování těchto umělců. Vždycky jsem je obdivovala, a když mě požádali, abych se stala členem správní rady, nemohla jsem odmítnout,“ prozradila Jen. Její působení v galerii ji rovněž dává možnost spolupracovat více s Martinou Lowe.
Aby si umělec získal renomé, hraje svou roli i příběh, který je základem pro vybudování značky. Existují takové, které jsou postavené čistě na řemeslné zručnosti a kvalitě, pokud o nich ale lidé nevědí, nikdy si je nekoupí.
„Pokud umělec ještě žije, je pro mě nejdůležitější nejprve zajít do ateliéru, setkat se s ním osobně, nechat ho mluvit o tom, jak tvoří, a porozumět jeho tvůrčímu procesu – to vám také hodně napoví. Pak ale jde o vytvoření příběhu, a o tom s Jen hodně mluvíme, protože já se starám o komunikaci, ona má na starosti umělce. Řešíme, jak ten příběh vytvořit tak, aby byl věrohodný, díky podpoře institucí, aby byl zajímavý, okouzlující, nebo tajemný, jako u Banksyho, či pohnutý, jako u Basquiata,“ popsala Martina Lowe.
Obvykle se totiž nestává, aby nějaký nudný umělec seděl v kanceláři a pak šel a vytvořil úžasné dílo. Každý génius má své mantinely. Na jednu stranu má spoustu talentu, ale chybí mu některé jiné dovednosti, což vždy vede k zajímavému příběhu. „Andy Warhol byl úžasným příkladem toho, když víte, jak komunikovat, jak se prodat, jak prodat svou práci, a vytvořit dobrý marketing,“ uzavřela Lowe.
