skip to main content

Tisíc kilometrů Českem. V pandemii vznikl první oficiální dálkový přechod země

3 minuty čtení

V saku a košili vypadá Martin Ubl jako někdo, kdo je zvyklý trávit dny ve společnosti excelových tabulek a líce má ožehlé nanejvýš namodralým svitem dispeje laptopu. V nohách má však vytáhlý manažer z Hartmanu tisíce kilometrů ušlých kanadskou divočinou, vystoupaných nepálskými či peruánským horskými stezkami nebo odměřených přes islandské vulkanické pláně.

Během jarního lockdownu se s partou stejně naladěných nadšenců vydal napříč Českem. A vyznačili trasu, která zájemce provede českou divočinou.

„Byla škoda, že u nás, kde máme díky Klubu turistů nejlepší značení na světě, dosud neexistoval žádný dálkový přechod,“ popisuje Ubl prvotní motivaci. Ve světě jsou přitom podobné trasy hitem už řadu let.

Reklama

Na slavnou stezku Pacific Crest Trail křižující Ameriku, kterou před šesti lety zpopularizoval film Divočina, ročně vyrazí tři tisíce lidí a svatojakubskou pouť zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO absolvovalo loni přes 300 tisíc poutníků.

Pandemické časy jsou navíc pro toulky krajinou ideální – nic moc jiného než vyrazit sám do přírody se v dlouhých týdnech v průběhu lockdownu dělat nedalo. Zjara se proto Ubl s kamarády vydal na cestu kontinuálním pásem 10 pohoří rámujících severní hranici Česka.

Vedla převážně po oficiálních turistických značkách, ale důsledně mimo zpevněné cesty i vetší sídla. „Báli jsme se, jestli Česko tisíc kilometrů unese, jestli tam nebudou hluchá místa,“ říká Ubl.

Obavy se ale ukázaly jako liché a krása českých hor znovu nadchla i zkušeného matadora dálkových pochodů, který loni brodil divoké řeky a prosekával se větvemi v kanadských lesích, kde na 800 kilometrů potkáte dva tři lidi.

„I v Česku je stále řada odlehlých míst, která jsou sice hůře dostupná, ale lze tam najít takřka nedotčenou krajinu, kde se dálnice z dopravního zpravodajství zdá neskutečně daleko,“ usmívá se Martin Ubl.

Reklama

Ušlou tisícikilometrovou trasu rozčlenili na několik úseků a ke každému vytvořili podrobný itinerář, jaký turisté znají právě se zahraničních dálkových pochodů.

„Najdou v něm informace, že na třetím kilometru lze doplnit vodu, na osmém je tábořiště a na dvanáctém pak možnost přespat v horské chatě,“ popisuje Ubl projekt, který v říjnu ve spolupráci s Klubem turistů oficiálně uvedli pod názvem Cesta Českem.

Hlásí se početná skupina ,trail angels‘.

Na sociálních sítích na sebe rychle nabalila slušnou fanouškovskou komunitu, která na trasu vyráží navzdory počasí a sdílí fotografie, zážitky, doporučení na zajímavé odbočky nebo tipy ohledně aktuálního stavu cesty.

„Hlásí se nám taky celkem početná skupina takzvaných trail angels, tedy lidí, kteří žijí někde v dosahu trasy a jsou ochotni poutníkům nezištně pomáhat. Může to být někdo, komu zavoláte v nesnázích, nebo člověk, co vás nechá přenocovat na své zahradě, dobít telefon či vysušit věci,“ neskrývá nadšení z pozitivního ohlasu Cesty Českem Ubl.

„Spousta lidí nám píše, že příští rok chtějí celou trasu absolvovat na jeden zátah. Když putujete dva měsíce, je každá podpora vítána,“ pochvaluje si a dodává, že na Cestu Českem se může pustit zkušený turista i úplný začátečník.

„Je jen na vás, kdy, kde a jak se na ni vydáte. Můžete ji jít vcelku, po jednotlivých úsecích, rozdělit si ji na víkendy… Ze západu na východ nebo naopak. Po chatách nebo se stanem. Pomalu, rychle, nebo třeba běžet,“ vyjmenovává možnosti.

V závěru na každého poutníka čeká certifikát a Ubl teď navíc vyjednává s European Ramblers Association, spravující a propagující síť evropských dálkových pochodů. V databázi jich má dvanáct, šťastnou třináctku by mohla získat právě Cesta Českem.

Veškerá certifikace je ale ozdobou na závěr, neboť jak praví stará moudrost – sama cesta je cíl. A máloco nakopne inspiraci přidušenou lockdownem tak jako pěšky kráčet volnou krajinou, daleko od úzkostí a trablů současného světa.

Reklama
Reklama