Přeskočili letitého rivala a jsou šťastnou dvojkou. Tržní podíl Heinekenu v Česku roste. A to i přesto, že český pivní trh jde dolů. CEO Andrea Vogliazzo chce dostat lidi zpátky do hospod a říká: „Tolik jako u vás jsem se o pivu nikde jinde nenaučil.“
Ani to nemusí být napsané na dveřích. Jen pár kroků za vstupem do kanceláří je na první pohled jasné, v jaké firmě se člověk právě nachází. Zaoblená prosklená zeď je stylově vyplněna od podlahy až ke stropu ikonickými zelenými lahvemi piva Heineken. Za ní je důmyslně ukrytá malá kuchyňka, kde u kávovaru stojí CEO Heinekenu v Česku.
„Mohu nabídnout?“ ptá se, a řadí se tak mezi skromnou skupinku generálních ředitelů, kteří neváhají a sami se chopí přípravy kávy. Za chvíli si už nese malý šálek s černým nápojem. Espressem, samozřejmě, vždyť Andrea Vogliazzo je Ital a ví, co se sluší. V nabídce kuchyňky je pro zaměstnance, kterých tady na Brumlovce v Praze pracuje zhruba šest desítek, připravené i pivo.
Nealkoholické, samozřejmě. Právě to nejvíc pohání růst dnes už druhé největší pivovarnické skupiny v Česku, kterou možná trochu překvapivě řídí muž pocházející ze země vína. Pojďme si hned vysvětlit, jak se to seběhlo, že Andrea Vogliazzo spojil svůj život právě se zlatavým nápojem, a ne třeba vínem. „To se mě moje manželka ptá taky!“ rozesměje se srdečně manažer. Vysvětlení je ovšem celkem prosté.
Do Heinekenu nastoupil jako do své první práce před téměř 30 lety jako management trainee jednoduše proto, že ho lákaly mezinárodní pracovní příležitosti, které tato společnost – druhý největší výrobce piva na světě a s velkým odstupem jednička v Evropě – nabízela. Jak říká, tehdy ani později si ho jeho okolí (snad tedy pouze s výjimkou manželky) nijak nedobíralo, že se pustil do pivařského světa.
„Víte, za poslední dvě dekády hraje pivo i v Itálii a dalších jižních částech Evropy stále důležitější roli,“ poznamenává. Plán, že by se s Heinekenem mohl dostat rodák ze severoitalského Piemontu do světa, se začal naplňovat poměrně brzy. V rodné Itálii působil pouze čtyři roky. Potom jeho životopis připomíná cestu kolem světa.
Zkušenosti sbíral v Africe, Střední Americe a pak i v té severní, jako CEO vedl skupinu v Kanadě a později také v USA v New Yorku a Miami. Odtud se před pěti lety přestěhoval do Prahy, a jak říká, je šťastný, že je zpátky v Evropě. „Musím říct, že z profesního hlediska jsem se za posledních pár let v Česku naučil o pivu víc než za předchozích 20 let. Rozhodně to tak je,“ říká předsvědčivě a odkazuje se na odbornost, řemeslnou zručnost i tradici a šíři piva na českém trhu.
V článku ještě zazní:
- Co italského manažera překvapilo po příjezdu do Česka?
- V čem je český pivní trh skutečně unikátní?
- Proč chce dostat Čechy zpátky do hospod? A jak to chce udělat?
- Jakou roli v růstu Heinekenu v Česku sehrál Bohém?
- Kam a s kým chodí on sám nejraději na jedno?
