skip to main content
Byznys

Tomáš Karpíšek: Zkrácením provozní doby přicházíme o 1,75 milionu týdně, vládě je těžké důvěřovat

Jeho Kuchyň na Pražském hradě se stala symbolem jarní krize v české gastronomii, když v dubnu jako jeden z prvních prémiových podniků ohlásila svůj konec. Jen aby za pár týdnů znovu otevřela.

Tomáš Karpíšek má v české gastronomii pověst bojovníka, který se nevzdává a nakonec mu vyjde skoro vše, na co sáhne. Během jarní vlny pandemie se tak téměř všechny z 25 podniků z jeho skupiny Ambiente celkem rychle na poměry adaptovaly prostřednictvím výdejových oken, vlastních rozvozů či projektů typu Rohlík Bistra. Zároveň Karpíšek už v březnu patřil k signatářům otevřeného dopisu vládě, který ústy hvězd české gastroscény kritizoval plošné zavírání restaurací.

Reklama

Ani půl roku poté zkušený restauratér v komentáři pro Forbes nezastírá nespokojenost s dalšími kroky představitelů státu.

Nejsem epidemiolog a netroufám si navrhovat opatření proti šíření covidu. Na nová omezení mám dva pohledy, jeden jako podnikatel a druhý jako svobodný občan. Jako podnikatel s plošnými opatřeními nesouhlasím. Vidím dopad na zaměstnance, pro které potřebujeme práci. Jsou unavení, mají dluhy a cítí bezradnost. Pro ně je to další past. 

Reklama
Předplatné Forbesu

Média a veřejnost vidí podnikající hospodské, ale já vidím davy vyšťavených kuchařů a číšníků, kteří to odnesou a nejsou vidět ani slyšet. Vedle toho vidím ty neúčinně vynaložené peníze s nekonzistentním účinkem. V celé naší skupině nás každý týden zkrácené provozní doby bude stát cca 12 procent tržeb, což je přibližně 1,75 milionu týdně. Víme, že v řadě našich restaurací, kde se večeří, je lidský kontakt minimální, například v podnicích Brasileiro, Pizza Nuova, Café Savoy, La Degustatione a dalších. V těch se opatření absolutně mine účinkem. 

Pak máme plné výčepy, ve kterých se večer konzumuje alkohol a riziko nákazy v nich nepochybně je. Dle mého názoru by však stačilo zavést omezení, kdy každý host musí mít místo u stolu, svůj metr místa. Dá se to kontrolovat. Rozdělení na sezení a stání smysl nedává. Je řada denních podniků, kde se nepije, jen jí. Vedle toho v nočních klubech a barech, kde se stálo, se jen dokupují židle a přidávají k přeplněným stolům a je to jenom horší.

Jako občan jsem připravený nařízená omezení respektovat a podporovat. Včasná a srozumitelná opatření, která předcházejí nejhoršímu. Bohužel, když jako podnikatel vidím, jak polovičatá řešení nám vláda předkládá v oblasti, které rozumím, je těžké důvěřovat čemukoli dalšímu, co nám vláda nařizuje. O to složitější také je vládní nařízení podporovat a vyžadovat jejich dodržování od svých zaměstnanců a hostů.

Reklama
Reklama