Na jedné straně záběry na jezídy prchající před Islámským státem v roce 2014, na druhé straně téměř stejné obrázky, avšak ze zcela jiné doby a jiného koutu světa: lidé prchající před válkou na Ukrajině v roce 2022.
Válečné snímky nafilmoval irácký umělec a fotograf Ali Arkadi a vytvořil z nich nyní multimediální instalaci s názvem Mezi dvěma vzpomínkami.
„Podívejte se tady, to jsou skoro totožné záběry. Přitom jde o záběry ze dvou různých válečných konfliktů,“ ukazuje mi Arkadi prchající jezídskou matku se spícím batoletem v náručí na jedné straně projekce.
Na další obrazovce je pak v jiné projekci zachycená matka ve stejné pozici se spícím batoletem v ruce, jak mrzne v bundě na hraničním přechodu Medyka mezi Polskem a Ukrajinou. Právě tam se letos v březnu Arkadi vypravil, aby zdokumentoval na vlastní kůži exodus civilistů v souvislosti s válkou na Ukrajině.
Válka a emoce
„V Iráku, odkud pocházím, jsem na válku zvyklý. Zažil jsem tam hodně válečných konflitků. To, co mě nejvíc zasáhlo, byli právě lidé prchající do bezpečí. Ty davy, strach a další nepopsatelné emoce v jejich očích, matky chránící své děti, to vše bylo velmi silné. Například Jezídi mají modré oči a jejich výrazy a dokonce i oči byly stejné jako ty, které jsem viděl v očích prchajících Ukrajinců za bezpečím,“ popisuje Arkadi.
Dodává, že válka je podle něj stejně strašná, ať se děje kdekoli. „Utrpení lidí je stejné. A to je jedno z poselství, které jsem chtěl ve svém díle ukázat,“ vypráví umělec, jehož instalaci doplňují také fotografie s válečnými výjevy přenesené speciální technikou na kamenné desky. Těch je přesně čtyřicet a mají znázorňovat Arkadiho věk a jeho vzpomínky na hrůzy, které se v něm otiskly jako tyto obrazy do kamene.
Arkadi už dílo vystavoval v Paříži a nyní s ním přijel do pražského DOXu, kde tento týden začala skupinová výstava s názvem Bolest těch druhých. Reaguje na válku na Ukrajině a představuje díla umělců z celého světa. Klade si za základní cíl odpovědět na otázku, jak zprostředkovat válečné utrpení pro ty, kteří ho sami nezažili a je tak pro ně nepředstavitelné. Cílem výstavního projektu je také zamýšlet se nad schopností umění vypovídat o válce.
S válkou má sám Arkadi bohaté zkušenosti a i jeho osobní příběh válka ovlivnila. Kvůli svědectví, které přinesl ve svém díle, musel totiž opustit svou zemi a zcela se skrývat před světem. Arkadi pracoval totiž v Iráku jako fotograf a filmař a v rámci jedné ze svých reportážních akcí mapoval podrobně boj irácké armády proti Islámskému státu.
Zpočátku pozitivní příběh o tom, jak šíitští a sunnitští iráčtí vojáci bojují bok po boku proti společnému nepříteli, se však proměnil v hrůzyplnou cestu. Na ní se Arkadi stal svědkem mučení, znásilňování, zabíjení a okrádání nevinných iráckých civilistů ze strany irácké vojenské jednotky ERD.
Právě po zveřejnění těchto fotografií musel uprchnout ze země a válečné trauma z té doby si nosí stále v sobě. „Doteď mívám v noci noční můry. Nezveřejňuji své bydliště hlavně proto, abych ochránil manželku a dvě děti,“ vypráví mi Arkadi, který dostal politický azyl ve Francii, kde si vybudoval nový život. Mimo jiné taky přešel od reportážní a dokumentární tvorby k umění, kterému se poslední dobou věnuje.
Za svou dlouhou kariéru válečného fotografa získal však několik světových prestižních cen: vyhrál například Bayeux Prize pro válečné zpravodaje. Jeho dokumentární díla mohli diváci vidět i v rámci bienále v Benátkách.
Arkadi je jedním z víc než čtyřiceti světových umělců, kteří jsou v DOXu v rámci výstavy k vidění. Výstava uvede taky současnou malbu, fotografii, grafiku a další videa a instalace.
Dalším z výrazných umělců je třeba Irský výtvarník Tim Shaw. Také on se ve své tvorbě věnuje válce v Iráku. Na výstavě představí svou známou sochu Casting a Dark Democracy. Tato pětimetrová skulptura odráží válečné zločiny americké armády v Iráku. Tim Shaw vycházel při její tvorbě z fotografie, která v roce 2004 unikla do médií a proslula po celém světě. Byl to jeden ze snímků pořízených americkými vojenskými policisty v irácké věznici Abú Ghrajb.
Dezinformace jako téma v umění
Téma válečné migrace a taky roli dezinformací zpracovává na výstavě italský výtvarník a dokumentarista Dario Bosio, který se od roku 2017 věnuje etnografické práci v terénu s migranty uvízlými na hranici Itálie a Francie ve městě Ventimiglia, odkud sám pochází.
Ve svém díle se snaží porozumět tomu, jak si lidé na útěku dokáží udržet smysl pro svobodu navzdory útrapám, které je na cestě čekají. Do DOXu teď přiváží multimediální projekt Zmatené vědomí. V něm vychází z videí na anonymních kanálech, které sdílejí „zprávy“ o válce, jak z Ukrajiny tak i z Ruska, a ze kterých si lze jen obtížně utvářet spolehlivý obraz o skutečnosti. Jeho výsledná montáž je „pošpiněná“ propagandou, fake news a neobjektivními výpověďmi.
Na výstavě jsou zastoupena i další jména jako Andreas Serrano, Christian Boltanski, Gerhard Richter či Nikita Kadan. Doprovodí ji ještě řada akcí pro veřejnost jako například přednášky, besedy, debaty a vzdělávací programy.
V pražském DOXu budou díla k vidění až do dubna příštího roku.
