Anthony Gignac se po tři desetiletí úspěšně vydával za člena saúdské královské rodiny. Prozradila ho až jedna nepromyšlená objednávka jídla během obchodní večeře.
Poslední roky tráví Anthony Gignac oblečený ve vězeňské uniformě v americké federální věznici v Miami. Sám, daleko od světa, ve kterém strávil většinu svého dospělého života jako princ Sultán bin Chálid Al Saúd.
Padesátník Gignac, Američan s kolumbijskými kořeny, se totiž více než třicet let vydával za saúdského prince, aby si mohl dovolit okázalý životní styl.
Jezdil ve ferrari s falešnými diplomatickými značkami, jeho ruce zdobily hodinky značky Rolex nebo Cartier, vlastnil penthouse na Floridě, měl nóbl čivavu jménem Foxy a svůj život v luxusu všem veřejně prezentoval na sociální síti Instagram.
V listopadu 2017 se však jeho idylka zhroutila. Byl pojedenácté zatčen za různé podvody, jichž se dopouštěl od roku 1988, tentokrát však obvinění definitivně ukončilo jeho kariéru jednoho z nejpůsobivějších podvodníků v historii.
Gignac nejen okrádal bohaté a slavné, ale dokázal je také přesvědčit, že je jedním z nich. Vydával se za královsky bohatého muže, který má peníze na rozdávání. Veškeré jeho finance však pocházely z podvodů.
Američan se nakonec přiznal k vydávání se za zahraničního diplomata, krádeži identity s přitěžujícími okolnostmi, podvodu a spiknutí za účelem podvodu. Byl odsouzen na osmnáct let a osm měsíců vězení. Celkem okradl 26 lidí z celého světa téměř o osm milionů dolarů.
Jednou z obětí jeho podvodů byla designérka z Fort Lauderdale Perla Lichi, která na Arabském poloostrově navrhovala zdobené paláce pro královské rodiny. Mezi její klienty patřila například katarská vládnoucí rodina Al Thání nebo dcera šejka Zájida bin Sultána Al Nahjána, někdejšího prezidenta Spojených arabských emirátů.
Lichi pracovala dokonce pro členy vládnoucí královské dynastie Saúdské Arábie Al Saúd, o níž Gignac podvodně tvrdil, že do ní patří. Díky tomu a svému charismatu se mu podařilo s návrhářkou navázat blízké přátelství.
Byl přátelský a zábavný
„Navrhla jsi několik paláců pro mé přátele na Blízkém východě,“ vzpomíná Lichi na slova, jimiž ji Gignac přesvědčil během prvního telefonátu v roce 2017.
Lichi tehdy netušila, že Gignac byl právě podmínečně propuštěn za vydávání se za zahraničního diplomata a pokus o bankovní podvod. Krátce po propuštění přijel do Miami pod záminkou investice stovek milionů dolarů do historického hotelu Fontainebleau, jejž vlastnil americký miliardář Jeffrey Soffer.
Gignac rozjel svoje plány v Miami ve velkém. Našel si kondominium za 33 milionů dolarů v Palazzo Della Luna na Fisher Islandu, jedné z nejdražších adres v USA, a chtěl, aby ho Lichi navrhla v palácovém stylu, který by byl podobný saúdským královským palácům.
Lichi přiznává, že ji Gignac pozval do svého bytu, kde kromě nich byl i bodyguard, služebná a malý pes zdobený diamanty.
Foto Forbes US
Anthony Gignac po svém zatčení na Floridě
„Gignac byl ověšený šperky a choval se, jako by mě znal odjakživa,“ vzpomíná Lichi. „Když jsem se s ním setkala poprvé, podal mi ruku, což mě hodně překvapilo. Není zvykem, aby si někdo ze saúdské královské rodiny podával ruku. Říkala jsem si, že ten chlap musí být opravdu amerikanizovaný. Také mě nepozdravil arabsky, což bylo neobvyklé.“
Poté co Lichi souhlasila, že se projektu ujme, poslal jí Gignacův dnes již zesnulý obchodní partner Carl Williamson smlouvu o mlčenlivosti. Upozornil ji také, že pokud ji princ kontaktuje, musí mu okamžitě odpovědět.
O několik dní později Gignac požádal Lichi, aby se s ním sešla na oběd v hotelu Fontainebleau, přijel v rolls-roycu a chlubil se, že se chystá koupit celý hotel.
„Nedokázala jsem ho přimět, aby se soustředil. Během oběda jsem od něj nedostala žádné jasné odpovědi,“ popisuje Lichi. „Měla jsem pocit, že má buď poruchu pozornosti, nebo je pod vlivem léků. Ale upřímně řečeno, byl opravdu přátelský a zábavný.“
Roli zahrál přesvědčivě
Během oběda nepodepsali žádnou smlouvu. Místo řešení projektu ji Gignac zavedl do obchodu Rolex, kde si nechal rezervovat hodinky.
Podle Lichi by jí projekt pro Gignaca mohl vynést šest až sedm miliard dolarů. Gignac však realizaci stále odkládal. Přesto se spřátelili – brával ji na drahé večeře a plavby na jachtě. Dokonce pro ni uspořádal narozeninovou oslavu v prestižní restauraci.
Podle amerických prokurátorů hrál Gignac svou roli člena saúdské královské rodiny velmi přesvědčivě. Po léta lákal investory z celého světa na investice do neexistujících projektů, včetně farmaceutické společnosti v Irsku nebo do kasina na Maltě.
Nabízel jim také svůj údajný podíl v ropné megaspolečnosti Saudi Aramco, a to prostřednictvím podvodné investiční firmy Marden Williams International. Utrácel velké částky nejen za sebe, ale i za své přátele.
Navzdory zdánlivému luxusu však přátelství s Gignacem nebylo pro Lichi procházkou růžovým sadem. „Byl zábavný, ale také nesmírně dotěrný,“ vzpomíná designérka.
„Rozčiloval se a měl záchvaty hněvu. Když jsem se nemohla zúčastnit nějaké akce, na kterou mě pozval, nedokázal to přijmout.“
Lichi se nakonec vzdala naděje, že by Gignac byt v Palazzo Della Luna skutečně koupil. Přesto zůstali přáteli. Gignac s ní pravidelně komunikoval a zajímal se o její život. O sobě mluvil jen zřídka.
Těžké dětství
Kdyby Lichi věděla, kdo Gignac ve skutečnosti je, byla by v šoku. Původně se jmenoval Anthony Moreno a narodil se v Bogotě v Kolumbii. Rodiče ho opustili a v sedmi letech byl adoptován manželským párem z Michiganu.
Jedna z jeho právniček, Karen J. Davis Roberts, popsala Gignacovo těžké dětství takto: „Zatímco většina pětiletých dětí chodila do školky a večer usínala ve svých teplých postýlkách, Tony se v ulicích Bogoty sháněl po jídle, v případě potřeby kradl a hledal bezpečné a teplé místo, kde by si mohl odpočinout a postarat se o svého tříletého bratra.“
Podle advokátky pramenila Gignacova potřeba vydávat se za někoho jiného a přikrášlovat svůj život z přesvědčení, že pokud by měl moc a peníze, už by nikdy nezůstal sám.
Lichi přiznává, že se Gignacovi dařilo skrývat svou pravou tvář, i když její partner vůči němu choval podezření. Řekla, že neznala ani jeho skutečný věk, protože jí řekl dvě různá data narození. „Vždy se dokázal vyhnout přímým otázkám. Pečlivě volil slova a rychle dokázal obrátit směr konverzace. Mluvil hlavně o svém psovi.“
Navzdory několika varovným signálům měla Lichi pocit, že Gignac potřebuje především lásku. „Řekl mi, že mu připomínám jeho matku, a často mluvil o tom, jak je osamělý,“ vzpomíná. „Před Dnem díkůvzdání plakal, že je sám, takže jsem ho pozvala na večeři s mojí rodinou.“
Gignac však na večeři nakonec nepřišel. Byl zatčen na Mezinárodním letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku, když se s falešným pasem vracel z cestování po Londýně, Hongkongu, Dubaji a Paříži, které detailně dokumentoval na Instagramu.
Jeho působení coby prince Sultána bin Chálida Al Saúd definitivně skončilo, když se snažil přesvědčit Jeffreyho Soffera, že má zájem investovat 440 milionů dolarů výměnou za třicetiprocentní podíl v hotelu Fontainebleau.
Během této doby údajně od Soffera vylákal dary v hodnotě padesáti tisíc dolarů. Prozradil ho až moment, kdy si během obchodní večeře objednal vepřovou šunku, což je pro muslima naprosto nepředstavitelné. Brzy se případem začalo zabývat americké ministerstvo zahraničí, což odstartovalo federální vyšetřování.
To postupně odhalilo falešné diplomatické poznávací značky zakoupené na platformě eBay, falešné diplomatické bezpečnostní odznaky pro Gignacovu ochranku, nekryté kreditní karty a zfalšované dokumenty od vysokých saúdskoarabských úředníků.
Po svém zatčení se Gignac Lichi ozval a poděkoval jí za to, že je jeho přítelkyní a neodsuzuje ho. I když se mu Lichi svěřila, že byla šokována a cítila se trochu zrazena, nakonec uznala, že tuto neobvyklou zkušenost bere jako kompliment.
„Chálid si vždy vybíral jen to nejlepší,“ podotýká. „A vybral si Perlu Lichi.“