Forbes tento měsíc vyhlašuje jména třiceti nejvýznačnějších mladých Čechů dneška v žebříčku 30 pod 30. O co se vlastně opírá významnost dosažení třiceti let věku? Čím to, že sláva mládne? A měl pravdu Einstein, když říkal, že kdo nevystřelí ke hvězdám do třiceti, může se na to rovnou vykašlat?
2300 př. n. l.
Kdyby dnes redaktor Forbesu nastoupil do stroje času a vydal se hledat adepty 30 pod 30 do doby bronzové, dočkal by se u nejlepších slévačů mědi a cínu nechápavých pohledů.
„Jak 30 pod 30, pane redaktore? My všichni jsme tu pod třicet!“ Tzv. naděje dožití, jíž dosahovala středoevropská populace v dobách vzniku prvních měst, knížecí vrstvy a dálkového obchodu, činila pouhých 26 let.
Co tedy ryze statisticky průměrný člověk nestihl do šestadvaceti, to nestihl vůbec (a neprobil se ani do „Klubu 27“; ale o tom později). Mít na dobytí světa čas až do třiceti je luxus lidského pokroku.
325 př. n. l.
Alexandr Veliký slaví třicáté narozeniny. Nejhezčí dárky si však už daroval sám; stačil vybudovat jedno z největších impérií všech dob (hranice své říše roztáhl tažením do Persie a na indický subkontitent, čímž ovládl většinu tehdy známého světa) a coby nikdy neporažený bojovník se stal nejúspěšnějším vojevůdcem v historii lidstva.
