Bílý dům si američtí prezidenti relativně běžně přizpůsobují tak, jak se jim hodí. Franklin Delano Roosevelt si nechal postavit krytý bazén, Gerald Ford venkovní bazén, Richard Nixon bowlingovou dráhu a Barack Obama basketbalové hřiště.
Donald Trump si staví taneční sál, který bude dvakrát větší než samotný Bílý dům, s největší pravděpodobností ponese jeho jméno a bylo kvůli němu nutné srovnat se zemí celé východní křídlo prezidentského sídla.
Můžete si dělat, co chcete
Ještě v červenci Trump tvrdil, že nový sál do stávajícího komplexu kolem Bílého domu nijak nezasáhne. Minulý týden však satelitní snímky ukázaly, že na místě proběhla rozsáhlá demolice. Projekt, jenž je nejvýraznější změnou exteriéru rezidence prezidenta od čtyřicátých let minulého století, zkritizovaly organizace jako Americký institut architektů nebo Národní památkový fond.
Trump však minulý týden novinářům řekl, že mu dva nejmenovaní poradci sdělili, že s výstavbou může začít, kdy chce, bez ohledu na jakýkoli dohled či územní plánování. „Řekl jsem: ‚To si děláte legraci.‘ Oni řekli: ‚Pane, toto je Bílý dům. Jste prezident Spojených států. Můžete si dělat, co chcete.‘“ uvedl Trump.
Většinu budov spadajících do amerického historického či kulturního dědictví chrání zákon o národní ochraně historických památek z roku 1966. Jeho sekce číslo 106 určuje pravidla pro proces přezkumu, jímž musí všechny stavební projekty kolem historických budov projít. Nicméně tří budov a jejich pozemků se to netýká: Nejvyššího soudu USA, washingtonského Kapitolu (sídlo amerického Kongresu) a Bílého domu.
Grafika: Marek Tomanka
„Z tohoto důvodu nebyl proces přezkumu zahájen,“ řekla Priya Jain, docentka architektury na Texas A&M University. Přesto dřívější stavební projekty podle ní Bílý dům nejdřív konzultoval s ochranářskými organizacemi.
Zbořené východní křídlo bylo považováno za kontroverzní počin už v roce 1942, kdy ho během zuřící druhé světové války nechal výrazně rozšířit prezident Franklin Delano Roosevelt. Kvůli rozlehlému podzemnímu bunkru, který vznikl pod ním.
Podle Historické asociace Bílého domu projekt sklidil hlasitou kritiku tehdejších republikánů v Kongresu, kteří to označovali za zbytečné výdaje. „Někteří obviňovali Roosevelta, že projekt využil k posílení své image. Podezření vzbuzovaly i tajnosti kolem stavby spojené s vojenskými účely,“ uvedla asociace.
Trumpův taneční sál za 300 milionů dolarů má vyrůst na ploše necelých 8,5 tisíce čtverečních metrů, což je téměř dvojnásobek plochy centrální rezidence – nejznámější části komplexu Bílého domu. Tohle současným republikánům v Kongresu nijak nevadí.
Trumanova rekonstrukce
Bílý dům prošel za více než dvě stě let své existence celou řadou stavebních úprav. Vůbec největší zásah proběhl koncem čtyřicátých let minulého století na příkaz prezidenta Harryho Trumana.
V rámci rozsáhlé rekonstrukce zmizel kompletní interiér centrální rezidence. Kromě vybavení šla k zemi také veškerá patra, příčky a vnitřní zdi, až ze slavného prezidentského sídla zbyla jen skořápka vnější fasády.
Abbie Rowe, Public domain, via Wikimedia Commons
Jedno a půl století uspěchaných renovací, přidávání nových služeb a technologií (jako například zavedení elektřiny v roce 1891) a rozšiřování třetího patra totiž způsobily, že Bílý dům byl doslova na spadnutí. Podlahy se kromě vrzání i pohupovaly nahoru a dolů. Harry Truman žertoval, že by se mohl během koupele propadnout do o patro níž probíhajícího čajového dýchánku oděn „pouze do brýlí na čtení“.
Když jednu z podlah probořila noha piana až do místnosti o patro níž, následná inspekce odhalila, že na hraně kolapsu je celá budova.
Komisař ze správy veřejných budov zhodnotil v roce 1948 stav rezidence slovy „ty trámy drží jen sílou zvyku“. Den před jeho návštěvou se ještě nad hlavami účastníků recepce v Modré místnosti kymácel lustr vážící pár stovek kilogramů. Truman rekonstrukci zdržoval do poslední chvíle, byl volební rok a v kampani by to podle něj nevypadalo dobře. Když však jednu z podlah probořila noha piana až do místnosti o patro níž, následná inspekce odhalila, že na hraně kolapsu je celá budova.
Veškeré osazenstvo se proto na tři roky přestěhovalo přes ulici do Blairova domu, zatímco byl Bílý dům kompletně vykuchán a přestavěn. Truman volby vyhrál, přestože ani tahle rekonstrukce se neobešla bez kontroverzí. Terčem kritiky byl zejména zbrusu nový balkon ve druhém patře, který Truman nechal vybudovat za sloupořadím jižní části budovy.
Bowling, golf a basketbal
K obrazu svému si však Bílý dům větší či menší měrou přizpůsobuje každý prezident. Franklin Delano Roosevelt v něm kromě expanze východního křídla nechal postavit krytý bazén, v němž pak absolvoval řadu fyzioterapií kvůli následkům dětské obrny. Bazén byl funkční až do roku 1970, dnes je ve stejných prostorách zřízena místnost pro tiskové konference.
The White House, Public domain, via Wikimedia Commons
Richard Nixon zřídil ve sklepě pod severní příjezdovou cestou bowlingovou dráhu, Jimmy Carter nechal už v roce 1979 nainstalovat na střechu solární panely a John Fitzgerald Kennedy předělal Růžovou zahradu, jejíž podoba zůstala prakticky stejná až do letošního roku, kdy ji Trump nechal vydláždit a udělal z ní terasu.
Barack Obama zase nechal k tamním tenisovým kurtům přidělat i basketbalové koše a Dwight David Eisenhower umístil do venkovních prostor golfové jamkoviště.
V rámci obhajoby chystaného tanečního sálu Trumpovi lidé minulý týden zveřejnili seznam všech rekonstrukcí, kterými Bílý dům prošel od začátku minulého století. Trump podle nich pouze pokračuje v „hrdém prezidentském odkazu“ provádění modernizací, v tomto případě za účelem zvýšení kapacity k pořádání významných akcí. Východní sál uvnitř centrální rezidence pojme zhruba 200 lidí, větší akce se pořádají v honosných stanech venku.
Podle Kate Andersen Brower, americké novinářky a autorky čtyř knih o Bílém domě, existují pádné důvody k rozšíření prostor pro společenské akce. „Nemyslím si ale, že to musí být v tomto rozsahu, o velikosti dvou fotbalových hřišť a větší než samotný Bílý dům,“ uvedla.
