Historie zná mnoho královen. Těch, které měly skutečnou moc a výrazně se otiskly do chodu dějin, ale tolik není. Rozhodně mezi ně patří Markéta I. Dánská (dánsky Margrete Valdemarsdatter), která na konci 14. století iniciovala vznik Kalmárské unie a dokázala tak po dlouhých letech sporů a válek sjednotit dánské, norské a švédské království.
Snímek dánské režisérky Charlotte Sieling Margrete – královna severu nicméně vypráví docela jiný příběh. Ačkoliv výprava v prvních momentech naznačuje opak, nejedná se o historický, fakticky akurátní velkofilm o úžasném úspěchu talentované diplomatky. Místo toho režisérka nabízí mnohem intimnější příběh mocné ženy mezi mocichtivými muži.
Zároveň je to ale i portrét matky drcené z jedné strany citem a z druhé smyslem pro povinnost a odhodláním ochránit křehký mír za každou cenu. Úvodní dechberoucí záběry skandinávské krajiny střídají syrové, chvílemi velmi tělesné záběry evokující špínu středověku.
Obojí vzápětí ustupuje komornímu politickému thrilleru, v němž má každá postava své vlastní touhy, cíle a motivace, a morálka všech zúčastněných je nejasná.
Režisérka na pozadí skutečných událostí natočila fiktivní příběh vycházející z historicky zdokumentovaného případu falešného Olafa. V roce 1402 se u dvora Markéty I. a jejího adoptivního syna krále Erika objevil muž, který tvrdil, že je právoplatným panovníkem. Neznámý o sobě prohlásil, že je Olaf II. Dánský – starší a především pokrevní syn královny Markéty.
Ten měl ovšem být tou dobou již patnáct let mrtvý. Skandál poskytl režisérce plochu, na níž se za pomoci scenáristů Jespera Finka a Mayi Ilsøe pokusila vykreslit ne tak nepravděpodobný scénář toho, jak se tehdy možná události sehrály.
Komplikovaností a spletitostí pavučiny intrik se snímek zejména v poslední třetině vyrovná vrcholným řadám Hry o trůny, s níž se dá srovnat i atmosférou. Na rozdíl od seriálového hitu HBO je ale příběh Margrete ukotvený v realitě, a tak působí přece jen o něco intenzivněji – a také napínavěji, protože tu neexistuje jednoduché řešení situace v podobě sežehnutí drakem.
Navíc má pevný opěrný pilíř v oceňované dánské herečce Trine Dyrholm, která je v roli vladařky vynikající. Kouzlo snímku stojí na její schopnosti nenásilně zahrát vnitřní rozpolcenost, kterou se Margrete snaží za každou cenu skrýt, ale i na její auře přirozené autority a především důstojnosti.
Zároveň se skrze to nabízí připodobnění ke dvěma filmům Shekara Kapura o královně Alžbětě I. Oproti slavnému eposu na pokračování s Cate Blanchett v titulní úloze tady divák dostane něco jiného, než zprvu očekává. Zklamaný ale nebude.
