Co se stane, když k jednomu stolu posadíte 32. nejbohatšího Čecha a dvě ambiciózní osobnosti z letošního výběru 30 pod 30? Začnete poslouchat. I když jste se primárně chtěli ptát.
Tři jména, tři firmy, tři zcela různé fáze. Dvaatřicetiletého Jana Bednáře ze stránek Forbesu dobře znáte. Ostatně v říjnu 2021 se objevil i na naší titulní straně, o tři roky dříve ve 30 pod 30. V sedmnácti odjel studovat do USA a už se nevrátil. Vybudoval tam byznys, jehož část postupně za více než 350 milionů dolarů odprodal.
Dodnes v ShipMonku, který se zabývá fulfillmentem, drží více než třetinový podíl. Zkrátka fantastická Forbes story. Devětadvacetileté Michala Haráska a Kláru Losert jste však doteď dost možná neznali. První jmenovaný stojí za Tymbe, největší českou online platformou pro poskytování brigád.
Harásek má čtyřicet zaměstnanců, obrat 130 milionů korun a násobně větší plány. Devětadvacetiletému podnikateli před třemi lety vstoupila do života dvakrát po sobě malá mrtvice, což ho donutilo přehodnotit životní styl – začal dávat pozor na svůj spánek, vysadil kolu, kávu a veškeré další instantní „boostery“ energie.
To Klára Losert pracovala v nejdravějších česko-slovenských startupech jako Operam či Deepnote a předloni získala od investorů téměř padesát milionů korun, což byla na brzkou fázi tehdy rekordní suma. Dostala ji na vybudování vlastního startupu Talkbase, který se zaměřuje na správu komunit.
Kolegů má Klára zatím osm a všechny velké milníky v životě firmy teprve před sebou. Jak Michal Harásek, tak Klára Losert míří se svými firmami tam, kam se podařilo dojít Janu Bednářovi, a tak se všichni společně s autorem tohoto textu sešli v prostorách pražského Veletržního paláce v kavárně Kolektor Cafe a během téměř dvouhodinové debaty se probrali vším, čím živ je zakladatel startupu. Pardon, founder startupu!
Budovat startup znamená drtit práci nonstop, nebo na sebe od začátku dávat pozor?
Klára Losert (KL): Myslím, že nevíš, co tě čeká, dokud tě to nepotká. Takže se to snažíš tlačit víc, dokud tě něco nezastaví nebo dokud nezačnou přicházet varovné signály. Ať už mentální, fyzické, nebo vztahové. Všichni víme, že se může něco podělat, ale zároveň pokud máš ten drajv, nechce se ti zpomalit.
Jan Bednář (JB): Každý je zároveň jinak dělaný. Někomu nevadí nemít balanc a pořád pracovat a někdo to nezvládá a má větší sklony třeba k vyhoření. To se ale většinou nedozvíš, dokud se ti to nestane. Každopádně jsem toho názoru, že nikdy nestojí za to obětovat zdraví byznysu. Pro mě byly vždy důležité dvě věci – spát osm hodin denně a minimálně dvakrát až třikrát týdně cvičit. To je něco, o čem jsem odmítal smlouvat, až na výjimky byl tohle pro mě vždy naprostý základ.
Michal Harásek (MH): Já měl kolem sebe vždy lidi, kteří mě podporovali nebo kteří byli stejní magoři, jako jsem já. Neměl jsem po ruce nikoho, kdo by mi řekl, že není normální vyrazit ve 4:30 ráno do Prahy k týmu a večer se v deset vrátit do brněnské kanceláře a do dvou do rána řešit věci s naším vývojem.Že by to asi bylo fajn dělat jinak.
Mně ještě v tom celém nehrál do karet fakt, že jsem dříve vrcholově sportoval a naopak později při tom největším pracovním vypětí jsem nedělal vůbec nic. Když se na to dívám zpětně, říkám si, že mně se něco takového muselo stát, abych se probral a přistupoval k sobě zodpovědně. Škoda že to musely být zrovna dvě malé mrtvice a nedošlo mi to jinak…
JB: Čím si to celé vysvětluješ? Že jsi málo spal?
MH: Nedostatek spánku, hodně stresu a nulová životospráva. Jedl jsem, když mě to zrovna napadlo, a vůbec jsem se nehýbal. Teď přes zimu chodím pořád do fitka a v létě běhám.
JB: Mám pár kamarádů, kteří jeli od pondělí do pátku na adderallu, práce dvacet hodin denně, ale to tě prostě dožene. Tělo nemá šanci tohle zvládnout…