Přestože jeho firma vzkvétá a udělala z něj boháče, Grant Petty si stále programuje sám. Právě díky tvrdohlavosti třiapadesátiletého Australana se společnost Blackmagic Design stala jedním z nejinovativnějších výrobců cenově dostupného filmového vybavení. A její kamery už nejsou jen doménou youtuberů, ale pronikají i do světových kin.
„Celý rok 2020 a polovinu roku loňského jsem pracoval každý den do dvou do rána, protože jsem psal kód, na kterém stojí moje společnost,“ tvrdí Petty a nedělá si legraci. Pohrdá outsourcingem a píše všechny programy v sídle společnosti v australském Melbourne. Pod sebou má přitom patnáct set zaměstnanců a může se chlubit obratem 576 milionů dolarů.
Zakladatel a generální ředitel společnosti sám natáčí instruktážní videa
Když vypukla pandemie, musela společnost, která si na dvě stovky svých produktů vyrábí sama (tohle jinak v oboru zvládají jen giganty typu Samsung nebo Sony), sdílet součástky mezi svými třemi továrnami v Austrálii, Singapuru a Indonésii. A bylo tedy nutné přepsat software propojující skladové databáze.
Místo toho, aby Petty někoho najal nebo alespoň interně zadal úkol někomu jinému, software přepsal sám. Blackmagic se tak vyhnul problémům, s nimiž se potýkala řada společností, když se během pandemických lockdownů snažily přenastavit své dodavatelské řetězce.
Svým přístupem „udělej si sám“ staví jednadvacetiletá společnost hollywoodský ekosystém na hlavu. Vedle dostupných profesionálních kamer a specializovaného vybavení používaného v televizní a filmové produkci vytváří také bezplatný střihový software DaVinci Resolve, využívaný i pro úpravu barev a zvláštní efekty.
Produkty a služby Blackmagic už nicméně stojí i za některými vysokorozpočtovými snímky – z poslední doby například K zemi hleď! a Spider-Man: Bez domova. Hlavními zákazníky společnosti jsou však stále youtubeři a nezávislí filmaři, kteří si hlídají své omezené rozpočty.
Tento trh v posledních několika letech doslova explodoval, protože lockdowny způsobily prudký nárůst poptávky po kvalitních domácích zařízeních. „Aplikace od Blackmagic jsem během pandemie doporučil snad stovkám učitelů hry na bicí nástroje,“ říká newyorský bubeník Jim Toscano.
Dalším příkladem je režisér Julian Terry, který sice nedokončil filmovou školu, ale před dvěma lety natočil na kameru Blackmagic šestiminutový horor Don’t Peek, který se odehrával v jeho ložnici v Los Angeles. Když počet zhlédnutí na YouTube dosáhl 4,5 milionu, byl najat jako režisér celovečerního filmu za deset milionů dolarů.
„Kamera, se kterou jsem natáčel, byla levnější než můj iPhone,“ směje se dnes. Dalšími pandemickými zákazníky pak podle Granta Pettyho byly televizní stanice, které potřebovaly vybavit své zaměstnance pro práci z domova.
Není tedy divu, že od roku 2019 do loňského června se tržby společnosti Blackmagic téměř zdvojnásobily a zisk vzrostl desetkrát na 113 milionů dolarů.
Vzhledem k rychlému růstu a vysokému hodnocení vyvinutých technologií by mohla zatím nezadlužená společnost Blackmagic v případě vstupu na burzu získat až tři miliardy dolarů. Petty a spoluzakladatel Doug Clarke přitom oba vlastní třicet šest procent společnosti.
První jmenovaný přitom pochází z nuzných poměrů v australském vnitrozemí. Když se jeho otec inženýr rozvedl, rodina se přestěhovala do obecního bytu. „Vzpomínám si, jak mi říkali, abych se vrátil tam, kam patřím,“ vypráví Petty o svých středoškolských letech, kdy se učil programovat na počítači Apple II.
Poté co v roce 1991 získal na technické škole diplom v odvětví elektroniky, začal pracovat v singapurské televizní postprodukční firmě, kde se staral o drahé audiovizuální vybavení, které si jeho zaměstnavatel pronajímal za tisíce dolarů na hodinu.
„Uvědomil jsem si, že třídní systém, který jsem viděl doma na venkově, se praktikoval i v televizním průmyslu. Nebylo to zrovna tvůrčí odvětví,“ vzpomíná Petty.
V roce 2001 proto Petty se softwarovým inženýrem Clarkem založili společnost Blackmagic s cílem vyrábět cenově dostupná zařízení. O necelé dva roky později představili DeckLinck, kartu kompatibilní s počítači Apple za 995 dolarů, která zpracovávala nekomprimované video ve vysokém rozlišení. Nejbližší konkurence si přitom za podobné zařízení účtovala deset tisíc.
A nezůstalo jen u karet. O osm let později koupila Blackmagic aktiva společnosti DaVinci Systems a její hardwarová i softwarová řešení následně začala prodávat hollywoodským postprodukčním společnostem. O rok později uvedli Petty a spol. na trh softwarový produkt dnes známý jako DaVinci Resolve. Cena? Opět 995 dolarů – ale po dalším roce už byl volně ke stažení.
Přestože je software Blackmagic nyní zdarma, ve střihu videa zůstává daleko za Premiere Pro od Adobe a systémem Avid. Podobná situace panuje i v oblasti digitálních filmových kamer, kde vládnou Arri, Sony a Red, jejichž vybavení přijde filmaře na desetitisíce dolarů i více.
„Alexa od Arri je jakýmsi zlatým standardem a panuje kolem ní všeobecný snobismus,“ vysvětluje kameraman John Brawley. Sám natáčí na kameru Arri Alexa Mini LF, která stojí šedesát tisíc dolarů, a na nejdražší kameru Blackmagic 12K, která se prodává za desetinu této částky.
„Když jsem vytáhl kamery Blackmagic, štáb se hodně mračil a koulel očima. Blackmagic mi však nabízí devadesát procent toho co Alexa, ale za deset procent ceny,“ vypočítává.
„Když chcete na plac umístit devět kamer, musíte jich s sebou vzít alespoň deset. Pokud jsou to kamery Alexa, mluvíme o půl milionu dolarů. Studio to nezaplatí,“ uzavírá lakonicky vedoucí zvláštních efektů Sam Nicholson ze Stargate Studios.
