Jmenuje se První jaguár a k jeho objevení přispěla i umělá inteligence.
Česko-slovenská archeologická výprava, která v džungli odkryla pravděpodobně jedno z nejstarších měst mayské civilizace, propojila AI a neuronové sítě při ověřování digitálních dat z leteckého snímkování LIDAR.
Technologie tak umožnily dopředu identifikovat město a expedice Nadace Neuron se tak mohla vydat cíleně na místo výzkumu.
K týmu, který se do Guatemaly vypravil loni v srpnu a strávil v džungli dohromady sedm týdnů, se po čtrnácti dnech přidala i archeoložka, výzkumnice a členka výběru 30 pod 30, Sara Polak. Ta se zabývá interdisciplinárním výzkumem převážně v oblasti digitalizace kulturního dědictví a lepšího pochopení lidské minulosti skrz využití moderních technologií.
„Sice jsme věděli, kde se zhruba může nějaké město nacházet, ale předtím tak nikdy žádný výzkum neprobíhal. Odkrýt jednotlivé stavby bylo dost náročné,“ říká mladá vědkyně.
Foto Nadace Neuron
Foto Nadace Neuron
Město, které se nachází v guatemalské provincii Petén, jste pojmenovali Yax Balam, v překladu tedy První jaguár. Proč?
První jaguár je postava, která se objevuje v mayských legendách jako například v eposu Popol Vuh, je jedna z entit, která do určité míry stojí na počátku mayské civilizace a mytologie. Provází mayskou kulturu napříč staletími. A první právě proto, že jsme nečekali, že to město je jedno z nejstarších zatím objevených.
Sahá do středně předklasického období, tedy do doby zhruba osm set let před naším letopočtem, tudíž je staré zhruba tři tisíce let. Název tedy vzdává hold nejen tomuto krásnému a pro Maye posvátnému zvířeti, ale zároveň poukazuje na stáří města.
A viděli jste tuto šelmu i naživo?
Já přímo ne, ale kolegové ano. Když na jednom místě kopali, tak je během dne jaguár navštívil, což není úplně obvyklé. Aktivní bývá většinou v noci.
Nejdříve mlátili mačetou o kámen, aby ho odehnali, ale to ho spíš ještě rozčílilo, takže nakonec museli vystřelit do vzduchu. Teprve poté odešel ladným krokem. A když jsme se tam druhý den vrátili, našli jsme stromy rozdrásané od jeho drápů. Asi se rozhodl, že nám ukáže, kdo je tady pánem.
Ještě než se expedice do džungle vydala, věděli jste díky datům z LIDARu, kde zhruba máte výzkum zahájit a co pravděpodobně objevíte. To vnímám jako významnou pomoc. Byli byste vůbec schopni bez těchto moderních technologií město najít?
LIDAR vám ukáže, že tam jsou nějaké struktury, budovy, ale neřekne, jak jsou staré, ani nevíte, jestli je to přesné a jestli vám neuniká nějaký kontext. Ale je to jinak záchrana. Jak je složité džungli jakýmkoli způsobem penetrovat, je vidět i u LIDARu, kde je devadesát šest procent jeho signálu odraženo džunglí.
Právě její hustota vám práci velmi komplikuje. Místo bylo úplně zarostlé, na deset kroků nevidíte, takže si cesty musíte vysekat. A ani pak nemáte vyhráno. Ze spousty monumentálních staveb jsou dnes rozvaliny, takže složitě dáváte dohromady, o jaké budovy mohlo jít.
Nicméně LIDAR se v archeologii využívá už pár desítek let a nejen v provincii Petén, ale i například v kambodžské džungli se díky němu našla už v minulosti některá ztracená města.
Na jak velkém území váš výzkum probíhal?
Nám byla přiřazena plocha džungle o velikosti asi dvanáct set kilometrů čtverečních a bez lidarové technologie a jiných pomůcek bychom vyplýtvali velkou část rozpočtu na terénní průzkum.
Zároveň ale pak jde o to z lidarových dat vykoukat, kde se budovy nacházejí. Tam už přicházejí na řadu algoritmy strojového učení.
V našem případě kolega Marek Bundzel a jiní testovali své algoritmy na minulých expedicích, na už potvrzených a lokalizovaných budovách a verifikovali, do jaké míry je algoritmus v lokalizaci přesný.
Některé specifické skupiny pro mayské osídlení jako třeba kombinace radiální pyramidy a astronomické observatoře se pak algoritmu dají zadat jako kombo, které má v lidarových datech hledat.
A co jste tedy konkrétně v džungli našli?
Je to velký objev, identifikovali jsme místo, hrubé stáří a náturu těch budov. Objevili jsme sedm jednotlivých čtvrtí a v nich třeba pyramidu nebo astronomickou observatoř, ale co přesně to znamená, tomu se chceme tento rok podrobně věnovat.
Musíme zanalyzovat data i nálezy a příští rok bychom rádi naplánovali další expedici. Při té první nás štědře podpořila Nadace Neuron a doufáme, že spolu budeme moct spolupracovat i nadále. Samozřejmě jsme z Guatemaly nic neodvezli, žádné fyzické nálezy, to vše musí zůstat tam. Popisy vykopávek a nálezů budou k dispozici v průběhu jara.
A ukážete město i veřejnosti?
V digitální podobě určitě. Máme předběžné vizualizace, ale budeme na nich letos ještě pracovat. V současnosti probíhá vědecké vyhodnocování objevů a zpracování archeologických nálezů, které jsou převážně pod taktovkou guru celé expedice a člověka, který v Peténu pracuje již patnáct let, Milana Kováče z univerzity v Bratislavě.
Doufám, že v rámci digitalizace kulturního dědictví budeme moct se zpracováním dat pomoci i s naší výzkumnou skupinou CCHAOS na FIT ČVUT v Praze spolu s kolegy.
Cílem je například zrekonstruovat a simulovat, jak civilizace na místě fungovala. Kolega a šéf expedice Ladislav Šilhán, odborník na 3D vizualizace mayských center, už některé části vizualizoval do 3D modelů a postupně je spolu s konkrétními nálezy představíme pomocí realistické 3D animace veřejnosti.
Nejdříve nás ale čeká publikace výsledků expedice v Guatemale.
Vy jste fanynka AI a snažíte se ji popularizovat. Jakou má podle vás dnes ve společnosti pověst? Máme z ní mít obavy, jak někteří odborníci varují?
Nutno podotknout, že lidé nejsou nic extra, jsme zvířata, jsme schopni zneužít i tužku a papír, když na to přijde. Umělá inteligence za nic nemůže, je to jen urychlovač, zkratka. Nemá cenu se tomu bránit a bát se jí. Je potřeba se v oboru vzdělávat.
Asi v tomhle neříkám nic nového a opakuji to jako kolovrátek, ale dokud lidé AI nerozumí, je to potřeba. Zároveň chápu, že ve společnosti bude vždy přítomna iracionální emoce vůči inovacím. Ale jednou z možností, jak ty obavy zmírnit, je vzdělání.
Máte nějaké konkrétní tipy?
My jsme teď s kamarády a pár kolegy z ČVUT založili ústav Mobilis a snažíme se nabízet nejrůznější vzdělávací aktivity – v únoru nás čeká soft launch, tak se na to moc těšíme.
Ale už jsou zde existující iniciativy jako například prg.ai, kde ve spojení s Czechitas přeložili do češtiny finský kurz Elements of AI. S kolegyní Jindřiškou Deckerovou jsme k němu natočily doprovodná videa. Je to zdarma a udělat si ten kurz může každý.
Je to dobrý bod, kde začít s demystifikací. Dále doporučuji iniciativu AI dětem.
A co byste lidem, kteří AI nevěří, poradila?
Je nutné nenechat se stáhnout mediálním humbukem, uvědomit si, že AI se řeší už desítky let, a i když teď kolem sebe vidíme velké pokroky, není to magie. Je důležité chápat obecné principy toho, jak fungují data a vaše digitální stopa, což má velký dopad na vaši bezpečnost online.
Být prozíravý, čemu věřit, chápat, proč a na bázi čeho si vytvářím názor. Uvědomit si, že když je online služba zdarma, v devíti z deseti případů jste produkt vy. Pochopit omezení AI, rizika automatizovaného rozhodování nebo bias dat. Ale zároveň z toho nedělat třetí světovou válku, protože lidé se s falešnými zprávami setkávají už tisíce let, od té doby, co umí číst a psát.
Určitě radím přistupovat k těm věcem racionálně a hlavně mít pod palcem svoje data. My jsme posledních patnáct let, včetně mě, nalévali na sociální sítě všechno možné, vypisovali jsme si nejapné vtípky s kamarády, a pokud nemáte data a hesla zabezpečená nebo pokud k nim máte laxní přístup, tak se k nim může kdokoli s lepší znalostí kyberprostoru dostat.
Ale umělá inteligence jako taková vám nemůže udělat nic, může to být buď špatně naprogramovaný robot, nebo přepážka na letišti, kde vás to nepozná a nepustí, nebo to může vypnout energii pro nemocnice, když se tomu svěří obsluha elektrické sítě.
Ale jinak jsou ta střeva matematika, a když někdo říká, že zavání vědomím, tak za mě akorát vydělává na nepochopení a straší lidi.
Jednoduše řečeno – AI nemá mozek.
Ano, je to něco, co se snaží mozek emulovat, napodobovat. Z evolučního a antropologického hlediska ani my přesně nerozumíme tomu, jak se lidský mozek vyvíjel, a předstírat, že jsme schopni jakýmkoli způsobem replikovat vědomí, tak to je velké sci-fi.
Nicméně, stále se mluví o tom, že nástroje AI dokážou nahradit lidskou práci. Dokonce i Mezinárodní měnový fond ve své nedávno vydané zprávě uvedl, že až čtyřicet procent pracovních míst po celém světě může být vzestupem umělé inteligence ohroženo. Jde o liché obavy, nebo se máme připravit na další velkou průmyslovou revoluci, tentokrát ale pod hlavičkou AI?
Vždy záleží na technologickém vývoji a na tom, co může lidstvu přinést. Vemte si třeba parní stroj. První prototyp vynalezli už staří Římané, konkrétně Héron Alexandrijský, ale nijak je nezajímal, považovali ho spíš za hračku. Takže si na svou slávu a využití musel počkat až do 18. století.
Rozhodně AI některé práce nahradí, některé třeba úplně vymizí. A zcela jistě ten pracovní trh promění. Myslím, že klíčová bude hlavně lidsko-počítačová symbióza, a proto bude velmi důležité v používání umělé inteligence lidi vzdělávat, abychom nezůstali pozadu.
Když se podíváte na Ameriku, tak mezi lety 1790 a 2000 kleslo procento lidí pracujících v zemědělství z 93 procent na 2,4 procenta a Státy kvůli tomu nijak nekrní a nestagnují.
To, že se v historii změny dějí a dějí se často, není důvod pro to, abychom se jich báli. Proto je pro mě extrémně důležité studovat dějiny.
Píšu knihu o historických technologiích a ráda bych jejím prostřednictvím ukázala, jak se společnost vyrovnávala v minulosti s technologickým pokrokem. Že vlastně stále dokola, už od dob, co obýváme jeskyně, řešíme to stejné.
Strach, opatrné přijetí, boom technologie, restrukturalizace společnosti, politický dopad, nový systém, a jede se znovu. Samozřejmě realita je mnohem komplikovanější, ale bylo by příjemné umět se z historie poučit, proto pořád rozebírám AI v historických souvislostech.
Kamarád je překladatel a upřímně se bojí, že jednoho dne jeho roli umělá inteligence převezme. Myslíte, že se to stane?
Vidíte, můj kolega, kamarád z výzkumné skupiny, má nakladatelství a shodou okolností se věnuje i překladům. A říká, že této profesi může AI velmi pomoci, může jim práci zjednodušit a zrychlit. Na druhou stranu, nikdy, alespoň zatím, i když pokrok jde rapidně dopředu, nenahradí lidský faktor.
Proč jsou české překlady Shakespeara od Hilského nebo Odysey od Šrámka tak skvělé? Protože překladatelé byli kreativní, dokázali si s tím jazykem pohrát, a to za vás AI, zatím, nezvládne. I když se bude stále zlepšovat.
Dal mi třeba příklad, že AI použil na překlad historické knihy o Husovi, a když chtěl přeložit část o hranici v Kostnici, nabídlo mu to border of Constance. A Husa asi netrápili zrovna celníci. Tech příkladů je samozřejmě víc s mnohem větší nuancí, tohle je spíše taková legrace. Myslím, že AI může pomoci rutinní práci redukovat a tím podpořit tu kreativní.
Co momentálně zaměstnává vás a dělá vám radost?
Jsem v Čechách, kde jsem součástí výzkumné skupiny CCHAOS na FIT ČVUT. Působím i na Oxfordu jako visiting research fellow na Oxford Internet Institute. K tomu mám svůj YouTube kanál Paioneers Talks jako správný pseudo-influencer, a v potu krve se snažím dopsat knihu o memes a historii. A přiznávám, že mě to táhne zpátky do zahraničí – vloni jsem měla možnost intenzivně cestovat, a jak teď žiji mezi Prahou a Oxfordem, chybí mi to.
Radost a zároveň napětí, abychom to všechno zvládli, mi dělá nově založený Ústav Mobilis (podle mantry kapitána Nema – mobilis in mobili), který má za cíl interdisciplinární vzdělávání společnosti.
No a do toho se snažím víc vracet k archeologii, starat se o rodinu a pejska, vzdělávat se, sportovat, konečně si udělat řidičák, učit se latinsky a stíhat koukat na Cimrmany.
Baví mě prostě všechno a AI nám konec konců může tyhle různé informační body pomoci propojit a interpretovat. Jinak budu muset vymyslet, jak se naklonovat.
