Když se Martin Smetáček žijící v Ekvádoru vrátí do Česka, připadá si na zdejších úřadech jako v ráji. Jak říká, v Ekvádoru nic nefunguje, všechno je složité a španělským „mañana“ se můžou myslet i tři roky. Ani to ale Čecha neodradilo od toho, aby v Ekvádoru vybudoval minipivovar.
Se Smetáčkem, který v Ekvádoru šestým rokem řídí minipivovar Golden Prague, jsme se spojili online v době, kdy latinskoamerickou zemí zmítá neklid. Ekvádor se potýká s nárůstem násilných trestných činů, za kterými je zejména boj drogových gangů.
Situace se navíc stupňuje s nadcházejícími prezidentskými volbami. Na začátku srpna atentátníci zabili jednoho z kandidátů na post hlavy státu Fernanda Villavicencia, hlasitého kritika korupce a organizovaného zločinu.
Villavicencio shodou okolností tři týdny před úmrtím navštívil jednu ze Smetáčkových hospod. Český podnikatel přičítá zhoršení bezpečnostní situace i epidemii koronaviru.
Foto Golden Prague
Smetáček a Fernando Villavicencio
„V souvislosti s protikoronavirovými opatřeními tu panoval velký chaos, zejména v nejlidnatějším městě Guayaquil, kde pandemie zlikvidovala střední třídu. Někteří lidé, kteří přišli o práci, se přidali do drogových gangů, vzali do ruky nože a pistole a začali loupit. Existuje tu několik velkých mafií, které mezi sebou bojují, mají větší moc než centrální vláda a jsou napojené na mexické kartely,“ popisuje.
Když se do Ekvádoru přistěhoval, průměrně tu zastřelili tři až čtyři lidi denně, dneska jde v průměru o šestnáct mrtvých.
Smetáček dodává, že gangy sice bojují mezi sebou, už se ale začaly množit případy, kdy zbloudilé kulky zasáhly kolemjdoucí. „To je momentálně největší riziko. Řada našich kamarádů takto ztratila příbuzné.“
Navzdory nebezpečí nechce a ani nemůže ze země jen tak odejít a raději investuje do bezpečnostních opatření. Jeho lokály například nově střeží skupina bodyguardů. Vyhrocená bezpečnostní situace navíc není podle Smetáčka v latinskoamerických státech ničím atypickým. „Očekáváme, že se situace zase stabilizuje,“ věří byznysmen.
Smetáček žije v Ekvádoru od roku 2012, s vizí vybudovat v Latinské Americe minipivovar sem ale nepřišel. Pouze věděl, že jen co se na novém kontinentu rozkouká, chce na rozvojovém trhu nějaký byznys rozjet.
Původně měl v Kolumbii nastoupit na stáž s neziskovou organizací Aiesec. Jeho budoucího šéfa ale zastřelili ještě před příjezdem, a tak zamířil rovnou do Ekvádoru, kde v třetím největším městě Cuenca pracoval na radnici.
S trojicí kamarádů následně založil firmu South America Connections, která měla do Ekvádoru dovážet české technologie určené hlavně pro odvětví energetiky. Byznysový plán se ale záhy ukázal jako slepá ulička.
„V roce 2015 se nám však podařilo zorganizovat mezivládní misi. Do Ekvádoru přijel zástup českých podnikatelů, mezi nimi i tehdy největší tuzemský výrobce zařízení pro minipivovary Pacovské strojírny. Ekvádorce technologie firmy nadchla. Zajímalo nás proč a zjistili jsme, že je v Ekvádoru velmi dobrá legislativa pro vaření piva, neplatí se tu téměř žádné daně,“ vypráví Smetáček.
Foto Golden Prague
Rodáka z Kutné Hory to zaujalo natolik, že o dva roky později už v Ekvádoru vařil vlastní pivo pod značkou Golden Prague. Minipivovar založil s šesticí přátel a tentokrát se podnikatelský záměr jako slepá kolej neukázal.
Pivovar se dnes těší z měsíčního výstavu přesahujícího třicet tisíc litrů a šesti poboček, jejichž roční obrat dosahuje pěti milionů dolarů (přes sto milionů korun). Poslední pobočku otevřel na jaře v metropoli Quito a nyní firma představuje největší síť pivnic s minipivovary. Její točené pivo nabízí také několik desítek ekvádorských hospod.
K ovládnutí trhu firmě, trochu paradoxně, pomohl koronavirus. Pobočky otevřela na strategických místech, z nichž zmizely podniky, kterým pandemie naopak zlomila vaz. Společnost chystá také expanzi do sousedních zemí, ke které by ráda přizvala silného investora. V Peru by měla začít působit už příští rok.
O necelých osmnácti milionech obyvatelích jihoamerické země se přitom rozhodně nedá říct, že jsou národem pivařů jako Češi. V Ekvádoru je podle Smetáčka relativně malá spotřeba piva na hlavu, asi 35 litrů. V Česku šlo loni o 184 litrů. Sázka na tradiční český jedenáctistupňový plzeňský ležák se tu přesto českým podnikatelům vyplatila.
„Lager měl u Ekvádorců od začátku úspěch. Ukázalo se, že český ležák natočený do mokré sklenice s třemi prsty pěny funguje i jinde ve světě. Za těch šest let jsme Ekvádorce dokázali naučit pít pivo,“ říká devětatřicetiletý Smetáček, který působí jako generální ředitel podniku.
Ekvádorci najdou v nabídce minipivovaru i různé speciály nebo třeba mlíko, které podnik s českými majiteli odlišuje od konkurence. „Když pořádáme nějaké eventy, představujeme tam i šnyt nebo čochtan, pro Ekvádorce jsou ale takové druhy piv spíš nepochopitelné,“ krčí rameny Smetáček.
Stejně tak se v minulosti nesetkalo s úspěchem menu nabízející výhradně česká jídla. Ovšem s výjimkou vepřového kolena, guláše, řízku a klobásy. Ty minipivovar zařadil do stálé nabídky, kterou ale jinak na základě odezvy zákazníků postavil na mezinárodní kuchyni vycházející převážně z ekvádorských surovin. Česká jídla tak tvoří asi patnáct procent z celkové nabídky.
„Ekvádor je jeden z největších vývozců mořských plodů. Zaměřujeme se tedy třeba na krevety nebo tuňáka, a protože máme dvě pobočky na Galapágách, dovážíme si ryby a mořské plody přímo ze souostroví. Děláme i klasická jídla z masa, třeba steaky, a tak dále,“ vyjmenovává spoluzakladatel Golden Prague, který také loni v Ekvádoru získal cenu Obchodní komory Cuenca za ekonomický pokrok na celonárodní úrovni.
U zmínky o Galapágách záhy dodává, že příroda je jednou z mála věcí, které na Ekvádoru lze obdivovat. Běžný život tu už však tak kouzelný jako tropický deštný prales či Andy není. Obzvláště pro podnikatele. Mít co do činění se zdejší byrokracií je podle Smetáčka za trest.
„Jiné latinskoamerické státy, například Peru, jsou byrokracií zatíženy výrazně méně a pro zahraniční investory jsou na rozdíl od Ekvádoru atraktivní. My jsme si řekli, že právě z důvodu, že v Ekvádoru není mezinárodní konkurence tak silná, rozjedeme byznys tady,“ popisuje vystudovaný ekonom. Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje počet tuzemských podnikatelů v Ekvádoru v řádu jednotek, maximálně nižších desítek.
Podobně tristní jako fungování úřadů je podle českého byznysmena také pracovní právo, které se podle některých statistik řadí ve vztahu k zaměstnavateli mezi ta vůbec nejtvrdší na světě.
„Asi úplně nejhorší je, že zaměstnanec ti může dát kdykoli výpověď. Zákon mu umožňuje zvednout se uprostřed pracovní doby a skončit. Musíte na to být připraveni – mít v záloze náhradní pracovní sílu a tak dále. Zaměstnanci vás také mohou zdarma zažalovat, takže kdokoli dá výpověď, firmu pro jistotu i zažaluje, kdyby z toho třeba něco káplo,“ líčí.
Skupina Golden Prague čelila za několik let existence zhruba šedesáti žalobám a jen díky kvalitním právníkům nikdy neprohrála. Pro malé firmy, které si dobré právníky nemohou dovolit, představují takové žaloby závažnější problém.
Foto Golden Prague
Minipivovar Golden Prague v ekvádorské metropoli Quito
„Vím o řadě českých podnikatelů, kteří sem kvůli byrokracii a systému pracovního práva nevstoupili nebo tu časem podnikání ukončili,“ dodává.
Smetáčkův případ to ale není. Přesto má jednou v plánu zemi opustit a vrátit se do Česka. Své čtyřměsíční dceři chce dopřát kvalitnější vzdělávací systém, než jaký funguje v Ekvádoru, a přeje si, aby vyrůstala v české kultuře. Provoz firmy chce uzpůsobit tomu, aby ji mohl bez problémů řídit na dálku.
