„Strýčku Pepine, chcete k snídani čaj, kávu, mléko, čokoládu nebo pivo ? Rum!“ Slavný lyrický film z pera Bohumila Hrabala o krásné paní Maryšce a jejím manželu Francinovi, který má na starosti městský pivovar, zná asi každý. Snímek Postřižiny natočil režisér Jiří Menzel před víc jak čtyřiceti lety a to v Dalešickém pivovaru. Kultovní pivovar pak ale chátral a propadal se do zapomnění. Alespoň než přišel Marek Tichý se svými přáteli.
Architekt specializující se na renovace památek tehdy Dalešice koupil a vdechl jim nový život. Stejně jako nedávno dalšímu městskému pivovaru o dvacet let později, tentokrát v Brně. Právě tady totiž jeho restaurace Poupě otevřela nový pivovar. A z architekta se stal pivovarník na plný úvazek.
Přitom k tomu přišel celkem náhodou. A to tak, že v devadesátých letech Tichý se svými kamarády Petrem Řehořkou a Františkem Jourou oknem vlezli do tehdy nefunkční ruiny Dalešického pivovaru na Vysočině, kde se točily slavné Postřižiny.
Prostor je ale tak nadchl, že ho chtěli zachránit. Pivovar byl tehdy v exekuční dražbě u finančního úřadu, kam proto trojice šla přesvědčit kupující, že jim pomohou s opravou a návrhem jeho nové podoby. Jenže se žádný zájemce neobjevil. Tři kamarádi se tedy rozhodli, že ho koupí sami. A to taky za tři sta šedesát tisíc udělali.
První pivo pak vytočili v roce 2002 tehdy ještě z otevřených dveří garáže. O rok později už ale byla v provozu i hospoda a za další čtyři roky stál i hotel. Objekt z roku 1729 nebylo ale snadné opravit. Bylo třeba myslet na jeho filmovou hodnotu, která se musela přetavit do současnosti.
„Jako architekt jsem nemohl zničit nic historického, museli jsme uchovat také atmosféru Postřižin a pak udělat moderní provoz s hotelem pro padesát lidí a s restaurací,“ vzpomíná Tichý, který obnovoval i vilu Tugendhat, zámek v Kroměříži nebo Národní divadlo v Praze.
Dalešický pivovar byl tehdy jeden z prvních minipivovarů v Česku. V době, kdy trh ovládaly velké pivovary, tu začali zkoušet nové postupy a zajímavá piva. Oživení za celkem šedesát milionů se povedlo a z Dalešického pivovaru se postupně stal velmi dobře fungující podnik distribuující pivo po celé republice a i s vlastní sítí restaurací.
Dnes Dalšice ročně vytočí patnáct tisíc hektolitrů piva, živí sto zaměstnanců a udělají sto dvacet milionů obrat. Už nejsou minipivovar, ale pivovar, byť malý. Zato český, na čemž si Marek Tichý nechává záležet. A Postřižiny do něj stále lákají návštěvníky, kterých se tam ročně otočí desítky tisíc.
Jak už jsme zmínili, podobný příběh se téměř o dvě dekády později odehrál i v případě pivovarského domu Poupě v Brně. I zde se Tichý rozhodl oživit tradici zaniklého pivovaru. Tentokrát bývalého Městského pivovaru, kde vařil i proslulý sládek František Ondřej Poupě, známý experimentátor a jeden z prvních „vědců“ piva.
Také tuhle nemovitost Tichý se svými společníky před pandemií vydražil, a to za dvacet šest milionů korun. Oprava pak spolkla dalších čtyřicet, protože celý objekt na vrcholku stoupající Dominikánské ulice s kdysi proslulou diskotékou Bastila byl v poměrně špatném stavu.
Ostatně jeho základy sahají do 16. století, kdy ho založili dominikáni. Ti jej ale nedokázali obstarávat a dům převzalo město, které zde v roce 1545 začalo samo provozovat pivovar, což nebylo moc běžné, zato to ale bylo výhodné.
Díky městskému kapitálu se z něj tehdy stal největší pivovar na Moravě, který získal největší slávu o víc jak dvě stě padesát let později, kdy zde na konci osmnáctého století vařil pivo proslulý sládek Poupě, který v něm mimochodem zřídil také první pivovarnickou školu na světě.
Na přelomu 18. a 19. století napsal Poupě také knihu, ve které odhalil vše o vaření piva. Po jeho smrti to šlo ale s pivovarem z kopce a v roce 1826 zanikl. Teď se mu má však jeho sláva navrátit a jeho noví majitelé v něm plánují vytočit pět set hektolitrů ročně.
Nový minipivovar Poupě, který je součástí loni otevřené stejnojmenné restaurace, se specializuje na pivní speciály, zejména svrchně kvašená piva. Jeho hlavní ambicí je nabízet lidem pivní šperky, ne nutně v obrovských množstvích, ale v nejvyšší kvalitě. K tomu pomáhá i vybavení pivovaru, které umožňuje uvařit prakticky jakékoli pivo.
„Dalešice dělají vyladěné ležáky, Poupě má být naopak experimentátor. K tomu má k ruce ve sklepě čtrnáct tanků a nahoře v restauraci čtyři sta míst k sezení. Pivo se má totiž pít s lidma v hospodě a ne doma,“ říká Tichý, který architekturu už takřka pověsil na hřebík a je na plný úvazek pivovarníkem.
Pivovarský dům Poupě však není jen o pivu, v prvním patře domu noví majitelé znovu otevřeli kulturní centrum se sálem pro pět set lidí, kde se pořádají taneční nebo koncerty, a dole se podařilo obnovit hudební bar Bastila, který láká na koktejly a DJ party.
