Mají rozdílné profese, ale pracují v podobné záři reflektorů. Jeden se pohybuje na osvětleném pódiu, druhý na osvětleném hřišti. Rapera Calina a fotbalistu Ladislava Krejčího přitom spojují i další roviny jejich života.
Dva mladí talenti z letošního výběru Forbes 30 pod 30 se potkali na konferenci Mladé Česko, která probíhala v prostorách pražské La Fabriky v Holešovicích.
Oba jsou z Brna, kam se rádi vracejí. Město pro ně má atmosféru, jakou ten, kdo v něm nevyrůstal a nežil, nemůže pochopit. „Je to domov. Místo, kde mám své kamarády, rodinu a které mě vždy postaví nohama na zem,“ vzdává moravské metropoli hold Ladislav Krejčí.
Právě z brněnské Zbrojovky, kde se vypracoval v důležitého hráče, přešel na Letnou a oblékl dres ve sparťanských barvách. Pražský klub byl v roce 2016 tím, proti kterému hrál svůj první ligový zápas, o sedm let později pak Spartu v roli kapitána dovedl k vysněnému ligovému titulu.
Calin má moldavské kořeny, ale v Česku žije od svých dvou let. V roce 2022 vydal úspěšné album Popstar a o rok později spolu s raperem Viktorem Sheenem desku Roadtrip. To už bořil tuzemské žebříčky na steamovací platformě Spotify.
On sám přitom statistiky přehrání považuje spíše za úsměvné. Faktem však zůstává, že Calin je v současnosti nejpopulárnějším českým hudebníkem a jeho dosud nejúspěšnější track Hannah Montana má jen na Spotify téměř 32 milionů přehrání. Dalších devatenáct milionů pak posbíral na YouTube.
„U mě ty úspěchy přicházely v brzkém věku a to mě pomalu otrkávalo. U Ládi cítím, že ten tlak ze strany fanoušků je určitě větší. U mě je vše připravené, diváci vědí, co čekat. Ve fotbalu je to jinak. A fanoušci dokážou být i dost nevděční,“ myslí si Calin.
Jeho kamarád mu dává za pravdu. Co se týče emocí, musí s nimi umět pracovat. „Je to smršť. Během zápasu i během celé sezony. Narážíte na neskutečný počet fanoušků a musíte umět reagovat co nejpřirozeněji,“ vypráví mladý sparťanský kapitán.
„Proto mám člověka, kterému důvěřuji a s nímž hodně věcí diskutuji – ale na většinu z nich zůstáváte sami, musíte je umět vyhodnotit a přemýšlet nad nimi. A to přichází časem, věkem i v zážitcích v průběhu kariéry,“ vysvětluje fotbalista.
Ne vždy jsou totiž emoce pozitivní. Záleží, jak se zrovna týmu daří, ale fanoušci by si podle Krejčího neměli ze setkání s ním odnést vzpomínku, která je odradí a zanechá v nich jeho špatný obraz. To samé se pak může stát i na pódiu, špatná nálada musí stranou.
A další shoda: oba muži se snaží žít přítomností, neplánovat, co bude za pár let a nelpět na tom, zda se někam posunou. „Takové plány vás většinou zavedou jinam. Nepřemýšlím nad tím, že bych třeba mohl dostat Grammy, ale raději nad tím, aby vyšlo, do čeho jsem investoval,“ říká Calin.
Když si potřebuje od všeho odpočinout a vrátit se nohama na zem, jede do zmíněného Brna, což je pro něj nejlepší způsob zklidnění. „Brno je něco mezi velkoměstem a malým městem. Je tam úžasná gastronomie a kluby a není tak stresující jako Praha. Nemáte tam tolik strach, že o něco přijdete,“ přibližuje hudebník.
Jaký pro ně byl zatím nejlepší a nejhorší okamžik kariéry? Pro Ladislava Krejčího zisk titulu se Spartou. „Půl roku jsme hráli bez fanoušků, kteří protestovali, to bylo velmi těžké. A pak jsme dokázali vyhrát titul, s čímž přišla i obrovská euforie,“ přiznává.
Pro Calina je nejlepší a nejhorší bod v jeho kariéře úspěch. Člověk za ním sice míří, ale když úspěchu dosáhne, přijde i svazující tlak a stres. Podle obou mladých talentů je ale nejdůležitější, aby člověk věřil tomu, co dělá, a měl z toho radost.
