Náročná horská trasa nebo svižná etapa, kde záleží na každé sekundě. Tadeji Pogačarovi je to jedno, perfektně zvládá obojí. Diváky navíc baví, že místo toho, aby jel na jistotu, chce stále závodit. Jaký je příběh mladého Slovince, který dominuje cyklistice a letos znovu ovládl Tour de France?
V nohách má už výrazně přes tisíc mil, únavu ale přebíjí spokojenost. Tadej Pogačar si v závěru Tour de France pohlídal svůj náskok a závod stejně jako loni dokončil ve žlutém trikotu pro vítěze celkového pořadí. Vítězství prakticky dosáhl už 50 kilometrů před cílem závěrečné etapy, protože kvůli dešti byla následná pasáž po kostkách ve čtvrti Montmartre do celkového pořadí nezapočítána.
Tour de France vyhrál už počtvrté, což se žádnému jezdci v tak mladém věku dosud nepovedlo. Pogačar je tak už v šestadvaceti letech cyklistický fenomén. Za posledních pět let prokázal, že je schopen vyhrát téměř jakýkoli závod v cyklistickém kalendáři.
Má nakročeno stát se nejlepším cyklistou historie. Navíc přitom baví diváky tím, že se nenechává svazovat taktikou. Naopak má chuť stále vyhrávat a své soupeře trápí instinktivní a agresivní jízdou.
„Nikdy jsem si nepředstavoval, že se dostanu na takovou úroveň,“ říká. „Dokud mě to baví, tak se nezměním. Můj vztah k cyklistice je takový, že si ji chci užít. Když z toho zmizí radost, nemá smysl to dělat.“
Díky svým výkonům je dnes nejlépe placeným jezdcem. Loni prodloužil se stájí UAE Team Emirates smlouvu do roku 2030 a ročně si vydělá bez prize money a sponzorských smluv okolo osmi milionů eur, asi dvě stě milionů korun.
Přitom ke kolu se dostal spíše náhodou.
Současná cyklistická superstar nepochází z kdovíjak sportovně založené rodiny. Než se proslavil, vedl jeho otec Mirko továrnu na výrobu židlí a jeho matka Marjeta učila francouzštinu.
Spolu se dvěma sestrami a starším bratrem vyrůstal malý Tadej v městečku Komenda a pomáhal na rodinné farmě. Bavilo ho jezdit na koloběžce, ale než přesedlal na závodní cyklistiku, dělal mnoho jiných sportů.
Vždy záleželo na tom, do čeho se pustil jeho bratr Tilen. „Ten byl také dobrý ve sportu, ale jakmile se mu Tadej začal vyrovnávat, vždycky s tím sportem přestal,“ řekla serveru The Athletic matka Marjeta.
„Tilen nebyl tak cílevědomý. Pořád přemýšlel: ‚Stojí ta dřina za to? Co když to nevyjde?‘ Ale Tadej to takhle neřešil. Šel do toho naplno.“
Nejdříve oba bratři chodili na fotbal, poté hráli basketbal. A když Tilen přešel na cyklistiku, Tadej jej chtěl následovat. Jenže v týmu mu řekli, že je moc malý a má přijít za rok. Počkal a pak ukázal, co v něm je.
Bylo mu deset let, když jej na žákovském závodě poprvé spatřil bývalý profesionální cyklista Andrej Hauptman, současný slovinský národní trenér.
„Na závod jsem dorazil trochu pozdě a první, co jsem viděl, byla velká skupina teenagerů, za kterou asi o sto metrů zaostával malý, o dost mladší kluk, který se je snažil dohnat,“ vzpomínal před let Hauptman.
„Řekl jsem pořadatelům, že bychom měli toho malého povzbudit, aby se dotáhl na špici. Jenže oni mi odpověděli: Není to tak, jak si myslíš. Ten klučina vede. Celé pole už na něj ztrácí skoro jeden okruh.“
Foto Profimedia
Chlapcem, který proháněl starší závodníky, byl Tadej Pogačar. A Hauptman ho měl od té doby na radaru. Až se nakonec stal jeho trenérem a mentorem. „Ukázal mi cestu do světa cyklistiky,“ říká sám Pogačar.
Hauptman sehrál i roli v jeho přestupu do stáje UAE Team Emirates, kde měl kontakty. Ostatně dnes v týmu sám figuruje.
Do své první profisezony v roce 2019 vlítnul Pogačar nebojácně. Původně stáj plánovala, že na podnicích Grand Tour – Giro d’Italia, Tour de France a Vuelta – poprvé vystoupí až v roce 2020, ne-li ještě o rok později.
Jenže když se v květnu 2019 stal historicky nejmladším šampionem závodu Kolem Kalifornie, poslali jej sbírat zkušenosti na španělskou Vueltu. Výsledek: zatímco lídr stáje odpadl, dvacetiletý Pogačar skončil celkově třetí a odnesl si bílý trikot pro nejlepšího mladého jezdce.
Následující rok tak zamířil na svou první Tour de France. Byť v ní ztrácel na krajana Primože Rogliče téměř minutu, den před koncem závodu smazal v časovce manko, vytvořil si téměř minutový náskok, a uzmul si tak žlutý trikot pro vedoucího závodníka celkového pořadí. A už jej nepustil.
Další sezonu už na Tour dominoval – před soupeři nabral více než pětiminutový náskok. Jenže pak byl z trůnu svržen. Dva roky po sobě nestačil na Dána Jonase Vingegaarda.
Pogačar tehdy sklidil alespoň uznání za to, jak umí prohrávat. A to když uznal sílu svého rivala. „Snad ani neexistuje lepší způsob, jak prohrát Tour de France, než takto,“ prohlásil poté, co se mu nepodařilo v roce 2022 setřást Vingegaarda. „Dnes jsem do toho dal všechno s myšlenkou na celkové pořadí. Z Tour odjíždím bez lítosti.“
Poslední dva ročníky jsou ale zase jeho. Na což může mít i vliv, že se Dán loni před závodem vážně zranil a nebyl pak v takové kondici jako dřív.
Je také pravda, že má Pogačar za zády stáj UAE Team Emirates, do které ze Spojených arabských emirátů každý rok tečou desítky milionů eur. Díky tomu má „Pogi“ k ruce zkušené týmové parťáky.
Jak ale mnohokrát během let ukázal, jeho úspěchy jsou důkazem hlavně jeho cyklistického umu. A také úkazem jeho psychiky.
„Když je se svými týmovými parťáky, tancuje a vtipkuje,“ říká sportovní manažer týmu UAE Joxean Fernandez Matxin. „Ale pak si nasadí přilbu a cvak! Je to úplně jiný Tadej.“
„Má skvělou schopnost poznat, kdy se má soustředit a kdy může zvolnit,“ doplňuje matka Marjeta.
Sám Pogačar si užívá situaci, do které se dostal. „Jízda na kole je pro mě v posledních pár letech jako pohádka.“
„Zatím si i s fanoušky podél silnic užívám tohle utrpení, stále dokážu jít na doraz a držet si výkonnost. Myslím, že až tenhle oheň vyhasne, začne forma nejspíš upadat. Ale právě teď jsem na vrcholu své kariéry, už poslední dva nebo tři roky. Budu se snažit vydržet tak dlouho, jak jen to půjde,“ říká závodník.
