Advokátní kancelář BBH patří do elitního klubu hned dvakrát. S tržbami přes tři sta milionů korun ročně a vyššími desítkami právníků se počítá mezi největší právnické firmy na tuzemském trhu. Zároveň pracuje pro nejmocnější byznysová impéria včetně PPF, CSG nebo Rockaway. A dělá to tak dobře, že ji čeští miliardáři pouštějí i do soukromých záležitostí. Právě ty mívá na starosti partnerka kanceláře a specialistka na správu majetku Kateřina Winterling Vorlíčková.
Nejbohatším Čechům radí doslova od kolébky do hrobu. K prolomení ledů jí pomáhá i šampaňské nebo moderní umění. Také v nich se totiž skvěle vyzná. Kateřina Winterling Vorlíčková musí být nejen advokátkou, ale svým způsobem klientům také psychickou oporou. Záležitosti, které s nimi řeší, jsou totiž mnohdy emočně náročné, citlivé a někdy i nepříjemné.
„Když spolu vymýšlíme třeba pravidla svěřenského fondu a strukturujeme rodinný majetek, musíme mluvit o smrti, o možném rozpadu jejich manželství, o narození dalších dětí,“ říká zkušená právnička. „V byznysu i v životě se vám může stát opravdu cokoli. Je dobré myslet na to všechno dopředu. Jen tak předejdete ještě větším problémům,“ připomíná. O peníze totiž i tady často jde „až“ v první řadě. A velký majetek mnohdy znamená velké starosti.
Česko-slovenská advokátní kancelář BBH vznikla v roce 2000 ještě pod názvem Brzobohatý Brož & Honsa, zprvu se etablovala hlavně v obchodní, bankovní a finanční oblasti, teď se už jako prémiová kancelář věnuje právním službám zejména v oblastech řešení sporů, fúzí a akvizic, bankovní a finanční regulace nebo soutěžního či insolvenčního práva.
„Přes práci pro velké společnosti jsme se dostali také k poradenství jejich majitelům. Pomáháme jim zejména se správou rodinného majetku, ale taktéž s rozvody nebo závěťmi, dokonce se někdy dostaneme i do sfér trestního práva,“ vypočítává Kateřina Winterling Vorlíčková.
Sama ve firmě začínala téměř před dvaceti lety jako advokátní koncipientka bez manažerských ambicí. Tehdy se vrátila z navazujících studií byznysového práva v Nizozemsku, ale zájemců o práci v advokacii byla spousta a na začínající právničky a právníky nikdo v byznysu nečekal.
U tenkrát čistě pánského vedení právnické firmy však dostala šanci a rychle se vypracovala až na vrchol. „Nijak zvlášť jsem o to neusilovala. Jen jsem se snažila co nejlépe odvádět svou práci. A vlastně to celé přirozeně vyplynulo. Taková je prostě BBH,“ říká skromně žena, která tak trochu přepsala firemní historii – stala se vůbec první ženou-partnerkou BBH.
Absolutní důvěra
V rámci svého zaměření na občanské, obchodní a soutěžní právo se specializuje i na fúze a akvizice, smlouvy, strukturu společností či private equity a vytváření základů pro investice v tuzemsku i v zahraničí.
Byla mimo jiné u prodeje londýnské fintechové společnosti RTGS.global ze skupiny PPF, asistovala u transakcí tradičních průmyslových firem Škoda Transportation či Škoda Power, pomáhala se změnou vlastnické struktury společnosti BigBoard Praha či s nastavením organizační složky Toshiba Europe. Zastupuje i řadu rodinných firem.
Zlom v její kariéře přineslo také přijetí nového občanského zákoníku v roce 2012. V Česku se díky němu začalo mluvit o zahraničních vzorech pro strukturování majetků. O obdobách trustů, o svěřenských fondech, o soukromých nadacích. O tom, že je možné vyčlenit bohatství – firmy, peníze, nemovitosti, ale třeba i sbírky umění nebo šperky – do právních konstruktů, které fungují samy o sobě. A že tak lze majetek ochránit, zabránit jeho nevhodnému dělení nebo jej efektivněji předat dalším generacím.
Právníci i byznysmeni byli nejprve ostražití. Bylo nutné si všechno osahat, pravidla se musela usadit. „Což se poměrně rychle stalo a svěřenské fondy už fungují v Česku stejně dobře jako v zahraničí,“ připomíná Kateřina Winterling Vorlíčková.
Obecné rady ale podle ní v těchto případech nefungují. Zásadní je důvěra a schopnost reagovat na individuální potřeby. „Nejprve musím zjistit, co klient chce a co potřebuje. Předat majetek dětem? Oddělit rodinný majetek od toho firemního? Opustit firmu, exitovat a věnovat se něčemu jinému? To vše nejde probírat bez opravdu velké důvěry.“
Svěřenský fond lze dnes založit velice rychle, uspěchat něco takového se ale nevyplácí. Pravidla pro další nakládání s majetkem určuje takzvaný statut svěřenského fondu, jehož formulace musí být bezchybná, už proto, že ho není možné následně měnit.
„Svěřenský fond by měl být směrem k rodinnému majetku jednotícím elementem. Nástrojem, který směřuje k tomu, aby rodina spravovala svá aktiva společně. Dostáváme se tak často do složitých právních, rodinných a myšlenkových konstrukcí,“ podotýká Kateřina Winterling Vorlíčková.
„Představme si situaci, kdy má klient velmi roztříštěný majetek, je podruhé ženatý, s manželkou mají dvě děti, ale on má ještě dva potomky z předchozího sňatku. Majetek nechce rozmělnit, kdo ho ale po něm bude spravovat? Ideální může být vytvoření rodinné rady, která bude o všem rozhodovat. Dohodnout se tak mezi sebou budou muset manželka a všechny děti,“ popisuje.
V takových případech právníci sepisují rovněž takzvané rodinné ústavy. Ty stanovují práva i povinnosti jednotlivým členům rodiny a řeší, co se stane, pokud mezi nimi dojde k rozkolu. „V takovém případě může za rodinu rozhodnout například takzvaný protektor svěřenského fondu, který na něj dohlíží. Ale opět: všechna pravidla je potřeba mít sepsaná dopředu.“
Šampaňské nezklame
Myslet je třeba i na to, že generace, která by majetek převzala, prostě nepřijde. „Jeden velký sběratel umění tak například pamatuje na to, že pokud nebude mít děti a ani vnoučata, jeho obrazy se rozdělí velkým světovým galeriím,“ prozrazuje Kateřina Winterling Vorlíčková.
Moderní umění sama vášnivě sbírá, trochu překvapivě díky své práci. „Můj klient nechtěl sám chodit na dražby, a tak na ně začal vysílat mě. A já si současné umělce opravdu zamilovala,“ říká.
Z obrazů, které jí zdobí kancelář, má nejraději Vrásnění od Zbyška Siona. „Vyhlédla jsem si ho v dnes už neexistující restauraci Atelier Kalina. Vždy jsem si tam sedala tak, abych na něj viděla. A jednou jsem se zeptala, jestli bych si ho nemohla koupit. Řekli mi, že právě proto tam visí,“ směje se.
O umění prý uvažuje víc srdcem než ekonomicky. A podobně se zrodila její vášeň k šampaňskému. „Když jsme dokončili transakci, občas mi klienti dali pěknou lahev, abych si ji otevřela při nějaké významné příležitosti. Nakonec jsem si pořídila sklep a sbírku velmi kvalitních lahví.“
Se sestrou Klárou dokonce o ušlechtilém vínu s bublinkami napsaly knihu BUM! 75×champagne a aktuálně chystají nové vydání. „Chceme Čechům svět šampaňského víc přiblížit. Protože dokáže velmi pěkně spojovat.“
