První podprsenka se tu vyrobila před 53 lety a od té doby se šicí stroje prakticky nezastavily. Litoměřická firma Timo, jejíž název je zkratkou sloganu „Tvoje intimní móda“, má vskutku barvitou historii. A ve svém čele až donedávna pouze Markétu Jiráčkovou, díky níž značka ustála následky privatizace a později i levnou konkurenci z Východu. Nyní se Markéta o vedení rodinného podniku dělí se svým synem Šimonem.
Velká budova, na jejíž fasádě se skví název firmy, stojí na okraji Litoměřic. Oblečena je v moderním hávu, za což vděčí Šimonu Jiráčkovi, který jej před lety navrhl.
Architekt, ale také vnuk zakladatelky značky Timo Jitky Kalivodové. Té, která v sedmdesátých letech nastoupila do tehdy ještě státního podniku Průmysl prádla a v roce 1973 se podílela na výstavbě nového výrobního závodu právě v Litoměřicích, kde se následně stala ředitelkou.
V něm pracovalo přes šest set lidí a s výrobou spodního prádla patřil podnik k jednomu z největších na světě. Denně tu švadleny ušily přes dvanáct tisíc kusů a většina výrobků končila za hranicemi – hlavně v Sovětském svazu, Maďarsku a Rumunsku.
„V devadesátých letech byla babička přizvaná, aby spolu s pěti pražskými ekonomy privatizovali tři výrobní závody státního podniku. Ve Vysočanech, Lounech a v Litoměřicích. V roce 1992 založili samostatnou značku Timo. Dohromady to byl ohromný kolos, s asi osmi sty zaměstnanci a jen obrat v přepočtu na dnešní peníze byl kolem osmi set milionů korun,“ vzpomíná Šimon Jiráček.
Jenže společné fungování nemělo dlouhého trvání, s otevřením hranic po sametové revoluci se totiž na trh začalo dostávat levnější, a hlavně jiné, neokoukané zboží ze zahraničí, textilní podniky po celé zemi zavíraly a z původních osmi set zaměstnanců ve třech privatizovaných závodech zůstalo kolem sto padesáti.
Zrušila se výroba v Praze, v Lounech a veškerá oddělení se přesunula do Litoměřic. Každý rok se propouštělo padesát zaměstnanců a firma nestíhala splácet půjčku, kterou měla.
Ostatní partneři už o podnikání neměli zájem, neviděli v něm perspektivu ani výdělek, a tak je Šimonova babička Jitka Kalivodová postupně vyplatila. Na rozdíl od nich se na byznys nedívala pouze v číslech, ale taky srdcem. Záleželo jí na výrobě, na kvalitě, na tom, aby v řemesle pokračovali.
Foto Timo
„S radostí říkám, že jsme dnes jeden z velmi mála provozů, kde máme pod jednou střechou ateliér, kde navrhujeme, střihárnu, šicí dílnu, balírnu, sklad hotových výrobků, ze kterého expedujeme koncovým zákazníkům. To umožňuje i zpětný proces, že když si zákaznice poškodí podprsenku, vyjede jí kostice nebo se prádlo rozpáře při praní, pošle nám to a my jsme schopni opravit a poslat jí prádlo zpět,“ vysvětluje Šimon Jiráček.
Důvod, proč si s Šimonem Jiráčkem povídáme na nejvyšším místě budovy, odkud můžete za příznivého počasí vidět i horu Říp, je prostý. Právě on dnes spolu se svou maminkou Markétou Jiráčkovou firmu řídí. Babička Jitka Kalivodová loni zemřela.
Už dlouho předtím otěže značky předala do rukou svých dvou dcer – Markéty a Terezie. Ta první měla na starosti obchod, druhá výrobu.
Podnik se postupně stabilizoval, vymanil z dluhů. „I babička, která už byla v penzi, neměla tolik potřebu firmu kontrolovat. Ale dlouho to tak bylo, každé ráno v 5:30 chodila ze svého domu pěšky do výroby, aby dohlédla, zda vše funguje, jak má,“ podotýká Šimon s úsměvem.
Společné podnikání obou sester skončilo v roce 2021, kdy se Terezie rozhodla založit vlastní malou značku. Markéta se tak stala stoprocentním vlastníkem Tima.
Šimon sice mezi stroji a látkami prakticky vyrůstal a jeho první brigáda ve dvanácti letech bylo balení podprsenek do krabic na export. V dospívání si ale zvolil jako obor architekturu.
Po studiích, kdy chvíli žil v Amsterodamu, kde byl na stáži, začal řešit rekonstrukci dvou budov, v nichž Timo v Litoměřicích sídlí. Dokončily se před dvěma lety.
Foto Timo
Se svými kolegy architekty mezitím založil Studio Bistro, které se zaměřuje na urbanismus a veřejný prostor. Nedávno navrhovali například strategii cyklistické dopravy v Českém Švýcarsku, v současnosti se podílejí na možném rozvoji města Most v průběhu následující dekády. Ve Studiu Bistro jsou čtyři, jeho zapojení je ale v současnosti nízké, většinu času věnuje právě rodinné firmě.
„Cítil jsem tehdy před lety, že mě mamka potřebuje. Ona se zaměřuje hlavně na obchod, vytvořila síť dvaceti vlastních prodejen a propojila přes tři sta partnerských dealerských obchodů. Já funguju jako ředitel pro strategický rozvoj, což je taková všeobjímající pozice,“ konstatuje. Právě strategie firmy na další roky ale byla jednou z klíčových věcí, na kterou se Šimon zaměřil.
„Sice jsem v profesi vykročil jiným směrem, ale to, co má řízení textilky společné s architekturou, je, že v architektuře musíte vždycky velmi dobře porozumět provozním a organizačním problémům, jak to dané zázemí funguje. Je jedno, jestli navrhujete nemocnici, nebo školu,“ popisuje.
„Co dělám tady, je podobné – naslouchám lidem a chápu, jak funguje organizace. Musel jsem se naučit řídit lidi, to pro mě bylo úplně nové téma,“ přiznává Šimon.
Ale zpátky ke strategii, ta firemní před jeho příchodem příliš nefungovala, musel tedy nastavit určité procesy a pozměnit organizační strukturu.
Vytvořilo se zcela nové marketingové oddělení a zavedla nová pozice kreativní ředitelky. Samostatnou kapitolou pak byla inovace výroby, která nabízela spoustu prostoru pro zlepšení.
„Podívali jsme se do světa, navázal jsem komunikaci s různými hongkongskými firmami ohledně automatizace. S týmem jsme vyjeli do Francie, do Bordeaux, kde jsme řešili inovaci v části střihárny. Pořídili jsme nový řezací stroj, díky kterému jsme časově, ekonomicky, ale i materiálově ušetřili,“ vyjmenovává.
To, co naopak fungovalo bezchybně, je řemeslná modelařina. Díky modelářkám, technologům, švadlenám, které pokračují v poctivém řemesle, jež se tu stále drží, se může značka pyšnit precizním zpracováním. Nová kreativní ředitelka přináší větší důraz na aktuální trendy, nové detaily a nové dodavatele materiálu.
„Pozicí naší značky na trhu není šít sexy prádlo a oblékat modelky. Nabízíme prádlo, které má funkční charakter, díky kterému se ženy každého typu postavy dokážou cítit lépe, jsou sebevědomé a nemusejí si podprsenku přes den neustále upravovat,“ tvrdí Šimon Jiráček.
„V současnosti máme nové kolekce, kde se podařilo vycházet z toho, že prádlo je velmi propracované a funkční, ale zároveň mu dáváme nové detaily, tak aby splňovalo trendy dnešní doby,“ doplňuje.
Za značkou stojí více než půlstoletí vysoce řemeslného a kvalitního šití. Cílem Tima není nasednout na každý trend, který trvá třeba jen měsíc. Snaží se naopak udržovat ty produkty, o nichž ví, že mají u zákaznic úspěch.
Foto Adéla Kremplová
Foto Adéla Kremplová
Nově Timo spolupracuje s ambasadorkou – herečkou Anetou Krejčíkovou. Podle Šimona Jiráčka je to žena, která uznává podobné hodnoty, přemýšlí o módě jako nástroji sebeprezentace a zároveň je velmi kritická směrem ke kvalitě a původu toho, co nosí.
„Vedli jsme poměrně dlouhé debaty o tom, co Timo dělá a jestli se hodnotově potkáváme. A upřímně mě překvapilo, kolik lidí tu naši kampaň zaregistrovalo. Určitě na to má vliv i vzrůstající popularita Anety,“ myslí si Jiráček.
Značka Timo klade důraz nejen na kvalitu šití, ale také na materiály. U nich je důležitá zpětná trasovatelnost celého výrobního řetězce.
Znalost dodavatelů je tak naprosto zásadní, odebírají od výrobců z Rakouska přes Španělsko, Itálii, Portugalsko, Turecko, Německo. Všichni jsou držiteli certifikátů kvality, složení a svých vlastních příběhů, jak přistupují ke zpracování látky a jejímu barvení.
„Víme, že se o ně můžeme opřít, když chceme vytvořit něco nového, dokážou nám nabídnout možné varianty. Co nás mrzí, je, že jsme historicky odebírali krajku vždy z Česka, z firmy Tylex, jenže ta bohužel skončila, takže momentálně ji vozíme z Německa,“ upřesňuje.
Timo se řídí mottem, že oblékne každou ženu. Každý výrobek, poté, kdy se vytvoří základní návrhy, dělají nejdříve ve velikosti D75, pak jej stupňují do dalších velikostí a testují, jak sedí. Na to musí být bezchybně zorganizovaná výroba, aby každý dílek dané velikosti směřoval skrze celou šicí dílnu až k výsledku a nikde nedošlo k záměně.
Prádlo testují na zaměstnankyních nebo osloví zákaznice, zda by si nechtěly vyzkoušet roli modelky. Na nich byla ostatně postavena kampaň v loňském roce.
„O tom Timo je – naše modelky potkáváte každý den kolem sebe. Nemáme snahu vytvářet plakáty pro šatny fotbalistů. Timo je značka pro českou ženu a nejdůležitější je, aby jí prádlo stoprocentně sedělo, nevadilo, nikde ji neškrtilo, aby ho na sobě téměř necítila,“ zmiňuje.
Proto jsou například ramínka na podprsence ručně šitá. „Tak poznáte dobře navrženou podprsenku. Když nejde jen o dvě ustřižené gumy,“ přibližuje Šimon Jiráček.
Denně v Timu vyrobí přes tisíc kusů prádla, ročně asi sto tisíc podprsenek a čtyřicet tisíc plavek. Dohromady za rok navrhnou tři kolekce prádla a jednu plavek. Za to, jak budou vypadat, zodpovídá kreativní ředitelka spolu s obchodní ředitelkou, na ty navazují čtyři modelářky, technoložka a švadleny.
Každé čtvrtletí přinášejí na trh nové modely. Když se uchytí, nechají je v portfoliu, když ne, nahradí je zase něčím jiným. Tak v posledních letech vytvořili třeba modely BraLette nebo NettieBra, přičemž obě podprsenky se ukázaly jako extrémně úspěšné u mladších zákaznic, které nosí větší košíčky.
Obrat firmy je přes 140 milionů korun. Šedesát procent z více než dvou set tisíc prodaných kusů míří k zákaznicím skrze dealery, o zbytek se dělí prodejny a e-shop.
Foto Timo
Prádlo dnes Timo vyváží kromě celého Česka i na Slovensko, v příštím roce by ale export rádi rozšířili do Německa a Polska, a to dealersky a skrze e-shop. „Připravujeme online rozhraní, které umožní expanzi kamkoli do Evropy, což je náš cíl. Víme, že produktově jsme velmi konkurenceschopní tomu, co se v Evropě nabízí.“
Timo se snaží svůj řemeslný um nabízet i jiným značkám. Tak tomu už dnes v některých případech je, kdy služby švadlen a zázemí využívají některé zavedené firmy.
„Rádi bychom takhle pomohli i začínajícím českým značkám. Chceme podporovat kvalitní lokální výrobu, nevnímáme to jako konkurenci. Čím více takových značek bude v tuzemsku vznikat, tím lépe, omezí se tak příval mnohdy nekvalitních a levných výrobků ze zahraničí,“ uzavírá Šimon Jiráček.
