Vichr z hor nemusí být pouhý název hry nedoceněného génia Járy Cimrmana. Může se též výraznou měrou podílet na pokrytí tuzemské spotřeby elektřiny. Potenciál větrné energie v Česku je podle odborníků vysoký – a navíc aktuální, vzhledem k válce na Ukrajině, která odhalila zranitelnost dosavadního energetického systému.
Z větru pochází v současnosti pouze jedno procento elektřiny vyrobené v Česku. Podle projektu Evropa v datech by však mohly větrné elektrárny do roku 2040 pokrýt až deset procent energetického mixu republiky.
Že v Česku pořádně nefouká a nevhodné přírodní podmínky limitují ekologicky čistý a provozně levný zdroj výroby energie? Studie Ústavu fyziky atmosféry (ÚFA) Akademie věd to označuje za nepravdivý mýtus.
„Co se týká větrnosti a charakteru krajiny, máme velmi podobné podmínky pro větrné elektrárny, jako jsou v jižní polovině Německa. Přesto u nás nevyužíváme větrné elektrárny ani z desetiny jako tam,“ konstatuje předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa.
Studie ÚFA ukazuje i vhodné lokality pro instalaci větrníků: i po nutném vyjmutí chráněných krajinných oblastí, vrcholků hor nebo míst s hustým osídlením, zbývá výrazná část území. Jako nejlepší se jeví Ústecký, Liberecký a Karlovarský kraj, přičemž tam je už dnes pokrytí větrnými parky větší než v jiných regionech.
Zmíněné procento elektřiny vyrobené v Česku pomocí větru konkrétně znamená 690 gigawatthodin za rok 2020. To je třikrát méně, než kolik dodaly do sítě elektrárny solární, vodní a spalující biomasu. V Evropské unii se podíl elektřiny z větru vyšplhal na osmnáct procent a na unijním území se intenzivně budují další větrné parky i větrné farmy na moři.
ÚFA uvádí, že z větru by mohlo do roku 2040 pocházet v Česku 6,2 terawatthodiny, tedy deset procent ročně spotřebované elektřiny – přibližně spotřebu Moravskoslezského kraje. Optimistický scénář, počítající s instalací turbín v maximální hustotě při využití veškerých technicky vhodných ploch, dokonce mluví o třetině tuzemské roční spotřeby elektřiny.
„Problémem je ale dlouholetý vlažný přístup státu. Vítr stejně jako ostatní obnovitelné zdroje musí být pro stát jasná priorita a musí to veřejně a opakovaně deklarovat,“ je přesvědčen Štěpán Chalupa.
Kromě nedostatku politické podpory či zdlouhavého povolovacího řízení brzdí investice do elektráren tohoto typu rovněž řada mýtů a neúplných informací. Ty se přitom netýkají jen báchorek o špatných povětrnostních podmínkách – mluví se i o tom, že větrné elektrárny jsou drahé a jejich výroba neekologická.
Pakliže ale posuzujeme finanční nebo surovinovou náročnost jejich budování, je třeba posuzovat celý životní cyklus výroby a provozu zařízení, včetně nákladů. Větrné a solární elektrárny mají oproti jiným zdrojům z principu tu výhodu, že cena vstupů, tedy paliva, je u nich nulová a jsou v tomto srovnání zdroji s nejnižšími emisemi i cenou.
„Obnovitelné zdroje jsou komplexní systémy a jejich ekologická výroba, provoz a likvidace nejsou triviální, nicméně je to již vyřešený problém,“ konstatuje Lukáš Ferkl ze společnosti EnviTrail, která se zabývá uhlíkovým auditem. V porovnání s fosilními zdroji je celkový dopad na přírodu v rámci životního cyklu daleko nižší, ve smyslu emisí skleníkových plynů dokonce zhruba sto až dvěstěkrát nižší než u fosilních zdrojů,“ odhaduje Ferkl.
A energetická návratnost elektráren? „Před deseti lety se uvádělo dva roky, ale s nárůstem instalovaného výkonu a zefektivňování výroby teď hovoříme o době kratší než rok. Jinými slovy, energii potřebnou k výrobě větrné elektrárny tato větrná elektrárna vyrobí do roka,“ odpovídá Štěpán Chalupa.
Z
objektivních dopadů větrných elektráren na člověka je
nejzásadnější hluk. „Ten zpravidla není příliš intenzivní,
za určitých podmínek ale může, zejména v noci,
působit obtěžujícím dojmem,“
připouští
Chalupa.
Větrné elektrárny se ovšem nestavějí v osídlených oblastech. Mají-li stát v blízkosti obytných domů, musí k tomu být odborný posudek a povinnost dodržet noční hlukové limity je zásadním omezením pro umístění. Riziko hlučnosti navíc znatelně snižuje údržba.
„V obecné rovině nejsou pro Čechy větrné elektrárny kontroverzní, nevnímají je jako něco, proti čemu se má bojovat. Něco jiného samozřejmě je, když vám mají vyrůst za chalupou, ale tento přístup vidíme všude po světě,“ komentuje náladu společnosti Nikola Hořejš z agentury STEM.
Zároveň upozorňuje, že přístup k obnovitelným zdrojům, včetně těch větrných, se v posledních letech ve společnosti změnil: „Ubylo historek o jejich nesmyslnosti. Lidé naopak vidí, že mohou pomoci ušetřit za energii, a proto se o problematiku zajímají.“
Větrné elektrárny mohou samozřejmě představovat nebezpečí pro jisté živočišné druhy, především netopýry a velké ptáky.
„Známé organizace na ochranu přírody, například britská Královská společnost pro ochranu ptáků nebo Světový fond pro ochranu přírody, však větrnou energetiku podporují pro její význam v ochraně klimatu. Globální změna klimatu představuje mnohonásobně větší hrozbu,“ podotýká Chalupa.
A pak je tu samozřejmě hrozba, k jejímuž vyřešení mohou „větrníky“ přispět. Tuto hrozbu představuje utnutí dodávek plynu z Ruska. Jak by pak bylo úlevné konstatovat s pohledem na horizont a rotory elektráren: „A přece se točí!“
