Jsme takoví pološimpanzi ze savany, kteří se snaží zorientovat v džungli neustále se rozvíjejících nových technologií, kterým někdy nestačíme, říká s nadsázkou Sara Polak. Mladá archeoložka doby digitální a antropoložka s titulem z Oxfordu vysvětluje, co by měla o umělé inteligenci vědět i vaše babička a jak blockchainové metaverzum vytváří evoluční tlak na status quo.
Narodila se v Praze, vyrůstala ve Vietnamu, studovala v Anglii. „Byla jsem divné dítě,“ říká o sobě, „které radši než na pískoviště tahalo rodiče každý víkend do muzea.“ Vystudovala evoluční antropologii a archeologii, ale kariéru nakonec našla v moderních technologiích.
V Británii dělala headhunterku pro Palantir Technologies, datový gigant založený Peterem Thielem s tržní kapitalizací přes 27 miliard dolarů, potom analytičku v NationBuilderu, který vyvíjí software na vedení online kampaní pro politické strany.
Měla na starosti digitální infrastrukturu prezidentských voleb v Americe nebo pro- i protibrexitové kampaně. Z Londýna šéfovala evropské pobočce novozélandského startupu Dexibit.
A při všech těch štacích se Sara dostala nejen k umělé inteligenci, která ji dnes živí, ale taky k ocenění Business Revolution Award od britského ministerstva zahraničního obchodu vyhlašovaného v rámci soutěže European Tech Women Awards.
K tomu má rozepsanou knihu o memech a historii a její příspěvky na Twitteru občas lajkuje sám velký Elon Musk. Ve zkratce: v devětadvaceti má za sebou Sara Polak celkem barvitý životní příběh.
Jeho další kapitolu píše poslední dva roky zpátky v Praze. U jména má uvedené „archeoložka v AI“, pořádá hackathony a konference, v Paralelní Polis založila útočiště pro geeky a technologické nadšence Paioneers Lab, na popularizaci vědy spolupracuje s Fakultou informačních technologií ČVUT, Prg.ai nebo Science to Go.
Zabývá se tím, co může lidem přinést umělá inteligence a jaký bude mít vliv na vývoj společnosti. A taky co všechno se pod dnes tak často užívanou zkratkou AI skrývá – je umělá inteligence hoax, nabubřelé PR, nebo další krok v evoluci lidstva?
„Je to především sada algoritmů, statistických matematických modelů, které dokážou efektivně analyzovat obrovské množství dat. Objem, který by lidský mozek chroustal roky nebo tisíce let, zpracuje jako mlýnek na maso během pár sekund za nás. A tím je nástrojem pokroku,“ říká Sara Polak.
***
Co by měl každý člověk, včetně mojí babičky, vědět o umělé inteligenci?
Že o ní nemá přemýšlet jako o nějaké magii, černé skříňce nebo Terminátorovi. Že se jí nemá bát. Že stačí prolomit tu psychologickou bariéru a pochopit, že umělá inteligence je závislá na vstupních datech a pravidlech, kterými ji my lidé krmíme, že nemá žádné vědomí, nemá duši ani emoce. Navzdory tomu, že jí tyhle lidské vlastnosti rádi přisuzujeme.
Proč to tak děláme?
To je lidská vlastnost daná evolucí. Nemáme srst, ostré zuby ani drápy, náš sluch i čich jsou nic moc, ale co se nám evolučně podařilo, je vývoj mozku. Tam jsme to vyhráli. A mozek má tendenci vidět ve věcech symboliku. Někde něco zašustilo, pračlověk utekl, ale zároveň přemýšlel, co ten zvuk způsobilo.
