Vítkovický Jan Světlík. Jeho jméno představuje nejen na Ostravsku skutečný pojem. Ale nejen tam.
Ve světě byznysu byl poslední roky spojován především s dlouhým a vysilujícím bojem o impérium Vítkovice Machinery Group, karta se však postupně obrací. Člověk by neřekl, že něco, co se jmenuje „bezešvé ocelové lahve na stlačený plyn“, někdejšího vítkovického velkoprůmyslníka vrátí do žebříčku českých miliardářů.
Přesně to se ale loni stalo. Jeho Cylinders Holding je nyní tím hlavním, k čemu milovník výtvarného umění, golfu a oceli Jan Světlík nyní upíná svou pozornost a úsilí.
„Svoje flašky“, tedy lahve na stlačený plyn, s nimiž Světlík jako kovář-lisař kdysi v osmdesátých letech ve Vítkovicích začínal, zachránil – a vyplatilo se mu to.
Dnes je Cylinders Holding ve svém oboru světovou špičkou a na trhu s tlakovými lahvemi také evropskou jedničkou. Zaměstnává přes tisíc lidí, loňské tržby činily přes 4,4 miliardy korun a EBITDA dosáhla na 570 milionů korun. To i v pandemickém roce představuje meziroční růst, jakkoli skupina původně očekávala tržby ještě zhruba o půl miliardy vyšší.
Mezi produkty skupiny patří i lahve na kyslík pro pacienty s covidem k lůžkům na jednotkách intenzivní péče. Ty se v loňském roce ukázaly jako zásadní součást portfolia Cylinders Holding a byly ostatně i příčinou, proč se Jan Světlík nedávno rozhorlil na Twitteru.
Na této sociální síti je vítkovický miliardář mimochodem mimořádně aktivní, i když zrovna nekomentuje vyjádření politiků. Popisuje tu nejen svoje aktivity, ale třeba i dění na světovém trhu s uměním.
Nedávno nadšeně komentoval i rekordní výsledek plátna svého oblíbence Františka Kupky Tryskání II, které se v Londýně prodalo za bezmála čtvrt miliardy korun.
Skupina Cylinders je pro Světlíka rodinnou záležitostí. Loni poprvé se ostatně Světlíkovi objevili i v našem žebříčku rodinných firem.
Řízení Cylinders Holding se účastní celá rodina v čele s Janem Světlíkem jako zakladatelem skupiny, manželka Liběna a dva synové se podílejí přímo na řízení. Dcera a nejmladší syn pak s firmou spolupracují prostřednictvím svých projektů.
Pokud sám Světlík něčeho na uplynulém roce lituje, je to prý fakt, že vůbec nestihl odpočívat. „Kdybych měl jednu věc loni udělat jinak? Měl jsem odjet na dovolenou, a ne jen pořád pracovat,“ říká Jan Světlík v aktuálním rozhovoru pro Forbes.
Co je pro vaši firmu letos největší výzvou?
Výzkum a vývoj nových výrobků, které zapadají do strategie Green Deal, současně vývoj produktů pro rozvoj vodíkových technologií a rozvoj vzdělávacích projektů, které by nám měly v budoucnu přinést lidi chápající, kam se ubírá svět.
Ovlivnil uplynulý rok vaši firmu už napořád? Změnil zásadně váš byznys?
Testujeme zaměstnance, zvyšujeme automatizaci a robotizaci, modernizujeme, investujeme do aplikací našich lahví. To bychom dělali tak jako tak. Významně jsme změnili pohled na trh kyslíkových lahví. To je zásadní změna, ke které jsme dospěli.
Jaké bylo nejdůležitější strategické rozhodnutí, které jste v souvislosti s pandemií a vaším byznysem udělali? Co se vám vyplatilo?
Úspěchem byly čtyři investice. V Bělorusku se dobře rozjela naše firma Cylinders BEL, vybudovali jsme halu montovaných aplikací, ve Vítkovice Milmet v Polsku jsme postavili a rozjeli novou linku, povedla se automatizace a robotizace studených procesů. Největší výzva byla hala a linka aplikací a její najetí, které pokračuje letos.
Kromě toho jsme vytvořili dva vývojové týmy, abychom společně s Vítkovicemi, a. s., nachystali velký projekt: vodíkové město H2 District na bývalé haldě v Ostravě. Vyvinuli jsme desítky nových výrobků na technologie spojené s vodíkem, pro jeho skladování a přepravu. A vytvořili jsme deset vývojových aplikací pro kyslík.
Dopustili jste se loni i nějakých velkých chyb? Litujete něčeho?
Velkých chyb jsme se nedopustili. Ale vyrobili jsme deset tisíc kyslíkových lahví, o kterých tvrdil stát, že je musíme přednostně dodat, že si je nakoupí, a pak nám rozhodnutím ministerstva zdravotnictví zůstaly na skladě a musely se prodávat s českým značením do ciziny.
Kdybyste mohl loni jednu věc udělat jinak, co by to bylo?
Měl jsem odjet na dovolenou, a ne jen pořád pracovat.
Foto Jiří Turek, Jana Jabůrková
Byla pandemie pro váš byznys v nějakém směru i příležitost k růstu?
Pracujeme bez ohledu na pandemii, jak na investicích, tak akvizicích. V našem oboru, kde se pohybujeme na globálním trhu, si nemůžeme dovolit stát a čekat. Rok 2020 byl rokem covidu, ale i rokem vývoje. Rok 2021 je rokem zrychlení vývojových projektů, růstu produktivity a posilování vzdělávacích projektů v Dolních Vítkovicích.
Vidíte v boji s covidem teď nějaké světlo na konci tunelu? Jak se z téhle krize můžeme co nejrychleji dostat?
Postupným otevíráním ekonomiky za současného dodržování hygienických zásad. Mnohé státy jdou touto cestou a podle mě je to rozumnější, než si namlouvat, že lidé nikam nechodí, nikde neoslavují, nikde nepijí alkohol.
Co by vám teď, po roce boje s koronavirem, ze strany vlády nejvíc pomohlo?
Vláda by měla přestat hledat viníka situace a měla by nastavit srozumitelná, vymahatelná pravidla dalšího fungování. Prováděcí předpisy a metodiky k těmto pravidlům by měly být k dispozici hned, jakmile se zavádějí, abychom nepátrali metodou pokus omyl, co se po nás chce. Elektronizace, digitalizace státní správy musí významně zrychlit, zatím vlastně nikam nedospěla. A teď je to strašně znát.
