Od tragické nehody airbusu A320 společnosti Germanwings, při níž zahynulo všech 150 lidí na palubě, uplynulo už skoro sedm let. Přesto na tuhle nehodu svět letectví jen tak nezapomene.
Vnesla do něj úplně nový úhel pohledu, který se propsal i do nových bezpečnostních postupů. Od ostatních leteckých katastrof se totiž let v něčem lišil. Náraz stroje mířícího z Barcelony do Düsseldorfu nezpůsobil defekt na letadle, ani špatné počasí – nehodu úmyslně zavinil pilot.
Německý důstojník Andreas Lubitz prokazatelně trpěl depresemi a pád letadla ve Francouzských Alpách naplánoval jako sebevražedný akt. Zemřít kromě něj muselo i všech 144 cestujících a dalších pět členů posádky, aby letecké orgány začaly tematizovat špatné psychické stavy zaměstnanců jako možné příčiny nehod a katastrof.
„Tahle problematika tu přitom byla vždycky, jen se o ní nemluvilo,“ vypráví Josef Šupík, kterému se ještě před třicítkou podařilo vybudovat a propojit dvě zdánlivě nesouvisející kariéry. Pilotem chtěl být už od dětství, to si ale schovaný v bunkru postaveném z peřin představoval, že řídí raketu.
„Ze snu o létání později sešlo, myslel jsem, že to nepůjde kvůli nošení dioptrických brýlí. Rozhodl jsem se tedy, že půjdu studovat psychologii, která mě vždycky zajímala,“ vzpomíná.
Ve svých čtyřiadvaceti letech, krátce po dosažení bakaláře, se ale ke snu o létání rozhodl vrátit. „Zúčastnil jsem se výběrového řízení ve výcvikovém středisku a přijali mě. Že budu dopravní pilot i psycholog zároveň vzniklo tak nějak samo a já jsem za to teď vděčný,“ říká muž, který je aktuálně pilotem boeingu 737 u českého dopravce Smartwings a vedle toho provozuje psychologickou praxi.
Dosažení obou cílů ale zdaleka nebylo zadarmo. Zatímco tehdy čtyřiadvacetiletý student dokončoval vysokou školu a pracoval na získání potřebného vzdělání v oboru psychologie a psychoterapie s dalším zaměřením na dopravní a leteckou psychologii, nalétával hodiny a pracoval na získání licencí potřebných pro řízení dopravního letounu.
To se mu podařilo a začal s praxí v obou odvětvích. V roce 2020, kdy komerční leteckou dopravu po celém světě zastavila pandemie covidu, pak založil firmu spojující obě profese. Dostala název Aviation Psychology a po dvou letech od založení spolupracuje se zhruba dvacítkou leteckých společností po celé Evropě.
„Hlavním trhem pro nás ale zůstává Česká republika a Slovensko, kde fungujeme především s bizjetovými společnostmi včetně například tuzemské společnosti Airstream a dalšími aerolinkami,“ pochvaluje si Šupík. „Aktuálně zajišťujeme jak psychologické posouzení pro stovky pilotů, tak následné psychologicky podpůrné programy i pro další zaměstnance leteckých společností,“ upřesňuje.
Průběžnou psychologickou podporu totiž musí aerolinky pilotům a pilotkám poskytovat na základě nařízení leteckých úřadů včetně Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA), odvisejícím od zmíněné tragédie Germanwings. „Andreas Lubitz přitom nebyl první, pamatuju si třeba pilota, který trpěl halucinacemi a navedl letadlo do oceánu nebo dalšího, který si kvůli své psychóze za letu myslel, že jsou na palubě teroristi,“ uvádí Šupík a mluví v těchto případech o selhání systému.
„Až na základě nehody Germanwings je každá aerolinka v Evropě povinna zajistit svým pilotům psychologickou péči, což byl obrovský posun a detabuizace problematiky,“ popisuje důležitý posun. „Do té doby museli piloti absolvovat psychologické posouzení jen kvůli vstupnímu osvědčení zdravotní způsobilosti první třídy, které často získávají před dosažením dvaceti let věku.“
Česko bylo navíc podle Šupíka v péči o psychické zdraví pilotů a pilotek spíše na chvostu – sám se proto účastní zahraničních konferencí leteckých psychologů a psycholožek, kde má příležitost učit se od světových kapacit ze společností jako Lufthansa nebo z britského Královského letectva. Zkušenosti pak zužitkovává ve své firmě.
„Letecký svět je poměrně malý, ale poptávky našich služeb stále přibývají a seznam leteckých společností, se kterými spolupracujeme, postupně narůstá. To nám dává pocit, že to děláme dobře,“ komentuje šéf firmy, která vloni zdvojnásobila obrat a chystá se investovat především do dalšího vzdělávání. Aktuálně také mění adresu z centra Prahy na Letiště Václava Havla.
„Sám se ale na Aviation Psychology nedívám jen z byznysového hlediska, je to především o snech. I když jsem v práci, tak nemám pocit, že pracuju – a to se týká jak psychologické ordinace, tak kokpitu,“ opisuje kruh ke svým ambicím z mládí.
