Černouhelné pískoviště Daniela Křetínského je v potížích. Zatímco hnědouhelné doly v Německu jeho Energetický a průmyslový holding (EPH) táhnou, jen je čas od času blokují ekologičtí aktivisté, polský podnik PG Silesia, který se zaměřuje na těžbu černého uhlí, je dlouhodobě ztrátový. Skupina EPH tak počítá s opuštěním tamního trhu.
Křetínského polský energetický byznys představuje jen malou část energetického impéria EPH, jehož tržby vloni souhrnně činily 8,6 miliardy eur a provozní zisk dosáhl hranice 2,1 miliardy eur. V Polsku je situace opačná a společnost PG Silesia je v posledním desetiletí stabilně ztrátová. A to i přes investice, které za posledních deset let čítaly asi 1,5 milardy zlotých.
Zatím se ztráta největšího soukromého černouhelného dolu v Polsku držela spíše v desítkách milionů eur. V roce 2019 ale rapidně vzrostla a dosáhla hranice 255 milionů eur. O rok dříve to přitom bylo „pouze“ 15 milionů. Podle mluvčího EPH Daniela Častvaje není za současných podmínek na trhu pro EPH ekonomicky obhajitelné, aby skupina dále investovala do těžby černého uhlí, a proto plánuje polský trh opustit. Na stole je tak možnost prodeje menšinového podílu, který v současnosti představuje 38,93 procenta.
Mezi úspěšné podniky, které skupina vlastní, patří naopak hnědouhelné doly a elektrárny v Německé Lužici a Sasku-Anhaltsku. EPH zde vlastní společnosti MIBRAG a LEAG, které na východě provozují čtyři povrchové doly, jež souhrnně produkují asi 60 milionů tun lignitu, tedy mladého uhlí. Odbyt pro něj pak, mimo jiné, nachází ve svých elektrárnách Schwarze Pumpe, Boxberg a Jänschwalde. Právě vysoké ceny za elektřinu v Německu Křetínského skupině loni pomohly k extrémně úspěšnému roku.
Problém PG Silesia spočívá v tom, že produkuje energetické uhlí, jehož cena se po loňském propadu pohybuje okolo 50 dolarů za tunu. To při hlubinné těžbě nepokryje ani náklady. Se stejnými potížemi se přitom potýká většina těžebních společností v hornoslezské pánvi, po obou stranách česko-polské hranice.
