skip to main content

Včera v podcastu, dneska na Netflixu. Streamovací platformy nás chtějí udusat obsahem, který už známe

Co si budeme povídat, dokusérie Pán tygrů byla příjemným zpestřením začátku pandemie, když jsme všichni zavření doma bez dechu sledovali šílenou sebranku white trash Američanů, kteří neměli zuby ani soudnost, zato vlastnili spoustu zvířat. Ano, od sedmi epizod nešlo odtrhnout oči stejně jako od autonehody, tenhle divácký zájem si ale Hollywood vyložil tak jako vždycky. Tedy nešťastně.

Netflix začal vyrábět další zbytečné série, které jen uměle natahovaly a vytěžovaly už dovyprávěný příběh. Konkurenční platforma Peacock před pár týdny dokonce uvedla hranou rekonstrukci rozbrojů mezi Joem Exoticem a Carole Baskin, v níž si rivaly zahráli John Cameron Mitchell a Kate McKinnon. To na papíře zní jako celkem lákavé obsazení, ale ruku na srdce – opravdu se chceme dívat?

Jinými slovy – pandemie ještě neskončila a na streamu už je nová verze story ze začátku pandemie, kde se dva komici urputně snaží být stejně výstřední jako jejich skutečné předobrazy, jejichž excentričnost si všichni pamatujeme, jako bychom ji viděli včera.

Nejde ale jen o tygří lidi, rozpuk streamovacích platforem a neutěšitelný hlad po novém contentu nám posledních pár týdnů přináší konstantní pocit déjà vu.

Vezměte si Michelle Obama. Není snad nikdo, kdo by ji neměl rád. Ale všechno má své limity. Po nedávném mediálním turné s novou knihou a dokumentu na Netflixu se teď na malých obrazovkách objevuje znovu.

Tentokrát v podání herečky Violy Davis jako jedné z výrazných amerických prvních dam historie v minisérii stanice Showtime The First Lady. Co nového, přelomového a dosud nevyřčeného se o ní dozvíme?

Kroťte očekávání, protože první epizody přinášejí opět stejný příběh o hledání vlastního hlasu v nepřátelském prostředí, který posouvají povznášející, ale návodné a patetické fráze, díky kterým to celé zase působí jako přísně autorizované budování osobního brandu.

Najednou se tak přistihnete, že přepínáte zpátky na Netflix, jen abyste si tam pustili přírodopisný dokument o světových národních parcích, k němuž namluvil voiceover Barack Obama. To je totiž něco, o čem ještě nemluvil.

Reklama

Pro boj mezi platformami je tak příznačná neustálá recyklace známých kauz, které jsme ještě včera naposlouchávali v podcastech, četli o nich články nebo o nich hltali dokumenty. Jde o příběhy, které ještě vůbec nezestárly a scenáristé se na ně bohužel často nedokážou podívat čerstvým okem.

Je tady třeba Neskutečná Anna, minisérie o newyorské podvodnici, která se vetřela do tamní smetánky. Vyšel o ní virální článek a její neuvěřitelný příběh se řešil horem spodem v médiích, až ho zpracoval Netflix. Celé to působí, jako kdyby se před vámi měla rozvinout kriminální sága století, která bude zároveň řešit facety moderní slávy ve virtuálním světě, v reálu je to ale příběh o tom, jak někdo na fancy večeři použil cizí kreditku.

Za podobnou rychlokvašku platí i The Dropout na platformě Hulu, příběh jiné podvodnice, která už operovala v mnohem vyšších částkách. Amanda Seyfried s přízvukem žadonícím o Emmy hraje zakladatelku biotechnologické společnosti Theranos Elizabeth Holmes, která obelhala investory s domnělou přelomovou technologií na testování krve. Problém? O Elizabeth jsme před třemi lety viděli strhující a dokonale shrnující dokument na HBO.

A to je ostatně i případ Michelle Carter, mladé Američanky, která byla odsouzena za neúmyslné zabití svého přítele. Na HBO najdete dvoudílný dokument Miluji tě, teď zemři, jenž řeší, do jaké míry může být teenager zodpovědný za sebevraždu jiného teenagera. Na Hulu je teď to samé, akorát v hrané podobě – v minisérii The Girl From Plainville, kde Michelle s dokonalým líčením imituje Elle Fanning.

Což o to, diváci milují krimi o lidech, kteří jsou vlastně jako oni, a kde vinu obligátně nenese jen pachatel, ale i společnost. Sledovat současnou produkci je ale jako trčet v časové smyčce čtyřikrát propraného obsahu, jenž je jen rozpohybovanou verzí novinového clickbaitu, který není nijak autorsky uchopen, tudíž se veze jen na trendech a buzzwords. Nemusí být ale tak špatně.

Úlevně tak působí třeba prohlášení tvůrců Koruny na Netflixu, kteří se zařekli, že série o Harrym a Meghan nás nečeká. Jde prý jak o kreativní, tak etické rozhodnutí. Scenárista Peter Morgan dokonce prohlásil, že ho nejvíce zajímají události, které se staly před dvaceti lety, protože to je podle něj doba, kdy lze skutečně pochopit relevanci často jen rádoby významných milníků.

U Joea Exotica a Carole Baskin to ale prosím nechme na třicet, děkuji.