skip to main content
30 pod 30

Ve stopách babičky. Kdo je šermíř Choupenitch, český objev olympijských her

Jmenuje se Choupenitch. Alexander Choupenitch. Česko má druhého medailistu z olympijských her, navrch dokonce člena žebříčku Forbes 30 pod 30 z roku 2015. Dnes sedmadvacetiletý dlouhán s netradičním jménem vybojoval v Tokiu bronz v neméně netradiční disciplíně: šermu.

A doplnil tím svůj vskutku netradiční životní příběh. Pro český šerm jde o první olympijskou medaili od roku 1908, kdy ji získal – jak stylově to zní na šermíře někdejšího Rakouska-Uherska – Vilém Goppold z Lobsdorfu.

Reklama

Pokud váháte nad výslovností medailisty současného, zní jednoduše „Šupenič“. Vlastně je s podivem, že to nemá i v občance, ale k tomu se váže první historka: jeho rodiče jsou operní zpěváci a do Česka přišli z Běloruska. No a čeští úředníci, snad v okouzlení jejich vzletnou profesí, zvolili francouzskou transkripci.

„Táta se učil zpěvu v Itálii, pak dostal místo v Brně. A tam jsem se už narodil já,“ říkal před několika lety Choupenitch autorovi textu. Tehdy byly šermířovy sny o olympijské medaili hodně smělé, zároveň měl ke komu vzhlížet. Tady totiž přichází další románová zápletka.

Když se Choupenitchův dědeček v Bělorusku znovu ženil, vzal si jistou Taťánu Samusenkovou, která byla olympijskou vítězkou… v šermu! Alexanderovi jako by tedy budoucnost předpověděla jeho nevlastní babička.

Reklama

Choupenitch ustál i náročné covidové časy, kdy kvůli zavřeným sportovištím trénoval v garáži svého bytu, nemohl se jako obvykle připravovat v Itálii a svého italského kouče viděl jen přes obrazovku.

Šerm je až překvapivě fyzicky náročný.

Českým divákům nakonec dopřál drama v disciplíně, která obvykle přebývá v ústraní – v dynamickém klání dvou mužů s fleretem, které on sám popisuje jako kombinaci boxu doplněného o eleganci tenisu.

Šerm je pro laika možná až překvapivě fyzicky velmi náročný, a pokud se umí tak, jak ho zvládá tento Čech s běloruskými kořeny, je to vysoce estetická záležitost. Možná až symfonie.

Ostatně nechybělo mnoho, aby čerstvý medailista z Tokia bavil lidi hudbou. Geny se u něj projevily vášní pro klavír. „Hrál jsem na něj sedm let a na závěr měl i nějaké koncerty,“ zavzpomínal. Ten dosud nejlepší ale „odehrál“ dnes v japonské metropoli.

Reklama
Reklama