Kariérní růst, ano. Vedoucí pozice, ne. Pro lidi z generace X byl kariérní postup na manažerskou pozici jasným cílem. Mileniálové a lidé z generace Z mají jiné priority, ukazuje průzkum společnosti Visier i zkušenosti firem.
Společnost Visier provedla průzkum mezi tisícovkou amerických pracovníků na plný úvazek ve věku mileniálů (dvacet sedm až čtyřicet dva let) a generace Z (šestnáct až dvacet šest let) a zjistila, že jen osmatřicet procent z nich by ve svém zaměstnání chtělo postoupit na manažerskou pozici.
Důvodů, proč je to neláká, je více. Nejčastěji však převažuje strach ze zvýšeného stresu a tlaku, nechuť pracovat přesčas nebo nezájem o odpovědnost spojenou s vedoucí pozici. Pro necelou třetinu respondentů je pak hlavním důvodem spokojenost na současné pozici.
Priority zaměstnanců z řad mileniálů (generace Y) a generace Z se přesunuly mimo kancelář. Práce je pro ně sice důležitá, více než polovina z nich ale nechce ohrozit rovnováhu mezi svým pracovním a osobním životem. Pouze třetina oslovených touží po kariérním růstu a je podle svých slov ochotna udělat cokoli, aby dosáhla svých cílů.
Čas, který pracovníci z předchozích generací věnovali rozvoji a praktikování manažerských dovedností, sedmdesát procent mileniálů a „zetkařů“ raději tráví s rodinou a přáteli. Dvě třetiny nechtějí obětovat další volný čas na úkor fyzického a duševního zdraví a téměř šedesát procent z oslovených chce volný čas procestovat.
To, že mladší generace klade velký důraz na rovnováhu soukromého a pracovního života a možnost si co nejvíce plánovat svůj čas, potvrzuje i Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu ve společnosti ManpowerGroup.
„S tím souvisí poptávka po flexibilitě a home officu. Mladá generace neodkládá kariérní plány po založení rodiny a potřebuje flexibilní pracovní aranžmá, aby zvládla péči o děti a práci zároveň,“ vysvětluje Halbrštát.
S výsledky průzkumu společnosti Visier částečně koresponduje i nedávný generační průzkum personální agentury Grafton Recruitment. Ten ukázal, že pouze třetina mileniálů je ochotná pracovat více než osm až deset hodin denně a pouze osm procent by v práci strávilo víc než deset hodin.
Tři čtvrtiny respondentů z generace Z jsou podle stejného průzkumu ochotny pracovat osm a více hodin, ale chtějí za to adekvátní mzdu. Jejich mzdová očekávání jsou ale většinou vyšší než realita.
Zajímavé je, že respondenti průzkumu společnosti Visier nechtějí usednout na manažerské křeslo, přesto však chtějí stoupat po firemním žebříčku. Jak by měl vypadat kariérní posun, když nemá jít o klasické povýšení v hierarchii firmy?
Jednou z možností je podle principů takzvané znalostní ekonomiky rozvoj odborných kompetencí, který zaměstnancům zajistí dobré postavení, aniž by museli postoupit na vedoucí pozici.
Jiří Halbrštát potvrzuje, že to platí i na českém trhu. „Víc než vedoucí pozice je pro mladou generaci klíčový tým, inspirativní prostředí a sbírání zkušeností. Jejich potřeby lépe uspokojuje horizontální postup ve společnosti, tedy přecházení do jiných oddělení nebo zapojování do různých projektů, než vertikální postup,“ shrnuje.
Jak se ukazuje, dosadit mileniály nebo pracovníky z generace Z do vedoucích pozicí je čím dál tím těžší i pro české zaměstnavatele.
„Bohužel je to trend dnešní společnosti. Spousta mladých lidí, i když jsou velice schopní, nechtějí do řídících funkcí, protože tuší, že jim to zásadně zasáhne do jejich osobního života,“ říká Peter Vavrda, generální ředitel společnosti Alpha Czech, která se specializuje na výrobu barev.
I v Alpha Czech prý aktuálně mají několik schopných lidí, kteří mohou postoupit a rozvinout zahraniční trhy, ti ale na ředitelskou pozici nechtějí. Setrvávají na nižší pozici, byť do zahraničí jezdí na pobočky. Zároveň si ale pořád nechávají zadní vrátka pro více volného času.
Častěji než dříve tento problém řeší i ve společnosti Pluxee, dříve Sodexo Benefity. Neplatí to prý pro všechny plošně, ale oproti předchozím generacím, které měly velký drive a chtěly se co nejdříve dostat do vedoucích pozic, tento rozdíl začíná být znát.
„Dříve to bylo jednoduché, protože se předpokládalo, že všichni chtějí povýšit, a tak se budou snažit a pracovat. Dnes už to ale neplatí. Pro mnohé už práce není jediným smyslem života. Práci a vedení lidí častěji vidí jako přítěž než příležitost k posunu nebo rozvoji,“ potvrzuje trend Martina Machová, personální ředitelka Pluxee.
Pavel Nykl, obchodní ředitel počítačové firmy Onlio, vypozoroval, že lidé z řad mileniálů a generace Z se chtějí učit a chtějí být úspěšní, ale každý svým způsobem. „Vzhlížejí ke svým zkušenějším kolegům a manažerům a chtějí od nich převzít to nejlepší. Moc ale nevědí, jak se k těm zkušenostem dopracovat,“ konstatuje Nykl.
Během let si všiml, že ambicióznější jsou ti, kteří následují své vzory z nejbližšího okolí. Například lidé, kteří mají v manažerské roli někoho z rodiny. Žijí s ním od dětství a jsou dlouhodobě konfrontovaní se způsobem života i přemýšlením člověka, který už manažerskou pozici zastává.
Analytik Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC, která provozuje pracovní portály Jobs.cz a Práce.cz, podotýká, že data ze Spojených států nelze přenést jedna ku jedné na český trh, protože vždy záleží na socioekonomickém postavení lidí v daném místě.
„U nás jsou velmi silné ekonomické důvody, které lidi víc tlačí, aby se prosadili, protože zatím nejsme tak bohatá společnost, aby si podstatná část společnosti mohla dovolit klást důraz na osobní aktivity a volný čas,“ říká Dombrovský. U českých mileniálů a generace Z prý silně převažuje potřeba se v něčem najít, prosadit se a současně s tím zlepšovat i své podmínky, včetně finančního ohodnocení.
„Nějaká míra neochoty postoupit na manažerské pozice podle mě více souvisí s vnímanou hodnotou a perspektivou manažerské práce. Ta totiž nemusí být vždy terno, protože není imunní vůči rychlým technologickým změnám a změnám ve způsobu řízení organizací,“ konstatuje Dombrovský.
Podle průzkumu i oslovených firem může být přístup mileniálů a generace Z z dlouhodobého hlediska problém, protože firmám budou manažeři a vedoucí pracovníci jednoduše chybět.
Přesto nemusí být vše ztraceno. Pouze dvanáct procent respondentů průzkumu společnosti Visier tvrdí, že by je nic nepřesvědčilo, aby se stali manažery. Je tedy na firmách, aby hledaly způsoby, jak zaměstnance lépe motivovat.
Není překvapením, že největším stimulem je plat. Ten podle průzkumu dokáže motivovat až jednasedmdesát procent respondentů. Přes pětačtyřicet procent pak uvádí, že by je přesvědčily lepší výhody.
„Peníze jsou pro generaci X hodnotou a pro generaci Y a Z prostředkem,“ konstatuje Jiří Halbrštát. Z toho podle něj plyne i to, že starší generace je mnohem méně náchylná na půjčování si peněz – na zadlužování – a mnohem větší důraz klade na udržení si dobrého pracovního místa.
Zatímco starší lidé chtějí mít jistotu dlouhodobého zaměstnání, mladší chtějí mít jistotu zaměstnatelnosti. Vybírají si práci tak, aby zkušeností zvyšovali svoji cenu na trhu práce a věděli, že když budou chtít změnu, mohou ji rychle udělat. Změna je pro generaci Y a Z velmi důležitá a vyžadují ji často, zatímco starší lidé se naopak snaží změně vyhnout.
Jiří Halbrštát dodává, že se mění také vztah firem a zaměstnanců. Konverzace s budoucím zaměstnancem se ponese spíše v tónu: „Nevíme, jak dlouho u nás budete pracovat, doufejme, že dlouho. Ale pokud ne, můžeme vám s jistotou slíbit, že získáte nové dovednosti, díky nimž budete na trhu práce konkurenceschopnější, než jste byli předtím.“
