Jiří Jirovec se v pátek odpoledne pohodlně usadí do křesla v jednom ze sálů hotelu Fairmont Monte Carlo a bude čekat, kolik desítek milionů korun si odveze domů. Ne, nebavíme se o hazardu. Sledovat bude dražbu svých čtyř unikátních závodních aut z šampionátu DTM.
Dokonalý asfalt asi nejslavnějšího závodního okruhu světa bude během nadcházejícího víkendu plný výjimečných aut. Na klikaté silnice Monte Carla se totiž v rámci závodů Grand Prix de Monaco Historique vydají závodní stroje od těch předválečných až po brutálně hlučné formule z první poloviny osmdesátých let.
Monako a výjimečná auta navíc přitahují výjimečné lidi. Velmi bohaté lidi. Tak proč toho nevyužít, když je potřeba uklidit garáž.
Jiří Jirovec s auty spojil celý život. Závodí s nimi, ale hlavně je víc než tři dekády prodává pod hlavičkou společnosti Invelt, která každý rok zákazníkům předá něco mezi patnácti sty a dvěma tisíci aut a motorek značek BMW a MINI, což z Inveltu dělá jednoho ze tří největších prodejců mnichovského koncernu v Česku.
Ačkoli správně bychom měli napsat, že prodával. Jiří Jirovec se totiž letos v lednu rozhodl skončit a řízení firmy kompletně předat své dceři Veronice. Volný prostor využil k tomu, aby se víc věnoval své automobilové sbírce rallyeových veteránů.
Nikdo jiný na světě takovou sbírku nemá. Je to zhruba stovka závodních aut, která psala historii automobilové rallye.
Sébastien Loeb, Petter Solberg, Colin McRae, François Duval, Tommi Mäkinen jsou slavná jména, jejichž nositelé závodní speciály někdy v minulosti nemilosrdně hnali po cestách a silnicích slavných rallye.
Foto Michael Tomeš
Ta samá auta dnes tiše stojí v nenápadné hale na kraji Plzně, kde působí jako sbírka angličáků hravého obra. A pořád přibývají. Cílem je mít kompletní sbírku rallyeových aut z let 1975 až 2010. A aby nové vozy mohly přibývat, jiné musejí pryč.
„Různý mix silničních veteránů, které jsem si kupoval pro radost, už je víceméně z domu. Jen za poslední měsíc jsem prodal silniční auta za víc než třicet milionů korun. Zatímco loni zájem nebyl, letos to z baráku lítá fofrem,“ pochvaluje si Jiří Jirovec, který letos oslaví sedmdesátiny.
Zatím doteď prodával zájemcům „z ulice“, ale nyní míří na tradiční aukci prestižního aukčního domu Bonhams, jehož zástupci ho sami oslovili. „Namlouvali si mě, dobývali mě. Ale Monako je dobrá adresa, jméno aukčního domu je taky správně, tak jsem řekl, že ano,“ usmívá se.
Bonhams totiž vycítil příležitost nabídnout auta, která jsou velmi raritní: Ford Sierra RS500 Cosworth, AMG-Mercedes 190 E, BMW M3 E30 a Alfa Romeo 155 V6 Ti. Všechno jsou to speciály ze zlaté éry šampionátu DTM, který v osmdesátých a devadesátých letech patřil k tomu nejlepšímu, co svět automobilových závodů nabízel.
Foto Bonhams
Foto Bonhams
Foto Bonhams
I proto do něj automobilky posílaly vlastní tovární týmy, do nichž pumpovaly obrovské sumy peněz. I proto za volanty silničních speciálů usedaly hvězdy jako Alessandro Nannini, Steve Soper, Armin Hahne nebo Klaus Ludwig, což jsou jména jezdců, kteří závodili v autech Jiřího Jirovce.
Tomu pak odpovídá i jejich cena, která se u nejhodnotnější Alfy Romeo, o níž její majitel mluví zásadně jako o „krásce“, může při aukci vyšplhat i na 600 tisíc eur (14,6 milionu korun).
„Je nějaká cena vyvolávací a nějaká cena očekávaná. V ideálním případě by se mohla částka za všechna auta dostat ke čtyřiceti milionům korun. Zároveň se ale může stát, že se nic z toho neprodá a kamion zase pojede naložený domů, což by mě samozřejmě zamrzelo. Byla by to starost navíc, které už se můžu zbavit,“ uvědomuje si Jirovec.
Do aukce mimo okruhových aut přihodil ještě otevřený Rolls-Royce Corchiche z roku 2000. Máte zájem? Vyvolávací cena začíná v přepočtu na třech milionech korun.
Pokud jde o starosti, pravdou je, že od ledna, kdy řízení firmy předal dceři Veronice, vystudované právničce a matce dvojčat, jich má Jiří Jirovec o něco méně. Završil tím proces, na který se on i dcera připravovali roky.
„Veronika se ve firmě pohybuje od patnácti let. Po škole dlouho vedla oddělení kontroly, kde pořád máte ruce od krve a nikdo vás nemá rád. Přišla na několik průšvihů a zvládla je vyřešit,“ pochvaluje si otec, který má ještě dalších šest dětí.
Z firmy, která má podle něj hodnotu 1,7 miliardy korun, navíc bylo potřeba vyplatit společníka s padesátiprocentním podílem.
Invelt tak byl po letech zatížený vysokým úvěrem, což vedlo k tomu, že se Jirovec, který předtím řízení firmy svěřil manažerům, aby si odpočinul, znovu vrátil do vedení, aby fungování stagnující společnosti zlepšil. Na starost si vzal obchod a marketing, dceři svěřil servis, kterým se, jak sám přiznává, „sobecky zabývat nechtěl“.
Počítal ale s tím, že jde o návrat dočasný na rok či dva. Radost z řízení firmy se totiž nevrátila. „Pořád jsme něco jako franšíza a spolupráce s korporací, která stojí nad námi, je čím dál tím náročnější. Navíc už nejsem typ, který je ochotný to snášet. Postupně jsem dospěl k tomu, že si to má řešit nástupce. Chtěl jsem po pětatřiceti letech pryč,“ přiznává Jirovec.
Veronika Jirovcová navíc uspěla i při řízení dalšího oddělení, se kterým do té doby neměla žádnou zkušenost, a v dealerské síti patří k těm stěžejním a zároveň nejvíc komplikovaným.
„Když zvládla vyčistit a stabilizovat servis, řekl jsem si, že už zvládne všechno, takže jsem na ni s poklidem natlačil i můj podíl práce. V lednu jsem jí pak řekl, ať si vezme moji ředitelskou kancelář a já si vezmu tu její. Teď tam chodím jednou za dva týdny, dodělám ještě pár věcí a po létě to bude už jen na ní. Já jí do toho nebudu nijak mluvit a jen se jednou za rok zeptám, kolik mi vydělala peněz,“ plánuje Jirovec.
O tom, čím dalším se bude bavit, má jasno. Kromě rallyeových aut to bude stavba domu v Kostarice, do které se během loňské návštěvy zamiloval. Jak moc, je poznat z jeho zaujatého vyprávění, jak Kostarika vypadá, jací jsou tamější lidé, jak je bezpečná a hlavně, jak funguje z pohledu někoho, kdo se tam rozhodne stavět.
Foto Michael Tomeš
„Když jsem si tohle všechno navnímal, pátý den z desetidenní dovolené jsem si řekl, že jdeme hledat pozemek. A za dva dny jsme ho měli. Zbytek dovolené už jsem jenom úřadoval,“ přiznává.
Výsledkem krátkého hledání s úspěšným koncem je tři a půl hektaru deštného pralesa, kde je na tisícovce metrů čtverečních dovoleno stavět. Jirovec tak už teď řeší podobu vily, která by měla vzniknout během letoška. Příští zimu proto ještě plánuje strávit v pronajatém domě, odkud bude dohlížet na stavbu vily vlastní.
Zůstat v Kostarice celoročně ale neplánuje. „Já mám v Česku pěkný život. Nechci být expatem. Navíc od jara do podzimu je v Česku hezky, tak proč si to neužít, když mám tu možnost,“ usmívá se s vědomím toho, že začíná nová etapa jeho života.
