skip to main content
Jak být lepší

Věřit svému úsudku je ošemetné, máme raději fikci než fakta. Co s tím?

Podle čeho se v životě rozhodujete? Slouží vám k tomu předchozí zkušenosti, rady okolí nebo statistiky? Psychologové a nositelé Nobelovy ceny Daniel Kahneman a Amos Tversky svou behaviorální teorií potvrdili, že takzvané chyby v poznání a emocionální předsudky mohou vést k fatálně špatným rozhodnutím.

Jejich rozsáhlý výzkum se sice týkal investování, ale jeho podstatu můžeme aplikovat na cokoli, zejména nyní, kdy je veřejnost polarizována například v otázce očkování.

Podstatné je, že statistiky a čísla nejsou pro lidstvo tak přitažlivé jako vlastní pocity a stereotypy, kterým podle Kahnemana a Tverského podléháme všichni.

Člověk se každou minutu života setkává s obrovským množstvím audiovizuálních informací, kterých je i pro tak dokonalý stroj, jakým je náš mozek, jednoduše příliš. Pomáhá si proto tím, že tyto informace filtruje, k čemuž používá nejrůznější zkratky a zjednodušení, a tím nám umožňuje se rychle zorientovat v situacích, do kterých se dostáváme.

A zatímco někdy je takové chování našeho mozku nezbytné a může nám i zachránit život, současně může vést k takzvanému kognitivnímu zkreslení (cognitive bias), tedy k systémové chybě v myšlení či rozhodování.

Jednou z nejčastějších lidských tendencí je například takzvané konfirmační zkreslení (confirmation bias). V praxi to funguje tak, že když už jste se například rozhodli pro to, že vakcína v boji s pandemií úspěšná není, budete všude okolo sebe nacházet důkazy, které vaše rozhodnutí podporují, a opomíjet ty, které mu odporují. A obráceně to samozřejmě platí úplně stejně.

Představit si to můžete jako filtr, přes který přijímáte informace. Ukazuje vám obraz vždy určitým způsobem pokřivený. A ten může mít ve výsledku podstatný dopad na naše životy. Kvůli kognitivnímu zkreslení, což je termín, se kterým operují právě Daniel Kahneman a Amos Tversky, nedokážeme často poznat třeba podvodníka, protože nenaplňuje naši představu, jak by měl takový nepoctivec vypadat, nebo vybereme na pracovní pozici naprosto nevhodného kandidáta.

Co se s tím dá dělat?

Reklama

Nemůžeme samozřejmě od základu změnit to, jakým způsobem náš mozek funguje a jak zpracovává data, ale můžeme mu trochu pomoci v tom, aby nám zprostředkovával co nejpřesnější obraz reality.

Dojem chaosu například dokážou zmírnit tvrdá data z relevantních zdrojů. Nebudete mít pocit světového spiknutí nebo se tolik obávat letět letadlem, když si předtím nastudujete statistku o leteckých katastrofách (jsou rozhodně méně časté, než si myslíte). Sledujte však vždy pečlivě zdroje informací a věřte jen těm, které jsou oficiální a seriózní.

Důvod, proč náš mozek ke zkratkám a zjednodušením přistupuje, je i v tom, že se snaží obrovské množství dat vyhodnotit co nejrychleji. Proto nespěchejte. Ve sporných a kontroverzních otázkách se zastavte a vyhodnoťte si všechny dostupné informace. Nemusíte mít silný názor na všechno, nikdo nedokáže být odborníkem ve všech životních oblastech. Život nám předhazuje složité situace a pouze nadhled a klid jsou dobrými rádci.

Snad nejdůležitější je vystavit se názorům a úhlům pohledu, se kterými nesouhlasíte. Jinak se nedozvíte nic jiného, než co už stejně dávno znáte a o čem jste přesvědčeni, že je pravda. K roztříštěnosti dnešní společnosti ostatně značnou měrou přispívají i sociální sítě, které efektivně rozřazují lidstvo do skupin, které si spolu nad konkrétním tématem notují a do kterých se opoziční názory nedostanou.

Když už se ale bavíte s někým, s kým se neshodnete, vneste do debaty respekt. Každý člověk má právo zastávat své stanovisko.

A na závěr schopnost, u které se občas zdá, že ji většina lidstva snad nadobro ztratila, nebo možná ani nikdy neměla. Až sesbíráte dostatečné množství faktů, nebojte se v případě potřeby svůj názor změnit. To možná zní triviálně, ale dokázat uznat, že jsem se v něčem zásadním mýlil, je jedna z nejtěžších věcí.

Každý z nás se nicméně vyvíjí a zůstávat na jednom místě jen ze zásady vám prosperitu, zdraví ani uznání druhých nepřinese.