Každý Čech tu chuť zná. Někomu připomene dětství, kdy ho rodiče nutili pít Vincentku při angíně. Jinému lázeňskou kolonádu, skleničku po ránu nebo záchranu po dlouhé noci. Jen málokdo ale ví, že slavná minerálka na konci devadesátých let málem zmizela do historie.
O chátrající a zadlužený podnik tehdy nikdo nestál. Přesto se našly rodiny, které si půjčily desítky milionů korun a vsadily všechno na vodu, kterou polovina národa miluje a druhá nemůže ani cítit.
Vincentka dnes působí jako sebevědomá česká značka. Exkurze v moderně zrenovovaném provozu jsou vyprodané na týdny dopředu, v prodejně se tvoří fronty a firma chystá nové produkty pro sportovce i mladší generaci.
Když Jan Šumšal, ředitel luhačovické Vincentky, prochází jejím areálem, moc dobře ví, jak blízko měl celý podnik před lety k zániku.
Když sem totiž jeho rodiče Ladislav a Jana Šumšalovi koncem devadesátých let přijeli poprvé, čekal je naprosto odlišný obraz. Posprejované zdi, žádná plnicí technologie, žádní zaměstnanci a značka, kterou všichni znali, ale skoro nikdo nevěřil, že ji ještě lze zachránit.
